NP č.509 > Život prodejceMám prý magnetické oči prodejkyně Kamila z nádraží Smíchov v PrazeŠtěpán Materna

Když nějaký ten pátek den co den prodáváte na tom samém prodejním místě, časem si kolem sebe vytvoříte síť vztahů a známostí, vytvoříte si svůj vlastní malý ekosystém. Prodej Nového Prostoru není jen možností, jak si v nouzi přivydělat peníze. Pro drtivou část prodejců jde o způsob, jak se vrátit do společnosti, navazovat a pěstovat mezilidské vztahy. Podívejte se s námi na skryté příběhy míst, kolem kterých třeba každý den chodíte.

O lidech dobrých a zlých
Já bych hlavně chtěla poděkovat čtenářům, kteří ode mě berou, za to, že mě drží nad vodou. Je tu asi čtyřicet stálých lidí, kteří si ode mě kupují pravidelně, nebo mi alespoň něco dají. Díky nim si k důchodu mohu vydělat tolik, abych kromě nájmu zaplatila i drahé léky.
Na druhou stranu tady chodí i lidé, kteří se chovají úplně hrozně. Prostě vás ignorují, nechtějí vás vidět. Tuhle tady šel jeden a nazval mě tak, že to nechci ani jmenovat. Já jsem mu řekla: „Hele, ty seš mladej, já když jsem začala pracovat, tak tebe teprve táta přehazoval někde..." Já lidem říkám všechno na rovinu, co si myslím, ať se jim to líbí, nebo ne. A spoustě lidí se to nelíbí.

 

O záchodcích, slonech a nádraží
Prodávám tady přes rok, každý všední den od jedné do šesti. Předtím jsem spoustu let dělala na toaletách, tam jsem začala mít zdravotní problémy, šla jsem třeba na operaci očí. Potom jsme s manželem uklízeli v zoologické zahradě. Netrvalo to dlouho a ta firma, která to pro zoologickou zahradu dělala, zkrachovala, nedala nám peníze a nechala nás úplně na holičkách.
Tady jsem spokojená, ráda jsem mezi lidmi. Jsem tu přímo pod nádražím, což má svoje pro i proti. Chodí tu hodně lidí, ale často spěchají. Večer to tu pak je nebezpečná zóna. Scházejí se tu různá individua včetně bezdomovců, třeba přijdou dva, mají tady pět šest tašek, přímo tady sedí jeden a furt mě jmenuje, tak to se pak seberu a jdu pryč.

 

O životě společenském
Před chvílí tady prošla paní z úklidu, s tou se bavíme každý den. Já tady nejím, ale chodím si popovídat třeba do pekárny, do Fortuny, na toaletách je příjemná paní, nebo tam do cigaret. Ty ale nekupuji, protože už nekouřím.
Kolem šesté chodí pán, to je frajer, se kterým si vždycky ráda popovídám. Zná spoustu vtipů, ale to vám žádné říct nemůžu, jak jsou sprosté. A jednou mi jeden pán řekl, že mám prý magnetické oči a že by se na nich dal vydělat majlant.

 

O (ne)kouření
Kouřit jsem přestala loni v únoru, hlavně kvůli zdraví a kvůli penězům. Prostě jsem dokouřila poslední krabičku a další jsem si už nekoupila. O tu poslední cigaretu jsem se podělila s manželem. On tedy kouří dál. Bohužel, protože mu na to musím přispívat. Protože on když ji nemá...

 

O jednom dlouhém manželství
Mám tři děti, dva kluky a jednu dceru, která je provdaná do Německa. Mladšímu synovi je teď dvaatřicet a je lakýrník pokojů. Ten se nezastaví, dělá od rána do noci.
Manžel je o pět let mladší a za těch pětatřicet let, co jsme spolu, ho znám od A do Z. Teď taky prodává Nový Prostor, k tomu ještě hlídá na Motole apartmán. Ale nesoutěžíme spolu, kolik kdo prodá, protože to on mi stejně nikdy neřekne, to je jenom jeho. Je to liška podšitá.

 

O dárcích vhodných a nevhodných
Spousta lidí ten časopis ani nechce. Prostě jdou kolem, řeknou: tady máte peníze, ale časopis já nechci. A hodně lidí se stydí. Počkají, až přejde kordón, a pak si teprve časopis koupí nebo mi třeba něco dají. Jedna paní mi vždycky dá stravenku a časopis si nevezme. Někdo mi třeba dá koblihu, ale to já jako neberu, kvůli cukrovce a cholesterolu. Stravenky jsou ale fajn, u nás na Ládví za ně vždycky něco dobrého nakoupím. Jinak mám ale hlavně ráda peníze. (smích)


autor / Štěpán Materna VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Sešit od slova „sešít“ / Štěpán Materna > NP č.525 > DIY Mezi všemi těmi 3D tiskárnami a digitálními kutily 21. století působí hlouček lidí s barevnými papíry a tiskátky jako návštěva ze století předminulého. Nacházíme se na pražském Výstavišti na festivalu Maker fair. U stánku autorského papírnictví Papírna stojí menší stůl, kolem něj sedí šest lidí a soustředí se na krátký výklad instruktora Ondřeje. Začíná workshop zaměřený na ruční výrobu sešitů, kterého jsme se přijeli zúčastnit. číst dále Dream job / Štěpán Materna > NP č.509 > Povídka Když usínám, musím ležet na zádech, hlavu lehce podloženou v týle. Nohy mám natažené, ruce volně podle těla. Jakmile zavřu oči, začnu usilovně myslet na basketbalový koš a v duchu kroužím rukama. číst dále Nevypusť duši / Štěpán Materna > NP č.519 > Startér Už vám někdo řekl, že tu zlomenou nohu si jenom namlouváte, a kdybyste trochu změnili přístup k životu, že by to určitě přešlo? Ne? Lidé trpící depresemi však podobné rady slýchají. Aby veřejnost uvažovala o psychických nemocech stejně jako o těch fyzických, i o to se snaží sdružení Nevypusť duši. Šíří osvětu o duševním zdraví a vyvrací mýty, které kolem duševních onemocnění kolují. číst dále Skokan / Štěpán Materna, Zdeněk Straka > NP č.499 > Film Nový film režiséra a scenáristy Petra Václava Skokan není ani úplně smyšlený příběh, ani úplně dokument. Je totiž obojí najednou. A to z něj dělá zajímavou podívanou, které odpustíte i leckteré nedostatky. číst dále
celý archiv