NP č.518 > Jiné čteníAnatomie pošetilostiStanislav Komárek

Slovo „pošetilost“ jakožto opačný protipól k „moudrosti“ zní v dnešní češtině antikvovaně, jako by představovalo něco dávno minulého, jako třeba „řemdih“ či „krumplování“.

I slovo „moudrost" zní starobyle a v běžném jazyce se ho už téměř ani nepoužívá, možná proto, že jemu odpovídající jev vyšel po vzoru pozdně středověké výzbroje či ošacení z módy. Co to vlastně moudrost je, či snad bývala, není tak úplně snadné v krátkosti definovat. Nejspíš se jedná o schopnost rozeznat podstatné jako podstatné, i přes spleť rozmanitých stromů přece jen uvidět les. Pošetilé počínání je naopak to, které podstatné od nepodstatného nerozliší či si stanoví priority právě opačné – záchranář, který bedlivě fačuje mírně odřené koleno, zatímco vedle stříká z krční tepny krev až na strop. Sledujeme-li počiny dnešní Evropské unie, která na jedné straně minuciózně reguluje a podchycuje to i ono a na druhé obchází základní témata životaschopného státu či soustátí, jako je jednotná zahraniční politika či společná armáda, zmocňuje se diváka hluboký smutek z promarněné šance. Je poměrně zhoubné napřít energii, kterou nemáme odvahu investovat do věcí hlavních, s o to větším entuziasmem do řešení těch podružných. Číňan by řekl cosi v tom smyslu, že „když si netroufli na tygra, pochytali aspoň všechny plže".

 

Je pravda, že způsob vzniku EU je historicky zcela ojedinělý, neboť se tak nedělo násilně a nově připojené krajiny nebylo nutno dobývat. To nemá v dějinách vůbec obdoby, alespoň ve Starém světě ne. Stát v plném slova smyslu si také z hlediska lidské psychologie žádá jednu výraznou osobu, k níž se po vzoru někdejšího náčelníka tlupy soustřeďují pohledy. Vzhledem k tomu, že Evropa nemá tradici mocných prezidentů amerického typu, a naopak se nad ní vznášejí přízraky rozmanitých fýrerů, je otázka, zda by nějaký velmi konstituční euromonarcha neřešil celý problém elegantněji. To je ovšem řešení zcela z říše bajek, vývoj spěje k dalším a dalším normoúředníkům, na nichž oko nespočine.


autor / Stanislav Komárek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Valečský kastelán / Jana Hessová > NP č.518 > Téma čísla Sudety mu učarovaly. Tomáš Petr obnovuje chátrající a zaniklé památky a inspiruje komunitní život ve Valči. Setkáváme se v zámecké Prádelně, kde kromě výborného občerstvení prodávají i vstupenky do zámku, takže má lepší návštěvní dobu než Karlštejn. číst dále Sudetské skalky / Libor Hruška > NP č.518 > Téma čísla Botanik Jan Albert Šturma je rodilý Pražák, dnes ale většinu času tráví v pohraničí. Věnuje se rekultivaci důlních brownfieldů, zkoumá opuštěné německé vesnice a do Sudet se sám přestěhoval. Koho jiného se zeptat na specifika sudetské flóry, na to, jakou vazbu má na pravlast prvních německých kolonistů a jak se proměnila před sedmdesáti lety po odsunu jejich potomků? číst dále Dostal jsem pěstí / Kateřina Jačková > NP č.518 > Prodejci NP „Než jsem se probral, než jsem si vůbec uvědomil, co se děje, dal mi několik dobře mířených ran,“ vypráví nám napadený prodejce Nového Prostoru Radek, kterého se ptáme na čerstvé modřiny a monokl pod okem. A není sám. Přinášíme vám autentický přepis debaty s prodejci, kteří se rozhodli o svých nepříjemných zážitcích promluvit veřejně. Jaké zkušenosti mají prodejci v rušné Praze s fyzickými či slovními útoky? A jak se jim brání? číst dále Kdo hledá, najde / Jana Hessová > NP č.518 > Téma čísla Archeolog Filip Prekop založil s kolegy památkáři sdružení Terra incognita. V zaniklé kulturní krajině Sudet zkoumají, obnovují a propagují památky českého pohraničí. Potkáváme se na hradě Bečov, kde zrovna zkoumá, co všechno hradní obyvatelé po staletí vyhazovali z oken. Později se necháváme provést zaniklým sudetským městem. číst dále
celý archiv