Nebudu vám mazat pixely kolem USB vstupu vašeho notebooku: je načase zamést si před digitálním prahem. Pokud máte připojení k internetu, je pravděpodobné, že jste za sebou na globální síti zanechali tolik nepořádku, že bych podle něj uplácal váš osobnostní profil do posledního rozepnutého knoflíku. Každý z nás, občanů internetového národa, po sobě na internetu zanechává stopy – a internet na oplátku zanechává stopy v nás. To první je hrozivá skutečnost; to druhé je osobní katastrofa.
Instagram, Facebook, Twitter, LinkedIn, internetové obchody, zpravodajské servery, to vše jsou studnice informací o nás samotných, které každý den, každou hodinu krmíme novými údaji o svých životech, zvycích a preferencích; všechny tyto údaje jsou využitelné – a jsou využívané. Vězte, že pokud něco používáte zadarmo, znamená to, že produkt jste vy sami; Facebooku jsme tohle všechno odklepli ve smluvních podmínkách – takže on teď může hrabat hluboko do našich „soukromých" konverzací, sledovat, na co klikáme, co „lajkujeme", a využívat to k vlastnímu byznysu. Což dělá.
To je však jen jedna strana mince; ta druhá spočívá v tom, že jsme se prostřednictvím notifikací, neustálé honby za aktualizacemi aplikací o počtu zpráv v našich e-mailových schránkách a nonstop chatováním v roztodivných komunikačních kanálech stali oběťmi honby za tím „být při tom", ať už je to cokoli (a ono to většinou nic není; byť už existuje i tzv. FOMO, fóbie, že nám zrovna teď na netu něco uniká). Tohle neustálé vytrhávání z přítomného okamžiku, neustálé pobzukávání mobilu v kapse u kalhot (nebo to byla jen fantomová vibrace?), neustálé pípání, zvonění a cvrkání notifikací z nás podle mnohých studií dělá vycukané, vynervované závisláky (ty studie si můžete vygooglovat; ale počítejte s tím, že tím na sebe Googlu prozradíte další věc).
Internet dávno není to veselé místo plné lechtivých obrázků z Japonska.
Pokud se chceme digitálně debordelizovat, oprášit se z nánosu digitálního nesmyslu ve svých hlavách, zamést si za sebou cestu a současně si radlicí vyčistit cestu před sebou, je nasnadě spáchat takové menší internetové harakiri; současně si budeme muset také vybudovat zcela nový systém, jak s internetovým smogem všude kolem nás vlastně nakládat; nakolik v něm smáčet ruce a nechat jej skrápět digitálními kapkami dat naše oči, doširoka otevřené do virtuální sítě.
Krokem číslo jedna bude přiznat si jedno: že nemáte nejmenší tušení, kde všude jste za posledních pět let zanechali na internetu své fotky, statusy, hesla a další tuny stop. Nejde jen o starou dobrou paranoiu či o ochranu soukromí; kyberzločin je trendy a internet dávno není to veselé místečko plné mládeži nepřístupných japonských obrázků, kterým byl před dvaceti lety.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
