NP č.495 > KulturaPotíže s BohémouIvan Adamovič

Televizní seriál Bohéma rozvířil diskusi, jak to ostatně filmy režiséra Roberta Sedláčka umějí. Rozhodl se narušit obraz nejmilovanějších herců první republiky, navíc v tíživých časech okupace. A reakce byla bouřlivá. Chtěli jsme od režiséra a jeho odborného poradce, historika Petra Koury, zjistit, kam může tvůrce zajít v autorské licenci na dějiny. Kde je hranice mezí uměleckého zobrazení?

Bohéma byla podrobena kritice. Není to tím, že si diváci na rozdíl od historiků neuvědomují, že historie je vždy interpretací?
RS: Každý, kdo se snaží dělat historické filmy, je ve velmi nevýhodné pozici, protože divák stále očekává přesnou rekonstrukci historie. Tvůrce historického dramatu je vlastně velmi odvážný, protože ví, že nejen historii, ale ani včerejšek není možné zrekonstruovat. Kdybyste šli včera do hospody s kamarády, zjistíte, že tu situaci vnímal každý z vás jinak. Klíčem je najít si k té době nějakou osobní zkušenost. Vytvořit si názor a chtít totéž po divákovi. Jenže to vždycky bolí.

Jsem překvapen, že v dnešním mediálním prostoru někteří lidé stále ještě používají v souvislosti s výkladem dějin pojmy jako „pravda" nebo „lež".

Já se historií zabývám velmi poctivě. Vím, že historii nevzkřísím. Co je ale věčné, jsou lidské pocity v historické situaci. Těmi se zabývám a snažím se je prožívat, úplně jako v konstelacích, kde si za pomoci psychologa přehráváte určité scénáře. Dobrý režisér si to umí v hlavě přehrát a odpovědět si na otázku, jak by se v tu chvíli zachoval on. Musím samozřejmě respektovat historickou realitu. K tomu patří i vědomí, kdo si jak s režimem zadal. Víme, že některé naše postavy si ve skutečnosti zadaly ještě mnohem víc, než jak je líčíme. Ale my je šetříme. Proto jsme tam zamíchali fiktivní figury, jako jsou Arnošt Žák a Lili Krallová.

 

Jak to myslíte?
RS: Oni totiž nesou tíži hříchů těch reálných figur, na které jsme to nechtěli všechno říct. Třeba jak pragmaticky vstupovali do komunistické strany, jak se zříkali bývalých přátel, jak podle přímých svědectví hlasovali pro trest smrti pro herečku Štěpničkovou…


PK: My historici víme, že historie je interpretace. Učím to i studenty. Jsem docela překvapen, že v dnešním mediálním prostoru někteří lidé stále ještě používají v souvislosti s výkladem dějin pojmy jako „pravda“ nebo „lež“. Nejsem fanoušek postmodernismu, ale vím, že i já sám píšu vždy interpretaci. Neodvažuju se tvrdit, co je pravda nebo lež. Vaši čtenáři určitě znají film Vyšší princip, který je považován za jeden z nejlepších českých historických filmů. Byl natočený podle skutečné události a výborně zobrazuje atmosféru ve školách za protektorátu. Když se ale podíváte na fakta, zjistíte, že ve skutečnosti tam byla spousta věcí trochu jinak. Je to dofabulované scenáristou Janem Drdou. Přesto dnes nikdo neřeší, jestli ti studenti byli ve skutečnosti v oktávě, nebo sextě.

 

RS: Je spousta filmů, které se tváří jako historické. Teď tu máme Masaryka se spoustou cen. V cizině by se tomu filmu leda vysmáli. Není vůbec jisté, jestli Jan Masaryk v roce 1939 pobýval ve Spojených státech v blázinci, neexistují k tomu žádné prameny. A nikomu to nevadí, protože Masaryk tu nemá žádné příbuzné, natož pak ty, kteří mají za sebou vlivný mediální dům a jsou z nich všichni podělaní.

 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Ivan Adamovič VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Kolonizace, moje není tvoje / Jan Štěpánek > NP č.495 > Téma čísla Začíná to už ve chvíli, kdy se narodíte. Jste kolonizátor. Jsme tvorové expanzivní. Přirozeností člověka je hledání nových extenzí sebe samého. Jedna z prvních věcí, které jako dítě pochopíme, je to, co je a co není moje. A co moje není, to chceme. Kudy člověk chodí, tudy ale spřádá plány, kam sám sebe ještě projektovat. číst dále Sen o české Africe / Libor Hruška > NP č.495 > Téma čísla Po 1. světové válce někteří Češi podlehli imperiálním choutkám. Co kdybychom po poraženém Německu získali Togo? Pokud se o tom mezi evropskými diplomaty kdy jednalo, tak pouze v kuloárech. Historik a spisovatel Pavel Kosatík se ale zamýšlí, jakými bychom byli koloniálními správci a jak by to ovlivnilo naše další dějiny. číst dále Kolonizace. Jak ji vidí botanik. / Libor Hruška > NP č.495 > Téma čísla Urbanisté a krajinní architekti dnes zhusta řeší, jak nově využít kolejiště zrušeného nákladového nádraží, opuštěnou těžební jámu nebo areál bývalé fabriky. Spontánní proměna přitom už dávno začala, vlastně hned ve chvíli, kdy místo ztratilo svou původní funkci. Které rostliny jsou nejschopnějšími kolonizátory brownfieldů, jsme probrali s Janem Albertem Šturmou, botanikem, jenž se specializuje právě na tak trochu jinou městskou přírodu. Přírodu, kterou „skoro nikdo nemá rád“. číst dále Vasektomie a basketbal / Darek Šmíd > NP č.495 > Téma čísla Kolonizace života a smrti mezi kuchyní a obývákem číst dále

Nejčtenější články autora

Potíže s Bohémou / Ivan Adamovič > NP č.495 > Kultura Televizní seriál Bohéma rozvířil diskusi, jak to ostatně filmy režiséra Roberta Sedláčka umějí. Rozhodl se narušit obraz nejmilovanějších herců první republiky, navíc v tíživých časech okupace. A reakce byla bouřlivá. Chtěli jsme od režiséra a jeho odborného poradce, historika Petra Koury, zjistit, kam může tvůrce zajít v autorské licenci na dějiny. Kde je hranice mezí uměleckého zobrazení? číst dále Není o čem mluvit / Ivan Adamovič > NP č.510 > Rozhovor Na jeho vtipech naše generace, která pro vás připravuje Nový Prostor, vyrůstala. Plešatí muži bez tváře byli mlčenlivými průvodci našeho dětství a jejich absurdní situace beze slov nám od malička naznačovaly, že svět je jedna velká absurdita. Kreslíř Miroslav Barták bydlí s rodinou v domku na kraji lesa kousek od Prahy a proud jeho kresleného humoru neustává ani po neuvěřitelných téměř padesáti letech tvorby. číst dále Antifeministická antiutopie / Ivan Adamovič > NP č.517 > Kultura Na počátku 80. let natočil Tomáš Vorel studentský film To můj Láďa. Pro pamětníky se rázem stal klasikou. Eva Holubová tam ve své první roli kráčí ulicemi Prahy a v hlavě jí jede neustávající vnitřní hlas, záznam rojících se myšlenek podtržených hereččiným svébytným hlasovým projevem. Tragikomická momentka o marnosti do sebe uzavřených a donekonečna bloudících myšlenkových světů, iluzí, do kterých se tak rádi uzavíráme. číst dále Kinterovy banality knižně / Ivan Adamovič > NP č.519 > Kultura Nejnavštěvovanější výstavou v historii galerie Rudolfinum byla expozice Nervous Trees Krištofa Kintery. A nebylo to jen tím, že vstup byl zdarma. Nyní vychází tučná monografie tohoto umělce, který nachází v odpadcích krásu – nebo ošklivost? číst dále