Co se vám vybaví, když se řekne „devadesátky"?
Alexandra: Jednoznačně televize Nova. Vzpomenu si na reklamy a taky na takový to, co bylo před reklamou – upozornění, že teď bude reklama. Třeba přesýpací hodiny.
Sára: My jsme měli televizi, která byla malinká, taková červená kostička s úhlopříčkou snad patnáct centimetrů.
A: Celá rodina jsme se v sobotu scházeli a sledovali na Nově Zlatou mříž. Pořad, kde se jenom četly vtipy. V každým druhým pořadu byl Petr Novotný, takovej Leoš Mareš minulosti.
Ondřej: Bavilo mě spíš Neváhej a toč.
S: Tak tyhle pořady mě už jako dítě štvaly, že je to jenom trapný posmívání lidem, kteří upadnou nebo se jim něco stane. Lepší byli Gumáci, taková ta politická satira...
A: Taky u vás v tu dobu jezdilo autíčko, co rozváželo nanuky?
S: Family Frost, to víš, že jo, v Praze taky jezdil. Vybavuju si hlavně tu sirénu, která nás vábila z dálky.
A: Bylo to dost drahý, co si pamatuju. My jsme si spíš jako sladkosti kupovali takový ty cukrem potažený pásky anebo jedlý prášky.
S: Nás mamka od sladkostí držela celkem zkrátka, ale jedli jsme hodně taveňáky, což jsem nesnášela.
A: Naše mamka používala ramu a taveňák na jeden rohlík dohromady, strašný svačiny. (smích) Vůbec se oproti dnešku nechodilo do restaurací, to musel být svátek, aby nás tam rodiče vzali.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
