S něčím takovým se začínáme setkávat i u nás – zkraje ledna totiž vystoupil podplukovník MUDr. Marek Obrtel a vrátil vyznamenání, která dostal za účast na zahraničních misích. V roli vojenského lékaře byl Obrtel v Bosně a Hercegovině, v Kosovu a v Afghánistánu, před osmi lety odešel do výslužby. Dnes píše ministrovi obrany: „Vracím válečná vyznamenání, protože se hluboce stydím za to, že jsem sloužil zločinecké organizaci, jakou je NATO.“ Vychází přitom jednak z vlastní zkušenosti z misí v Jugoslávii v době bombardování Srbska a jednak ze svého hodnocení rusko-ukrajinského konfliktu, který považuje za válku vyvolanou USA kvůli záchraně amerického dolaru. Ve svém dopise mimo jiné napsal, že „je jen otázkou času, kdy se celý americký systém zhroutí, nebo USA vyprovokují fatální válečný konflikt, ke kterému zneužijí Evropu jako válčiště“.
Jistě, s názory veterána je možné nesouhlasit. Je ale pozoruhodné, jakým způsobem s ním polemizují právě ti, kteří jindy kladou důraz na úctu vůči českým vojákům v zahraničních misích. Podle poslankyně ODS Jany Černochové měl Obrtel udělat „chlapské gesto“ a „přistoupit k tomu, že si nechá odejmout výsluhy, které jistě nejsou malé“. Poslanec Ivan Gabal (KDU-ČSL) se rozhodl netroškařit: „Ať vrátí hodnost, výsluhy a důchod zároveň.“
Právě představitelé pravicových stran, které jindy žehrají na „českou závist“, reagují na kritiku rozněcováním závisti a zášti. Chtějí snad naznačit, že výsluhy pro vojenské veterány jsou odměnou za mlčení? Neměli by vážnost, již přisuzují armádě a jejím misím, dávat najevo i tím, že budou naslouchat názorům a zkušenostem vojáků i tehdy, když jim nebudou příjemné?
