K základním lidským právům by mělo v brzké době přibýt pár nových bratříčků a sestřiček. Navrhují to alespoň autoři studie s názvem Towards new human rights in the age of neuroscience and neurotechnology (čili Vstříc novým lidským právům ve věku neurovědy a neurotechnologie), kteří z monumentálního rozmachu ultramoderních aplikovaných technologií z oblasti neurologie usuzují, že základní lidská práva nám brzo prostě už nebudou stačit. Ke svobodě projevu, náboženského vyznání a právu na život, které kupříkladu v Česku vypočítává Listina základních práv a svobod (a že už je v tom takhle celkem hokej), by podle jejich závěrů bylo vhodné přiřadit čtveřici dalších práv: konkrétně
1) právo na kognitivní svobodu
2) právo na duševní soukromí
3) právo na duševní integritu
4) právo na psychologickou kontinuitu.
Přesně tak, všechna práva navrhovaná autory v čele s Marcellem Iencou z Institutu biomedicínské etiky na univerzitě v Basileji se týkají toho, že s aktuálními pokroky na půdě neurotechnologií reálně hrozí možnost, že se nám bude někdo vrtat v myšlenkách, prolamovat těžební limity na kvanta dat z našich hlav i ovlivňovat naši duševní integritu. Takhle to vypadá, když je technologie rychlejší než zákony a etické normy; přitom dává logiku, že se mnohé kategorie vyvíjejí – základní dokument o lidských právech Magna Carta Libertatum je tu koneckonců už od roku 1215.
„Rapidní pokroky v lidské neurovědě a neurotechnologii otevírají bezprecedentní možnosti pro přístup, shromažďování, sdílení a manipulování s informacemi z lidského mozku," píše se v materiálu zveřejněném v magazínu Life Sciences, Society and Policy. Nová lidská práva by měla zaručit, aby měli lidé specifickou možnost odmítnout invazivní neurotechnologii, stejně jako si uchránit data a informace, která by z jejich hlav mohla taková technologie vydolovat. Co zní ve vizi autorů skutečně děsivě, je fakt, že snímkování lidského mozku a práce na propojení mozku a počítače (na němž pracuje celé oddělení Building 8 společnosti Facebook a zdaleka není samo) se posunulo z klinického prostředí do světa komerce, obchodu a konzumu. Což vážně není svět, od kterého byste si chtěli nechat vrtat v nejhlubších studnách svého vědomí a svědomí.
