NP č.496 > PovídkaMé jméno je NikdoIvan Adamovič

Ten den bylo pondělí a myšlenky na následujících pět dní byly stejně černý jako moje vystydlý kafe na stole. Nikdy nevíš, co ti vnitřnosti města vyvrhnou do kanclu. Ale smrdí to vždycky. Tohle mi táhlo hlavou, když mi ten chlápek zaklepal na dveře.

No pojďte si další. Číslíčko dejte sem na hromádku a povězte mi, co si přejete.
Dobrý den. Chtěl bych ... zmizet.
Fajn, tak zmizte.
Né, počkejte, vy mi asi nerozumíte. Potřebuju změnit identitu. Někam se uklidit. Zamést za sebou. No tak jsem si říkal, že začnu jménem. A příjmením. To tady děláte, ne?
Jistě, za poplatek tisíc korun. Za jméno. Za příjmení dalších tisíc.
Ano, peníze jsou ten nejmenší problém. Tak já bych tedy prosil Josef Nikdo.
No počkejte... Nikdo... hm... to si budete muset ještě vyplnit tady tu žádanku a my to pošleme paní Knappové. Ale nejspíš to neprojde. Neprošla už mnohem běžnější jména.
Aha, hm, a nešlo by to nějak... obejít? Jako že už to mám schválené?
Podívejte, milej pane, tu obálku, co mi tu postrkujete po stole, si zase vezměte zpátky, matrika je seriózní úřad, ne koňský trh. Já se zkusím u paní přimluvit. Pak tam musíte mít důvod změny.
To je jaksi něco, co vám tak úplně nemůžu říct. Ani napsat. Ale je to opravdu urgentní. Jde o život.
Já vám vlastně nesmím radit, ale lidé obvykle uvádějí důvody náboženské.
Myslíte jako když se někdo chce jmenovat Ježíš?
To přímo ne, to pak rovnou volám na úplně jiné oddělení. No, jak bych vám to... víte, jsme ateistická země, v náboženských důvodech se tu nikdo pořádně nevyzná, školení jsme na to nedostali, tak co. Líbilo se mi, co mi tu jednou jeden klient vyplnil. Můžete to zkusit také, my mu to uznali. Napište, že očekáváte brzký konec světa a že nás v tu chvíli bude všechny volat Bůh pravým jménem. No a že vy cítíte, že vaše pravé jméno je... jak to tam máte? Josef Nikdo.
Děkuji, jste neobyčejně laskavá.
Jen vás chci upozornit, že rodné číslo vám zůstane původní.
Cože?
No jistě, víte, jaký bychom pak měli holubník v papírech? Holubník také nejsme. Jsme státní úřad, pane. Ledaže...
Ledaže?
Existuje výjimka, kdy se dá změnit i rodné číslo. Ale to se týká jen programu na ochranu svědků. To byste musel být, co já vím, plácnu, třeba svědkem vraždy.
No to jste jaksi uhodila hřebíček na hlavičku.
Prosím?
Já totiž byl svědkem vraždy. Viděl jsem to všechno. Až děsivě zblízka. Ale to už jsem vám prozradil hodně.
No a hlásil jste to doufám na policii?
Kristepane, ještě to tak.
Ale to je vaše povinnost.
Mám snad právo nevypovídat, ne? Sakra. Promiňte, to zvoním já. Tenhle hovor prostě musím vzít. Tak co, uklizeno? Jak příplatek, za co? Já myslel, že jste zrovna na tohle experti, že vám volají pozůstalí, když najdou... No dobře dobře, za ten mozek bude doplatek. Koberec spalte, žádná čistírna. Cože? Jaká mlčenlivost? Mega extra? Hele, neserte mě, nebo si zajistím takovou mlčenlivost, že už nikdy nic nikomu neřeknete. ... Jasně, rozumím. Jo, sem v klidu. No tak tam pošlete ty ukrajinský uklízečky, když je to na vás moc eklhaft. Ježiš já nevím co pak s nima, kupte jim třeba jednosměrnou letenku zpátky na Ukrajinu. Nebo si nějak poraďte. Dopiči, myslel jsem, že volám profíkům. Zavolejte, až budete mít hotovo. Nashle!
Hotovo?
Jak to myslíte? Jo tak, ano, promiňte, tohle opravdu hořelo, sám nemám rád, když si někdo přede mnou vyřizuje soukromé hovory. Přísně soukromé, rozumíte?
Jistě. Ehm. Chápu. Tak tady to máte připravené a ještě prosím podepište informovaný souhlas.
S čím zas?
Že můžeme vaše údaje, staré i nové, použít při nutném zpracování osobních údajů.
Moment, já tady čtu drobným písmem v bodě 46, že můžete zjištěné údaje poskytnout i třetím osobám. To je kdo?
Kdokoli zaplatí a bude se mu hodit databáze klientů. Třeba na propagaci zboží a služeb. Chápejte, jsme státní úřad, bez alternativního financování bychom se neuživili. Takže... možná bych si tu vaši obálku přece jen vzala. Po všem, co jsem slyšela, mi něco říká, že nebude poslední.
Hm, rozumím. Poslyšte... co děláte dnes večer po práci? Mám v Brdech lesní chatku, úplná samota. Teď myslím bude i perfektně uklizená. Neuděláme si malý výlet? A víte co? Bude to takové naše malé tajemství, ano?


autor / Ivan Adamovič VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Vydechněte si! / Ivan Adamovič > NP č.509 > Kultura Víte, že metro má své plíce? Většina z nás zná jejich výdech, prudký nápor vzduchu v některých stanicích, třeba na Vltavské. Známých je také několik výdechových komínů či „povrchových kiosků“. Teprve publicista Jan Charvát ale provedl důkladnou vizitu celého tajuplného systému. číst dále Potíže s Bohémou / Ivan Adamovič > NP č.495 > Kultura Televizní seriál Bohéma rozvířil diskusi, jak to ostatně filmy režiséra Roberta Sedláčka umějí. Rozhodl se narušit obraz nejmilovanějších herců první republiky, navíc v tíživých časech okupace. A reakce byla bouřlivá. Chtěli jsme od režiséra a jeho odborného poradce, historika Petra Koury, zjistit, kam může tvůrce zajít v autorské licenci na dějiny. Kde je hranice mezí uměleckého zobrazení? číst dále Kinterovy banality knižně / Ivan Adamovič > NP č.519 > Kultura Nejnavštěvovanější výstavou v historii galerie Rudolfinum byla expozice Nervous Trees Krištofa Kintery. A nebylo to jen tím, že vstup byl zdarma. Nyní vychází tučná monografie tohoto umělce, který nachází v odpadcích krásu – nebo ošklivost? číst dále Malíři dobrodružství / Ivan Adamovič > NP č.516 > Kultura Milovníci dobrodružných knih a ilustrací ve stylu Zdeňka Buriana mohou slavit. Na světě je první česká ucelenější publikace o výtvarnících, bez nichž bychom často nevěděli, jaký pohled měl vlastně Old Shatterhand, jak vypadaly čelenky indiánských bojovníků či hřebci pouštních beduínů. číst dále
celý archiv