Jsou Sudety pro archeologa něčím specifické?
Oblast Karlovarska při hranici s Ústeckem a Plzeňskem je vnitřní periferie, zapomenutý kraj, kam je to z obou stran daleko. Zakázanou zónou obřího vojenského újezdu Hradiště se situace umocnila. Vysídlení českých Němců způsobilo zpřetrhání paměti krajiny. Tím pádem je možné najít mnohé.
Proč jste založili občanské sdružení Terra incognita?
Na začátku byl hec přátel, nadšenců z NPÚ udělat něco svého v oblasti hmotného dědictví ve spojení s osudy konkrétních lidí. Jsme zaměřeni na objevování krajiny a osídlení v první polovině 20. století. Chceme odhalovat věci z jinak stigmatizovaného období bez propagandistického nádechu německé strany nebo antagonismu české strany. Snažíme se lidem na místech spojených s negativními událostmi vytvářet nové zážitky, pracovat se vztahem k místu.
Je vlastně absurdní, že se dají objevit hned tři hradiště vedle sebe. To se vám jinde než v Sudetech těžko stane.
Členové sdružení obnovují kaple, vytvářejí naučné stezky, pořádají výstavy...
Hlavně nás to musí bavit. Každý se věnuje svému tématu a ostatní mu pomáhají. Mojí srdcovkou je zaniklá montánní krajina okolo středověkého dolu Jeroným a město Čistá, původně Lauterbach. Dnes je to remízek, do kterého se házejí odstříhané značky z kradených aut, a přitom to bylo hornické město existující 500 let, s doloženým pivovarem z 16. století, žily tu až dva tisíce lidí. A jak se k místu chováme? Zemědělci si v 70. letech na návsi udělali naprosto bizarní silážní jámu, která prochází skrz domy. Město bylo srovnáno se zemí, ale dochovala se městská zeleň, hlavně nádherná kaštanová alej.
Jakým způsobem zaniklý Lauterbach připomínáte?
Obnovili jsme svátek archanděla Michaela, patrona kostela v Čisté. Slavnost se ujala, každý rok přijdou desítky lidí, vznikají nové pozitivní zážitky a místo ožívá. Postupně se potkáváme s přeživšími obyvateli města, máme sepsáno několik konkrétních příběhů, fotografie i mapu vzniklou ze vzpomínek pamětníků. Nedávno přijely dvě Američanky, že prý tu mají v poli pohřbenou babičku... To jsem si uvědomil, jak je ta historie blízko. A podobných míst jsou v Sudetech stovky.
Co v krajině Sudet vidí archeolog? Prý jste objevil tři nová nepopsaná hradiště?
První z nich vlastně objevil kastelán Tomáš Petr. Dva roky do mě hučel, že se mám podívat na kopec Orlík u Valče. Dva roky jsem se mu smál. Pak se také začalo pracovat s daty z laserového mapování povrchu, a bylo to jasné. Výzkumem v terénu jsme tam pak zachytili osídlení z různých období. Nejstarší nálezy jsou 8 až 10 tisíc let staré. Objevili jsme i opevnění z doby bronzové.
Druhý objev se nám podařil na Šibeničním vrchu, stolové táhlé hoře zkoumané kvůli baroknímu komponování Valečské krajiny. Tušili jsme, že jsou tam pozůstatky stavby navazující na jednu ze zámeckých pohledových os. A z krtinců tam zase lezl pravěk. Našli jsme pazourek z eneolitu, na vrcholu je navíc jezírko a mokřad a u prameniště byla pravěká keramika. Lidé se zde pohybovali ve stejné době jako na Orlíku.
Tři kilometry od Šibeničního vrchu je téměř stejná hora, ale už na území jiného kraje, kouknul jsem na digitální model terénu a viděl zase nějaké valy... Mluvil jsem o své paranoie s kamarádem, kolegou archeologem z ústeckého kraje − nejdříve tvrdil, že tam určitě nic není, pak mu to ale nedalo, a jednou mi volá: „Hele, jsem na tom kopci, a fakt to tady leze!" Výhoda je, že tam nikdy nebylo zemědělství, takže se můžete procházet v pravěké krajině, ohnete se a sbíráte střepy, enormní množství. Vypadá to na starší dobu železnou.
Jak moc jsou popsané nálezy významné?
Jako když najdete hrad, něco takového se běžně neděje. Je vlastně absurdní, že se dají objevit hned tři hradiště vedle sebe. To se vám jinde než v Sudetech těžko stane.
