Během letošního dubna přesáhl počet lidí na planetě 7 a půl miliardy. Připomeňme, že v roce 1700 žilo na Zemi jen 700 milionů lidí a přes první dvě miliardy se náš počet přehoupl až v posledních sto letech. Ne všichni se domnívají, že je překotná populační exploze znakem něčeho dobrého – je dost možné, že za mnoho problémů dnešního světa (ať jde o hlad, války či sociální nerovnováhu) vděčíme právě tomu, že se množíme jak biblické kobylky, které na louce omylem spásly pár pytlů kokainu. Zasadím to ještě jednou do kontextu – lidskému pokolení trvalo až do osmnáctého století (křesťanského letopočtu; nezapomínejme, že lidé se potulovali po Zemi už nějaký ten pátek před Kristem), než se rozmnožilo do počtu jedné miliardy – ovšem při dnešní kadenci novorozenců se další jedna taková miliarda rozutíká po Zemi jednou za každých dvanáct patnáct let.
Pokud se hodně rychle neuklidníme (nebo nás matka příroda trochu nesrovná), pak je pravděpodobné, že v roce 2100 dosáhne světová populace 11 miliard lidí... nicméně zůstává i zcela možné, že těch miliard bude v té době už 16. Držím potomkům palce s hledáním volného místa v ranním metru... Organizace Population Matters, která dlouhodobě varuje před neudržitelným množením lidstva (a k jejímž patronům patří i přírodozpytec sir David Attenborough) oslavila aktuální sedmapůlmiliardový rekord populace vypočítáním několika faktorů, za něž planeta Země velmi pravděpodobně vděčí právě lidskému plození utrženému ze řetězu. Patří mezi ně kupříkladu:
1) V současné chvíli lidé spotřebovávají obnovitelné zdroje 1,6 zeměkoulí; v roce 2050 budou takhle spotřebovávat zdroje tří zeměkoulí.
2) Do roku 2050 budeme potřebovat o 70 % více jídla než dnes.
3) Do roku 2050 budou žít 4 miliardy lidí v oblastech s nedostatkem pitné vody.
A protože vše na Zemi je propojeno, lze k tomu připočíst ještě mnoho dalších souvisejících záležitostí, jako například to, že od roku 1970 klesla populace divoké zvěře na polovinu (zatímco ta lidská se zdvojnásobila), nebo že klimatická změna se odehrává 170krát rychleji, než by se tomu dělo bez lidské aktivity.
Co s tím? Možnosti jsou známé a funkční. Například v indické Kérale se prokázalo, že čím jsou ženy ve společnosti vzdělanější a mají více práv, tím méně mají dětí. Thajsku se za poslední dvě generace podařilo sesekat plodnost více než o třetinu kvalitní rodinnou politikou. Zda s nezřízeným rozmnožováním lidského druhu něco uděláme v globálním měřítku, záleží jen na nás; na naší osobní zodpovědnosti a na dotlačení našich politiků k tomu, aby přestali řešit kraviny a začali se zaobírat důležitými věcmi.
