Smrt jsme si v rámci našeho tématu nejprve definovali jako odchod do tmy. Pak nás na jedné poradě poslouchal náš fotograf a nadhodil myšlenku: „A co když je to obráceně a smrt je odchod ze tmy do světla?" Tím se před námi vynořila poměrně zajímavá filozofická otázka. Co vy si o tom myslíte jako lékař?
Jsem k odchodu kamsi do světla dosti skeptický. Lidé, kteří vám o tom takto vyprávějí, jsou zatíženi nesmírným zkreslením. Mluvil jsem v x případech s lidmi, kteří překonali klinickou smrt, a vždycky tam platilo, že měli období toho těžkého stonání, jehož součástí byla i tato epizoda, v podstatě vymazané. A já nemohu z těchto útržkovitých vyprávění odlišit, jestli je to opravdu zážitek z okamžiku, kdy ten člověk začal nabírat rozum, nebo je to jen smyšlenka. Co se týká biologických faktů, víme, že ve stavech agonálních nepochybně dochází ke ztrátě vědomí. To je dané sníženým prokrvením mozku a za těchto podmínek mozek zkrátka nemůže fungovat. Ale to není nic, řekl bych těžce nevratného, to zažilo mnoho lidí, kteří třeba dlouho stáli v nějaké frontě, bylo tam horko, udělalo se jim špatně, omdleli, a když jim pak někdo zvedl nohy, normálně se vrátili bez jakýchkoli následných potíží k vědomí a popisovali to jenom jako zatmění před očima. Takže já bych si tedy spíše než na nějaké mystické putování za světlem přisadil na tu tmu.
Jdete tedy spíše cestou rozumu?
Já ani jinou cestou jít nemohu, protože z výpovědí lidí, kteří zažili dotek smrti, jednoznačně nevyplývá nějaká jiná cesta. Vůbec bych nechtěl ten zážitek zpochybňovat. Ale jestli je to jen fantazie nebo pravda, to většinou nejde jednoznačně určit.
Hranici smrti jsme stanovili smrtí mozku, což je kritérium akceptované v celém civilizovaném světě.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
