Z Ameriky jsi odešel na protest proti válce v Iráku a v Evropě jsi žil na ulici mimo jiné i v Amsterodamu nebo v Berlíně. Můžeš to nějak porovnat s Prahou?
Amsterodam je hodně drsný. Pokud seš na ulici, nejsi vůbec nikdo. Vlastně odpad. Říkal jsem si, že snad bude i lepší nechat se zavřít do vězení než být na amsterodamských ulicích. Ale zase já jsem takový, že nemůžu jít a vědomě porušit zákon. Tvůj největší nepřítel na amsterodamské ulici je policajt. Jak se ke mně chovali, to jsem nikdy nezažil. Naopak v Berlíně nebo v Praze jsou nejhorší tvoji kolegové bezdomovci.
Co je tvoje největší ponaučení ze tvé bezdomovecké dráhy?
Ztratil jsem iluze. Nebo ne iluze. Už nejsem tak naivní. Měl jsem za to, že lidé jsou v jádru dobří, ale tohle mi ukázalo, že to tak není. Byl jsem vždycky naivní levičák. Teď bych všem těm dětem s Che Guevarou na tričku rád vzkázal: Byl jsem jako vy. A vím, že jste totálně mimo.
