Šalvěj je vytrvalá bylina původem ze Středozemí, která se však snadno pěstuje i u nás. Jejími nejbližšími planě rostoucími sestrami jsou šalvěje luční, hajní a přeslenitá. Bylina patří do hluchavkovitých, což je dobře vidět na květu. Planě rostoucí šalvěje mají dobrý magický potenciál, pěstované spíše kulinární.
Co s ní v kuchyni
Rostlina je velmi aromatická a uplatní se především jako koření. Nejzajímavější je použití do teplých pokrmů. Snítky se běžně přidávají k pečenému či dušenému masu. Listy se mohou i smažit. Nejjednodušší a pravděpodobně nejznámější jsou smažené lístky používané na těstoviny v italském receptu salvia e burro. Použít se dají i nejrůznější těstíčka. Takto osmažené lístky se mohou mlsat jako snack nebo použít do česnekové polévky. Mimochodem česnek je další nezbytná svatojánská bylina.
Květy se mohou zapojit i do sladkých dezertů. Dobře vyniknou ve společnosti máslových krémů, šlehačky nebo bílkových cukrovinek.
Ze šalvěje se také vaří čaje, ale ty jsou považovány spíš za léčivé než za součástí menu. Rostlina obsahuje nejrůznější látky, které jí propůjčují nezaměnitelné aroma i vlastnosti, ale také thujon, neblaze proslavený prokletými básníky. Ale všechno je otázka množství a nic se nemá přehánět. Verlaine si dával nejspíš svou dávku thujonu v absinthu k snídani, obědu i večeři, a to sedm dní v týdnu.
Co se o ní povídá
Jméno šalvěj je odvozeno od latinského salvare – zachraňovat či léčit. Výčet léčivých schopností by byl moc dlouhý, ale můžeme zmínit například dezinfekční působení v dutině ústní. Podle magických signatur, které věří, že rostlina léčí ten orgán, kterému se podobá, zde máme jednoduché vysvětlení: květ připomíná otevřená ústa, list jazyk. Odvary se běžně používají na zubní infekce. Bylinka také upravuje menstruační cyklus a podporuje početí. A konečně ke starobylým pověrám se vztahuje i povzdech „Když zmírá v zahradě šalvěj, umírá pán domu nebo už je mrtvý“ či preventivní rada „Chceš-li být dlouho naživu, jez šalvěj“.
