NP č.518 > Téma číslaSudetské skalkyLibor Hruška

Botanik Jan Albert Šturma je rodilý Pražák, dnes ale většinu času tráví v pohraničí. Věnuje se rekultivaci důlních brownfieldů, zkoumá opuštěné německé vesnice a do Sudet se sám přestěhoval. Koho jiného se zeptat na specifika sudetské flóry, na to, jakou vazbu má na pravlast prvních německých kolonistů a jak se proměnila před sedmdesáti lety po odsunu jejich potomků?

Existují druhy rostlin, kterým odsun německého obyvatelstva vyloženě prospěl?
Ano, zajímavá je třeba nedávná historie jednoho chráněného druhu typického pro centrální Šumavu, hořce panonského (Gentiana pan-
nonica). Ten byl za Němců vyhledávaným kulturním druhem, používal se hlavně jako přísada do tradičních likérů, a díky tomu téměř vyhynul. Vznikem pohraničního pásma a vylidněním Sudet tlak na jeho ohroženou populaci úplně ustal a dneska je na Šumavě poměrně běžný. Češi zjevně radši pijí pivo, než máčejí kořeny hořců v lihu.


Také tento druh hořce roste v Sudetoněmecké etnobotanické zahradě , která vznikla v areálu botanické zahrady v Bečově nad Teplou. Jak vás napadlo tuhle „archu Noemovu" pro původní flóru českého pohraničí založit?
Na tenhle nápad jsem přišel během spolupráce s Jirkou Šindelářem, ředitelem bečovské zahrady. Ta má sama o sobě velice zajímavý krajinný kontext – nachází se ve Slavkovském lese, což jsou ostré Sudety, kraj vysídlených a zdemolovaných vesnic, opuštěných parků a alejí. Přitom specifická botanická expozice, která by se kulturním rostlinám ze zaniklých sídel věnovala, neexistovala. Současná stále se rozvíjející expozice představuje něco jako etnobotanickou paměť zaniklé krajiny. Expozice se neomezuje jenom na Slavkovský les, jsou tu exempláře ze všech větších krajinných celků bývalých Sudet – Krušných hor, Jizerek, Krkonoš, Šumavy, Českého lesa, Lužických a Rychlebských hor.

Zajímají nás ale i kytky, které kolonizovaly rozsáhlé zdemolované území vzniklé vylidněním Sudet

Co konkrétně jste odtamtud do bečovské botanické přesadili?
V expozici se pokoušíme rekonstruovat klíčové typy sudetské kulturní krajiny, které byly relativně nejcitlivější a po odsunu nejdříve zanikly – na živiny bohaté okolí domů a stájí, sečené, druhově pestré louky, venkovní zápraží nebo plevelová společenstva úhorů a lemů polí typická například pro výše položená lněná políčka. Zajímaly nás ale i kytky, které s radostí kolonizovaly rozsáhlé zdemolované území vzniklé vylidněním Sudet. Po úplném přerušení zemědělského hospodaření se doslova utrhly ze řetězu, jako tomu bylo třeba v případě bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum).

 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Libor Hruška VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Jak se kde prodává / Libor Hruška > NP č.492 > Život prodejce Kde se prodejcům Nový Prostor prodává dobře a kde to jde hůř? Jak to v NP funguje s prodejními místy? Kdo rozhoduje o tom, kde budou prodejci prodávat? číst dále Voda na čaj? Zmrzla / Libor Hruška, Jan Kalous > NP č.491 > Život prodejce Většina prodejců Nového Prostoru bydlí na ubytovnách, pár z nich ale mrazivé noci přečkává v extrémně spartánských podmínkách – jedni na podlaze opuštného domu, další v zahradní chatce bez kamen. O mezních situacích hovoří téměř nevzrušeně. Pátnáct pod nulou, to ještě jde. Při dvaceti už nám zamrzne voda v konvici. číst dále Prodejkyně Růženka: Jsem holka ze severu, ale doma jsem v Praze / Libor Hruška > NP č.489 > Moje město Růženčini rodiče se dali dohromady v Ústí. On, Chomutovák, byl ve městě chemiček na vojně, ona, původem z vesnice ležící kousek za Prahou, tam pracovala v kině. „Máma ho nejdřív vůbec nechtěla. Říkala, že si s cikánem – on měl totiž strašně černý vlasy – nic začínat nebude. Nakonec si ale dala říct,“ culí se Růženka. To bylo koncem padesátých let. Mladí manželé zůstali na severu, přestěhovali se ale do Chomutova, kde nejprve bydleli u tchyně a pak se přesunuli do vlastního malého bytu. Měli pět dcer. „Otec vždycky z legrace říkal, že nemá děti, jen samé dcery. Já navíc byla nejstarší, takže jsem se o všechny musela starat,“ vzpomíná Růženka. Pod Krušnými horami strávila prvních devatenáct let života a i teď sem čas od času zajede na návštěvu jedné ze svých dcer. Objeli jsme čtyři místa, která měla ve svém rodném městě ráda: ďolíček, kde stával její rodný dům, základku s mléčným barem, bývalý obchodní dům Prior a kavárnu na hlavním náměstí, kde se seznámila se svým manželem. číst dále Velký dům – velký sen / Libor Hruška > NP č.491 > Téma čísla Na začátku bývá malý dům a velký sen, na konci velký dům a často i velký problém. Sociální antropolog Radan Haluzík objíždí svět a zkoumá megalomanské vily „bohatých chudých“ – zbohatlých vesničanů, kteří se stavbou vil snaží zbavit stigmatu nízkého sociálního statusu. Paradoxně tím vytvářejí nová ghetta, z nichž už není úniku. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů