NP č.509 > Téma číslaKdyž čas někam zmizíMichaela Rozšafná

Život v noci, spánek ve dne. I to je součástí práce letušky. Po třech dnech v oblacích si pětadvacetiletá Monika pravidelně ordinuje „day off“ s jediným cílem – vyspat se. „Téměř každý rok v listopadu jsem po skončení sezony nemocná,“ říká.

Jak dlouho vydržíte kvůli své profesi bez spánku?
Tak třicet hodin. Když mám noční službu, po které si zrovna nemůžu jít lehnout, stává se to často.

 

Má letuška pevnou pracovní dobu?
Vůbec ne, každý den mám úplně jiný a dá se říct, že vesměs se můj pracovní den odehrává hlavně v noci. Když letím v jednu hodinu ráno, vrátím se domů třeba v poledne, a když to vyjde, odpoledne si jdu lehnout. Potom se musím najíst, připravit se, před půlnocí být na letišti a v jednu znovu letět. Den ode dne potom ale cítím větší únavu a musím spát trochu víc.

 

Jaké období je pro práci letušky nejnáročnější?
Vrchol sezony máme v létě. V té době nejvíce pracuji a v největší míře také létám právě v noci. Například noční lety do Egypta v jednu hodinu ráno nebo do Řecka ve tři hodiny ráno jsou pro mě rutinní.

 

Kolik dní v kuse se dají takovéhle noční zvládnout?
Obecně většinou už tak po třech dnech méně vnímám. (smích) Ne pokaždé před letem spím tak, jak bych potřebovala, takže se únava pochopitelně kumuluje. V těchto dnech spím zhruba tři až čtyři hodiny denně. A mám zkušenost, že někteří moji kolegové nejdou spát přes den vůbec a usnou až večer mezi ranními lety.

 

Nedělá vám problém přes den usnout?
Mám štěstí, že mi nedělá problém kdykoli a kdekoli usnout. (smích) Se spánkem problémy nemám. Někteří kolegové užívají občas prášky na spaní, protože přes den zkrátka neusnou. O něco horší je pro mě létání mezi různými časovými pásmy. Nedávno jsme letěli z izraelského Tel Avivu, kde je o hodinu víc, a potom do hlavního města Kazachstánu Astany, kde jsou další čtyři hodiny navíc. Člověk funguje v našich hodinách, takže je plný elánu, po příletu má teprve odpoledne, zatímco tam je už večer. Ráno je o to náročnější, když máte vstát o čtyři hodiny dřív, elán najednou není. (smích) Ten čas prostě někam zmizí.

 

Máte nějaké stanovy, jak dlouho musíte odpočívat nebo jak dlouho maximálně můžete vykonávat pracovní činnost?
Ve službě můžeme být maximálně třináct hodin, přesto se to ale občas prodlouží a pracuji třeba šestnáct hodin v kuse. Potom musí následovat minimálně dvanáctihodinový odpočinek, a pokud přesluhujeme, odpočinek by taky měl být delší, srovnatelně s pracovní dobou.

 

Vnímáte nedostatek odpočinku jako zásadní problém ve vaší profesi?
Je to jedna z náročnějších věcí, protože když nejsem odpočatá, snadno se to potom v práci projeví. I když na cestující nechci být nepříjemná, občas mě naštve i naprostá drobnost.

 

Projeví se na vás nedostatek spánku i jinak než tím, že jste nepříjemná na lidi kolem sebe?
Připadám si jako po celonočním flámu, bolí mě celé tělo a jsem úplně vyšťavená. Párkrát jsem takhle z nedostatku spánku onemocněla. Téměř pokaždé jsem nemocná taky po skončení sezony v listopadu. Tělo jede a jede, najednou se zastaví, zjistí, že může oddechnout, a vypne úplně. U mých kolegů, kteří dojíždějí z jiných měst, se nejednou stalo, že po službě při cestě domů kvůli mikrospánku nabourali. Tohle jsou nepříjemné úděly naší práce.

 

Máte nějaké mechanismy, jak s únavou bojovat a zahnat ji?
Piju kávu a energetické drinky, přestože mám pocit, že jejich efekt je pouze placebo. Nemám dojem, že by mi pomáhaly... Někteří kolegové jedou na energy žvýkačkách, které by měly mít stokrát víc kofeinu než v energetickém nápoji, na mě ale nezabírají ani ty. (smích) Takže bojovat se moc nedá a musím prostě únavu přečkat. Ale nedělá mi problém spát pak dvanáct hodin v kuse. To je velký pokrok, protože jsem jako letuška začínala ještě za studií a běžně se mi stávalo, že jsem rovnou po službě šla do školy na zkoušku.

 

Už se vám stalo, že jste ve službě usnula?
Nejhorší je, když chvíli nic nedělám a sednu si. Okamžitě mi začne padat hlava. Občas se stane, že zaklimbám a na chvíli usnu. Pokaždé jsme ale vepředu i vzadu na palubě dva, takže se můžeme navzájem vzbudit. Samozřejmě bychom ale měli být vzhůru celou dobu.


autor / Michaela Rozšafná VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA