Kde jsi vyrůstal a jak ses dostal na ulici?
Mě v Bratislavě vychovávala babička s dědou. V osmnácti, když jsem odmaturoval na potravinářský průmyslovce, jsem od nich odešel na vlastní nohy. Pak jsem vyrazil do Prahy. Myslel jsem, že tady udělám díru do světa hudbou. Za čtrnáct dní jsem byl na ulici. To byl kámo leden, brutal mráz. Naštěstí jsem potkal krajana z Popradu, a ten mi doporučil Nový Prostor. Přes den jsem prodával, moh jsem se jít vykoupat, byl to takovej dobrej start a jedno velký dobrodružství.
Máš nějakou dobrodružnou historku?
Tak těch je! Třeba jsem spal v koberci. To bylo v těch prvních dnech v Praze. Kousek od Staromáku jsem v tom mrazu vlez do jednoho starýho domu a v úplně posledním patře byl na schodech srolovanej koberec. Vlez jsem do něj a asi tejden jsem tam pak takhle do tý nakloněný roviny chodil spát. Jako larva motýla. Ráno jsem ho vždycky zase dal, jak byl, a šel jsem si po svejch. (smích)
Tak strašně si vážím nabídky, kterou jsem tenkrát dostal, že pro nemocnici pracuju už 12 let.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
