NP č.519 > Téma číslaPOMÓÓC! Proč pomáhat není jednoduchéRedakce

Záludná zákoutí pomoci, jejíž scéna se dramaticky proměňuje. Fenomén, který dnes stojí na křižovatce.

Pomáhání prochází sice nenápadnou, ale zásadní revolucí. Přímo uprostřed především neziskového sektoru dochází k mnoha vnitřním otřesům. Jako společnost jsme v uvažování o pomoci dospěli o několik kroků dál, už nám nestačí, že tady jsou nějací potřební a tady leží hromada oblečení. Nadšený entuziasmus porevolučních devadesátých let je v tomhle ohledu zdá se nenávratně pryč. Mění se generace, která do nezisku vstupuje jako pracovní síla, a která se už nechce sebedestruktivně oddat pomáhání i s celou duší, mění se požadavky státu, jež po sociálních službách tvrději vyžaduje, aby se jejich klienti posouvali dál a mění se také klienti samotní. Jeden příklad za všechny, tak jak nám ho vyprávěl supervizor sociálních služeb Daniel Kaucký (s. 12–13). Podle něj má dnes spousta lidí nedefinovatelné, velice nenápadné problémy, které je ale zároveň zcela vyřazují z běžného provozu. „Dělal jsem donedávna na krizovém centru," vyprávěl Daniel, „a fenoménem tam byli mladí lidé, kolem třiceti let, častěji muži a ti byli doma, nepracovali, odmítali autority, byli dost chytří, trochu pohulovali, přijímali veškerou péči rodiny a odmítali cokoli dělat." Tihle lidé nejsou ničím diagnostikovatelní, nejsou drogově závislí, nejsou psychicky nemocní, a přesto prokazatelně nejsou v pořádku. „Pomáhat takovým lidem je pak velice problematické, protože velice špatně uvěříte tomu, že je ta pomoc potřebná, a navíc ji ti lidé odmítají, oni chtějí jen tu péči a nic nedělat," říkal Daniel a dodal, že o pomoc ale volá celé jejich okolí, které je z toho úplně vyřízené.


Abychom se o motivech pomáhání dozvěděli co nejvíc, našli jsme kromě Daniela Kauckého dalších několik lidí, kteří se pomoci s různou intenzitou a z různých důvodů oddali. Se sociálním kurátorem Pavlem Pěnkavou (s. 14–15) jsme ve velice otevřeném rozhovoru zabrousili i na tzv. mesiášský komplex. „Já si pod tím mesiášem představoval původně sám sebe," říkal nám Pavel a vyprávěl první zážitky a historky poté, co byl před čtyřiadvaceti lety jako čerstvý a vnitřně nezralý sociální pracovník instalovaný do své kanceláře.


Pomáhání má v sobě tolik záludných zákoutí! A jde bezesporu o jeden z nejzajímavějších fenoménů, na který jsme kdy narazili. Navíc jsme se trefili přímo do křižovatky, na níž se dnes sociální služby, jejich pracovníci a s nimi i jejich klienti nacházejí. A to se vždycky počítá.


autor / Redakce VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Beze slov / Redakce > NP č.510 > Téma čísla Tolik slov! Na to, že jsme si zvolili téma „beze slov“ se nám v tomto čísle sešlo slov až až. Ponořili jsme se do svůdných zákoutí ticha, zákoutí tak podmanivých, že vám o tom teď toho musíme strašně moc napsat. číst dále Českotogoslovensko / Redakce > NP č.495 > Téma čísla Co by se stalo, kdybychom po 1. světové válce získali Togo a nějakým způsobem si je uchovali až do dnešních dnů? Výčet fantazijních detailů, které by dost možná formovaly život obyvatel ČSSR a jeho mladšího afrického bratříčka. číst dále 90. léta Tvá vláda, lide, se k tobě navrátila / Redakce > NP č.515 > Téma čísla Na každé dekádě 20. století by se dal najít celý vagón zajímavých námětů pro tvořivé uchopení. Když jsme ale někdy v lednu seděli na poradě kolem našeho kulatého redakčního stolu, nikoho ani nenapadlo, že bychom se pustili třeba do sedmdesátek. Všichni jsme chtěli devadesátky. číst dále Proč může být rok 2019 fajn? / Redakce > NP č.530 > Téma čísla Česká společnost, která kdysi na chvíli uvěřila, že může být líp a že má na co být pyšná, zase propadá apatii, zase uvěřila tomu, že lhát a krást je nejen snazší, ale vlastně prospěšnější než se o něco snažit. A proto jsme se rozhodli pátrat po dobrých příkladech toho, že existuje i paralelní společnost, kreativní, sebevědomá, a hlavně aktivní. číst dále