Když jste s manželkou Dagmar Lhotovou vymýšleli slavného Kocoura Vavřince, měli jste nějak rozdělenou práci? Byla nějaká díla, o která jste se mohli při promýšlení formy kresleného seriálu opřít?
Kocour Vavřinec se zrodil zcela spontánně v době, kdy téměř končilo tažení proti kresleným seriálům u nás. Prostě jsme chtěli oživit Mateřídoušku, kterou Dagmar spoluredigovala. Práci jsme si nějak nedělili, společně jsme vymysleli Vavřincovy přátele i další postavičky téměř za pochodu, jednotlivé seriály jsme psali na přeskáčku, jak nás napadaly náměty. Nechtěli jsme přitom být poplatní ani Waltu Disneymu, ani jiným seriálům, které provázely naše dětství (viz třeba Punťa). Ani nás v první fázi nenapadlo, že seriál setrvá na stránkách časopisu deset let, že vzniknou knížky, že všemu bude korunovat Velká kniha kocoura Vavřince, a že Vavřinec bude dokonce inspirovat i jinou hudbu, třeba narozeninové album Jiná hudba pro Kocoura Vavřince, které vyšlo u Polí5.
Studoval jste literaturu, poznal se s Bieblem či Nezvalem, ale většinu života jste zasvětil psaní a redigování literatury pro děti. Byl to tak často jinde viděný únik od ideologizované kultury do politického závětří, nebo jste skutečně v dětské literatuře našel své místo bez ohledu na okolnosti?
Byla to shoda okolností. Když jsem se přeorientoval převážně na knížky pro děti, měl jsem za sebou polemiky a šarvátky, ve kterých jsem hájil poezii básníků své generace (Kundera, Šiktanc a další) proti schematikům, ale oficiální Literární noviny mi už odmítaly dát slovo, bylo mi zřejmé, že jako nestraník neobstojím při výběrovém řízení na aspiranturu při katedře české literatury na filozofické (vlastně tehdy filologické) fakultě UK, a zároveň v té době mi šéfredaktor SNDK Václav Stejskal nabídl místo redaktora v časopisu Zlatý máj. Nerozhodoval jsem se dlouho, protože tvorba pro děti mě provázela od literárních začátků, ať už to byly práce v časopisech Junák a Vpřed nebo Radostné mládí.
Zlatý máj byl věnován dětské literatuře. Jak si vysvětlujete, že dnes se nikde v médiích soustavně tomuto oboru nevěnují? Upadl význam knih pro děti?
Zlatý máj byl nedocenitelný jak pro teorii a kritiku dětské literatury, tak pro jasné vyjádření hodnot a pahodnot, což adresně směřovalo jak k nakladatelství, tak ke knihovnám i k rodičům, což dneska chybí. Význam knih pro děti neupadl, jenom si jich téměř nikdo nevšímá, knížky vycházejí bez odezvy, a tím se bohužel setřel rozdíl mezi skutečnou hodnotou a paskvilem. Mrzí mě, že dnešní kulturní klima tento rozdíl neřeší.
Byl jste členem skautského oddílu vedeného Jaroslavem Foglarem. Mělo to nějaký přímý vliv na vaši tvorbu? Projevovalo se nějak v oddílu to, že Foglar byl zároveň aktivním spisovatelem?
Jaroslav Foglar si svoji tvorbu ve Dvojce neustále ověřoval a jeho fantazie se projevovala i ve vymýšlení celoročních akcí s bohatou literární legendou, jež vrcholily na prázdninovém táboře. V oddíle jsem vydával vlastní ručně psaný časopis Kulturní svět a často jsem psal i do oddílové kroniky. Svůj první článek do Junáka jsem hned po osvobození v roce 1945 psal na přímou Foglarovu výzvu. Ale inspirací pro mé pozdější pohádkářství Jestřáb (jak jsme Foglarovi říkali) rozhodně nebyl. Naopak mě zklamalo, jak málo pozornosti věnovaly jím vedené časopisy kulturnímu dění.
Dětský čtenář je pro mě partner,
nikoli objekt grafomanského chytráctví.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
