„Říkali jsme si, že nemůžeme dělat číslo o autismu, aniž bychom se s autisty potkali. Chtěli bychom s nimi udělat takový workshop, aby nám s tím číslem sami pomohli," chrlíme ze sebe s kolegou Yellenem nápady na zahrádce hostince U Kruhu. Martin Selner, sociální asistent Slunečního domova, kde se denně stará o skupinu klientů s autistickou diagnózou, nás trpělivě poslouchá. „Uděláme s nimi rozhovory, ale uděláme z nich i novináře, budou zpovídat vás, nás, ale i sebe navzájem, vezmeme tam psací stroj a celý to bude hrozně interaktivní," fantazírujeme. Martin, krom toho, že s autisty tráví denně mnoho hodin, je také autorem skvělého, na Magnesii Literu nominovaného blogu Autismus & Chardonnay (selner84.blogspot.com),
Všichni si myslí, že když trpíte autismem, musíte mít zákonitě nějakou zvláštní schopnost – nějaký dar. Ale nemusíte.
kde popisuje svět očima asistenta lidí s autistickou diagnózou. Možná i proto má s námi svatou trpělivost. Klidně si vyslechne všechny naše nápady a pak nám s trochu omluvným výrazem ve tváři, ale jasnou dikcí v řeči oznámí, že to celé je tak trochu blbost. Prvně si máme uvědomit, že neexistuje nic jako typický autista. Že někteří z jeho klientů vůbec nemluví a jiní zase neumějí psát. Ale že mezi jeho klienty jsou také mladí lidé, kteří si navzdory těžkému postižení dokázali najít práci. Někteří se nás budou bát, jiní nás hned začnou objímat. Pro jedny je koníček cestování, pro jiné seriál Ulice. A pro některé nebudeme zajímaví, dokud si od nás nezjistí a nezapíšou naši výšku a váhu. Chápeme. Nápad na novinářský workshop padá. „Musíte najít něco, co zapojí všechny najednou," říká nám. „Třeba jídlo," popošťouchne nás. No jasně, jídlo! Univerzální jazyk napříč všemi diagnózami!
Autismus není sexy
O pár dní později vstupujeme do malého domku v pražských Kyjích, kde sídlí Sluneční domov. Starají se o devět klientů, kteří zde tráví dny pracovního týdne, někteří chodí do školy, jiní i do práce. Na víkendy si je berou domů jejich rodinní příslušníci, rodiče, kteří v týdnu nemají čas nebo dostatek sil se o ně starat. V rukou máme igelitky plné jídla, rozhodli jsme se, že spojíme příjemné s užitečným a že si se zdejšími klienty budeme péct pizzu a že skrze to získáme z první ruky pohled do světa autistů, do světa nepřikrášleného stereotypy o geniálním Rain Manovi. Zhruba 75 % všech autistů trpí i nějakou formou mentální retardace, potíže v sociálních interakcích se zde potkávají s nelítostně nalajnovanými mantinely intelektuálních schopností. Jak píše Martin Selner v jednom ze svých blogů: „Kdybyste si měli sestavit žebříček atraktivity různých postižení, autismus by byl už kvůli Rain Manovi zcela jistě v čele. Všichni si myslí, že když jím trpíte, musíte mít zákonitě nějakou zvláštní schopnost – nějaký dar. Ale nemusíte. Prostě můžete být jen postižení. Máte problémy se sociální interakcí, komunikací a vymýšlíte si stupidní rituály. Žádná věda v tom není."
Hurá, pizza
Moc nevíme, co od toho po Martinově úvodu čekat, takže s otevřenou myslí nečekáme nic. V hlavní místnosti, která v sobě kombinuje jídelnu a obývák, na nás čeká krom dalších tří asistentů Slunečního domova sedm zdejších klientů. Lehké rozpaky brzo doslova na kousky rozsápe Honza (to je ten na úvodní fotce, jak stříhá párky), který se k nám rozběhne, začne nás objímat a vybere si mě, asi tuší šéfredaktora, a začne mi líbat ruce. Zmůžu se na pár blbých vtípků. Vysoký, hubený Vojta začne divoce plácat rukama a výskat. Naopak zavalitý Michal nás zpovzdálí pozoruje a nesouhlasně si pomlaskává. Za těch několik hodin, co tu budeme, na nás nepromluví a bude mu trvat, než se trochu uvolní. A to se stane až tehdy, kdy myčka domyje nádobí a on se bude moci uklidnit tím, co má nejraději. Bude moct rituálně, dle vlastních, ne zcela popsatelných pravidel přeskládat ještě teplé nádobí do polic. Ale se všemi ostatními nám to jde minutu po minutě líp. Říkáme na rovinu, kdo jsme a co chceme a že spolu s námi kromě podezřelých diktafonů a ještě podezřelejšího fotografa přichází taška plná mražených korpusů na pizzu. Vlna nadšení. Ale budeme za to něco chtít, říkáme. Uděláte si na nás čas a povíte nám o tom, co máte rádi, jak se vám žije, co vás baví, co vás nebaví, prostě si budeme povídat. Jo? Tak jo.
Samostatnost je komoditou v podstatě nad jakákoliv měřítka. Samostatnost, To je vaše všechno.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
