Zkuste říct jednu věc, se kterou máte spojená devadesátá léta...
Jindřich: Se školou. Celý devadesátky jsem proseděl ve škole.
Kuba: První polovinu jsem hrál Dračí doupě a druhá byly Vinohrady, střední škola. Ale já mám devadesátý léta ohraničený dvěma událostma. Z jedný strany je to sametová revoluce, to jsem mrznul na Letný, a končí to z druhý strany jedenáctým zářím.
J: Já jsem shodou okolností pořádal hospodskej kvíz a měli jsme téma devadesátky a nazvali jsme to „devadesátky bez písniček z Esa", protože všichni maj tu dobu takovou zidealizovanou, že se pouštěly kokotský hity a lidi úplně debilně vypadali, ale tam se stala hromada zajímavejch věcí. Třeba u sochy Jana Husa na Staroměstským náměstí v roce 1992 vybuchla bomba. To nevěděl na kvízu nikdo.
K: Já bych naopak řek, že tu dobu můžeme hodnotit docela pozitivně. Až na Jugoslávii a Rwandu byl ve světě docela klid. Byl dokonce takovej klid, že když byly v roce 1997 povodně, tak jsem počítal mrtvý. Vždycky jsem se podíval na televizi a říkal jsem si, ty jo, už čtyřicet sedm! Bral jsem to prostě tak, že se konečně něco děje.
J: Ještě byla válka v Perským zálivu. To když jsem slyšel ve zprávách, tak jsem si myslel, že je to válka v Pražským zálivu a byl jsem z toho hrozně zmatenej, že to tam vypadá nějak jinak. Ale zase jsem si říkal, kdyby to nebyl Pražskej záliv, proč by o tom mluvili u nás v televizi...
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
