I když se do ní stylizuje, nepřipomíná těžká stavba ze šedivého kamene vzdušnou pagodu ani během dne. Ho Či Minovo mauzoleum ukrývající tělo mrtvého muže nelze ani při sebevětším respektu ke komunistickému vladaři považovat za povedenou stavbu. Téměř nekonečně volné prostranství se zeleným trávníkem a bílou dlažbou před budovou je teď k večeru obsypané vedle obligátních rudých vlajek také lidmi. Dav, jenž se neustále přelévá z jedné strany na druhou, připomíná zdálky svou hustotou natěšené publikum oblíbené rockové hvězdy.
Před nekropolí se ale nekoná žádné oficiální shromáždění. Obyvatelé třímilionové metropole zde jen praktikují svá oblíbená večerní cvičení na čerstvém vzduchu. V oblecích, jež v Evropanovi probouzí vzpomínku na dětské pyžamo, důstojně kráčí, popobíhají, rozhazují rukama. Proplétají se mezi ostatními se zručností návyku každodenního pobytu v přelidněném městě. Nekoordinovaný, leč plynulý pohyb davu nenarušují ani ti, kteří své cviky provádějí za oblíbené chůze pozpátku.
Podobný, i když tentokrát vynucený řád, panoval dnem i nocí ještě před pár lety jen o pár rohů dál – v ulici Chu Van An, kde sídlí česká ambasáda. Nenápadná bílá dvoupatrová budova s dřevěným trámovím nad malým balkónem a pobočným křídlem se ničím příliš neodlišuje od rezidencí ve svém okolí. Na chodníku pod českou a evropskou vlajkou však bývalo pořádně živo.
KVADRATURA BÍLÉHO ČTVERCE
I do médií pronikly před čtyřmi lety informace o dění před úřadem. Lidé, kteří žádali o víza, prý vytloukli skla z vozu české konzulky a jednou málem vyvrátili železná vrata. Zaměstnanci ambasády hovořili o neúnosné bezpečnostní situaci před budovou, z vietnamské strany se spíše skloňovalo slovo korupce.
Jen během roku 2007 vyřizovali čeští úředníci v Hanoji více než třináct tisíc žádostí o dlouhodobý pobyt v České republice. Částka za vyřízení víza se pohybovala kolem dvou tisíc dolarů, i když oficiální poplatky nepřesahovaly desetinu této sumy. Žadatelé se nemuseli dostavit osobně, dokumenty stačilo svěřit zprostředkovatelům. Přesto ambasáda připomínala dost často obleženou pevnost.
Tehdy se před budovou vytvořil improvizovaný systém front. Postupovalo se v něm lehce chaoticky z protějšího chodníku přes ulici na přilehlou dlažbu u plotu úřadu. Ve snaze situaci řešit, namalovali Češi na chodník bílé čtverce ve dvojstupech o velikosti padesát na padesát centimetrů, ve kterých měli Vietnamci po jednom stát či sedět. Než se lidé vůbec dostali do vnitřku této novodobé svatyně, pobyli si venku na rušné ulici i týden.
Zájem o česká pracovní víza na jedné straně (a zájem o levnou pracovní sílu z Vietnamu na straně druhé) kulminoval těsně před začátkem krize na jaře 2008. „Katastrofální“ situaci na ambasádě i před ní tehdy v Hanoji řešil i tehdejší premiér Mirek Topolánek spolu s tamním premiérem Nguyenem Tan Dungem. Oddělení pro vydávání dlouhodobých víz bylo okamžitě na čtrnáct dnů uzavřeno. Následně bylo spuštěno tzv. call centrum, kde se adepti na práci v českých fabrikách měli telefonicky objednávat na osobní pohovor. Opatření mělo frontám i korupci účinně zabránit. Předpoklad se nevyplnil a call centrum bylo jen o pár měsíců později zase zrušeno.
ČECHY MAGICKÉ
Chaotická situace a korupce, která panovala kolem vydávání víz na české ambasádě, byla o to absurdnější, že český průmysl přímo prahl po levných dělnících z Vietnamu. Česká ekonomika rostla a investiční pobídky několika vlád směrem k velkým zahraničním společnostem, které si v nových průmyslových zónách na okrajích měst nastavěly montovny, si žádaly svoje. Češi nechtěli v továrnách pracovat a volná místa bylo třeba zaplnit. Ještě v březnu 2008 hovořil Topolánek při již zmíněné cestě do Vietnamu o ochotě podnikatelů v Česku zajistit pětačtyřicet tisíc pracovních míst pro Vietnamce ročně.
Vývoz pracovní síly je ve Vietnamu státem podporovaný byznys. „Vietnamská ekonomika stojí na vývozu lidí a surovin,“ vysvětluje ekonom ze státního ekonomického institutu v Hanoji, který zpracovává hospodářské analýzy pro tamní vládu a nepřeje si být jmenován. Přestože ekonomika roste o více než šest procent ročně, je vietnamská prosperita velmi křehká. Opírá se především o zmíněný vývoz. Ve Vietnamu se prakticky nic nevyrábí. Inflace dosahovala v květnu tohoto roku skoro dvacet procent, a přestože oficiální údaje hovoří o velmi nízké nezaměstnanosti (kolem čtyř procent v loňském roce), zejména mezi mladými lidmi ve městech je mnohem vyšší.
Velké rozdíly, které panují mezi městy a chudými venkovskými oblastmi, ženou lidi do měst, kde na ně ovšem čeká buď velmi vyčerpávající a špatně placená nebo vůbec žádná práce. Komunistická elita, která se již před časem proměnila v podnikatelskou oligarchii, se v této situaci snaží spíše podporovat vlastní ekonomické zájmy a „přebytek“ pracovní síly řešit právě vývozem lidí za prací do zahraničí. Peníze, které tito lidé posílají zpět do vlasti, tvoří také nezanedbatelnou součást ekonomické stability Vietnamu. Podle odhadů vietnamské centrální banky loni takto do země připutovalo osm miliard dolarů (viz NP, č. 364).
Český pracovní trh, který se pro Vietnamce otevřel v druhé polovině minulé dekády, tak spolu s relativně vysokými výdělky působil skoro magicky přitažlivě. Jednu dobu se mohlo zdát, že jet na práci do Česka (a potažmo tím i do Evropy) chce ve Vietnamu snad opravdu každý.
RYCHLE A HLADCE
„Byli to profesionální podvodníci,“ říká dnes Nghiem Quoc Hung, majitel společnosti Hoang Long, která se soustředí na školení a vývoz pracovních sil mimo Vietnam. V roce 2008 se rozhodl stejně jako patnáct dalších vietnamských firem spolupracovat s českou společností Gurama Property. Měli zajistit a vyškolit lidi v požadovaných profesích. Lidé z Gurama Property na oplátku slibovali zaměstnání pro několik tisíc Vietnamců v Česku a také hladké a rychlé vyřízení víz.
Vietnamci, kteří chtějí odjet pracovat do zahraničí, nemohou jednat s budoucím zaměstnavatelem sami. Musí jít přes státem povolené společnosti, které mají na „vývoz“ licenci.
Vietnamská obdoba českých pracovních agentur se může rozrůst do velikosti menší korporace s několika stovkami zaměstnanců. Lidé jsou posíláni na práci skoro do celého světa – jen z Libye muselo být letos kvůli válce evakuováno na deset tisíc vietnamských dělníků. Využít služeb těchto firem není právě levná záležitost. Pro ty, kteří chtějí pracovat za hranicemi, by ale tyto společnosti měly garantovat určité záruky v případě, že slíbenou práci nedostanou nebo za ní ani nevyjedou.
Přestože firma Hoang Long není z největších, na vietnamském pracovním trhu patří ke známým „hráčům“. V nepřehledné situaci, která panovala kolem vydávání českých pracovních víz, si musela počínat opatrně. Již několikrát se stalo, že zástupci českých firem slíbili zajistit práci a vyřídit dokumenty na ambasádě, ale pak sebrali peníze a nikdo už je neviděl. Právě kvůli takovému českému „nájezdu“ se konala ojedinělá demonstrace poškozených před domem vietnamského spolupracovníka dotyčné české firmy v Hanoji. „Rozehnala ji sice policie, ale v paměti zůstala,“ vzpomíná zástupce jiné velké společnosti Song Hong. Proto se Nghiem Quoc Hung nejprve rozmýšlel. Nakonec ale na společný byznys kývl. Firma Gurama Property mu přišla důvěryhodná.
Dělat obchody ve Vietnamu znamená mít kromě peněz také správné kontakty. Bez nich nevyřídíte nic důležitého na úřadě, neseženete práci a samozřejmě vás nepřijme ani poslední uklízečka v podniku, se kterým chcete uzavřít obchod. Většina českých podnikatelů si pořizuje vietnamské spolupracovníky, kteří na rozdíl od nich kontakty mají. Pro Gurama Property začal ke své smůle pracovat Nguyen Minh Tao (viz NP, č. 371 a 367).
STO PADESÁT K PÁSU
Vietnamský inženýr žijící dlouhodobě v Brně uvěřil ve svoji životní možnost. Nejen on. Jindřich Martinák, David Mrkos a Taova dobrá známá Marta Macháčková vystupovali jako zástupci fiktivního českého vládního programu na zaměstnávání Vietnamců u nás s tím, že seženou práci pro tisíce lidí. Disponovali falešným potvrzením z úřadu práce, zorganizovali setkání zástupců vietnamských a českých firem, jednali na českých i vietnamských ministerstvech. Oháněli se kontakty a jmény českých politiků i pracovníků ambasády v Hanoji. Do Vietnamu přivezli profesora Miroslava Kuzdase z brněnské techniky, který učil na škole studenty z Vietnamu ještě před revolucí. V jejich barvách přilétl do Hanoje s oficiální parlamentní delegací i generál Miroslav Vacek.
Minh Tao jim zprostředkoval přístup k úřadům ve Vietnamu, generál Vacek zase v Česku. Přes Minh Taa se seznámili i s Quoc Hungem a ten jim zase otevřel dveře do dalších vietnamských firem. Provazy deště padají do bujné zeleně v okolí. Bílé betonové budovy postavené v důvěrně známém budovatelském nadšení pozdního socialismu v ničem na první pohled nepřipomínají školicí centrum s internátem. Přesto tady dvacet kilometrů severně od Hanoje sídlí společnost s podivuhodným názvem: Česká škola práce. Její vlastník Duong Tuan Anh v Čechách studoval, proto takto pojmenoval svoji firmu. Školí v ní budoucí svářeče, kteří pak pracují i na amerických ropných plošinách.
Zprostředkování práce v zahraničí přes licencovanou společnost má ve Vietnamu určitá psaná i nepsaná pravidla. Pro jednotlivé adepty to znamená, že kromě platby za zprostředkování si zaplatí také několikatýdenní kurz, během kterého dostanou základy jazyka a budoucího povolání. Cena se odvíjí od předpokládaného výdělku. Tuan Anh dostává od dělníků jeden měsíční plat.
„Gurama Property požadovala mimo jiné: dvě stě zedníků, stejné množství svářečů, třicet brusičů kovů, čtyři sta sádrokartonářů, sto třicet lidí na stavbu a sto padesát k pásu do automobilek,“ vypočítává Minh Tao. Škola zakoupila svářečské stroje ze Slovenska, aby se lidé mohli na práci v Česku připravit co nejlépe. Zástupci firmy Gurama Property několikrát do Vietnamu přijeli, aby si mezi studenty - svářeči vybrali ty „pravé“. A také aby kasírovali zálohy za vyřízení víz.
ROZHODNUTI PLATIT
Na konci mramorem vystlané půlkruhové haly velikostí připomínající fotbalové hřiště hraje na vyvýšeném stupínku elegantně oblečené kvarteto klasickou západní hudbu. Tropické rostliny v elegantních květináčích dosahují několikametrových výšek a přece se dotýkají jen spodního stropu restaurace na otevřené galerii v přízemí. Tlumené tóny hudebníků doplňují sladěné barvy leštěného dřeva a zlata. Pohodlné sedačky u prosklených oken navazují pocit intimity a bezpečí. Vstup do čtyřhvězdičkového hotelu Horison v Hanoji dává rychle zapomenout na nepřetržitý hluk dopravy ve městě. Ideální místo pro dočasné bydlení i obchod.
Na jaře 2008 zde došlo k předání prvních dvaceti tisíc dolarů na zálohách a devadesáti sedmi vietnamských pasů. „Manažeři“ firmy Gurama Property si během čtyř měsíců takto odvezli minimálně milion dolarů a získali skoro dva tisíce pasů, aniž by vyřídili jedno jediné vízum. Peníze pravděpodobně putovaly přímo do Česka, pasy skončily v provincii Ha Tinh.
Po Hanoji koluje historka, že dva Češi a nějací Vietnamci prostě zabalili pasy do krabic, oslovili na ulici řidiče taxi motorky a požádali ho, aby krabice odvezl co nejdál a pak je zlikvidoval. Fakt je, že poškozeným firmám se z této provincie ozvali a za částku pohybující se kolem tří set dolarů za kus se je pokoušeli prodat zpět. Ztráta dokumentů takového rozsahu znamenala, že zprostředkovatelské firmy mohly v případě „provalení“ přijít o státní licenci. Raději se proto rozhodly platit.
Dělníkům, kteří nikdy neodjeli do Česka, ovšem musely peníze, které již investovaly do školení a výjezdu, vrátit nebo jinak nahradit. Pro několik firem bylo odkoupení pasů již nad jejich finanční možnosti a spojily se proto s vietnamskou policií.
Z HANOJE DO LESA
Podle neověřených informací pak došlo k neformální dohodě mezi šestnácti postiženými firmami a vietnamskými úřady. Nguyen Minh Tao, který působil jako vietnamský zprostředkovatel Gurama Property, byl donucen prodat svůj veškerý majetek ve Vietnamu. Část peněz šla na pokrytí výdajů podvedených firem, další část zřejmě skončila v rukách policie.
Stejně podvedený Minh Tao se měl pokusit získat v Česku peníze od firmy Gurama Property zpět. Po skoro ročním neúspěšném snažení podal trestní oznámení na Jindřicha Martináka a Davida Mrkose. Pražská policie případ odložila na podzim 2010 s tím, že se podvod nepodařilo prokázat. Podobně se vyjádřilo i Městské státní zastupitelství v Praze, které v prosinci téhož roku zamítlo stížnost proti odložení případu.
„Je to jeden z největších podvodů, které se v této oblasti ve Vietnamu staly. Otřáslo to zdejším trhem na vývoz pracovních sil. Několik společností se položilo,“ říká Nghiem Quoc Hung z firmy Hoang Long. Sám chce zapomenout a jen doufá, že ti, kteří podvedli tolik lidí, budou jednoho dne potrestáni. Inženýr Minh Tao nyní pracuje na stavbě jako dělník, aby uživil rodinu. Firma Gurama Property přešla pod společnost Affumicata. Jindřich Martinák a David Mrkos začali podnikat v lesích.
Text vznikl za podpory Nadace Open Society Fund Praha.
Zneužívání zahraničních dělníků se nedaří zastavit
Přes zveřejnění případu dlouhodobého zneužívání zahraničních dělníků při práci v lesích lidmi z okruhu firem Affumicata, Madera Servicio a Wood Servis Praha se stále nepodařilo tyto praktiky zastavit a pokračují i letos. Přes podaná trestní oznámení zatím česká policie i po roce věc pouze šetří.
Firmy zaměstnávají cizince na práci na zakázkách, které získala od státního podniku Lesy ČR nebo Krkonošského národního parku především společnost Less & Forest. Tyto firmy soustavně platí za práci jen minimálně nebo vůbec. V letošním roce nabíraly lidi zejména v Maďarsku a Rumunsku. Podle dokumentů, které má Nový Prostor k dispozici, hledala fa Madera Servicio na jaře jen v Maďarsku čtyři sta padesát pracovníků.
Dobrá zpráva je, že se rozhýbalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Po udělení několika pokut firmě Affumicata za nelegální zaměstnávání jí MPSV letos v dubnu odebralo licenci ke zprostředkování zaměstnání. Zároveň v nedávné době proběhlo několik kontrol ve firmě Madera Servicio a Less & Forest, při kterých bylo shledáno porušení zákoníku práce ze strany obou firem. Další pokuty od inspekce úřadu práce by měly následovat.
Vedení KRNAPu podepsalo dodatky ke smlouvám s vítěznými firmami v tom smyslu, že pokud bude zjištěno porušení závazků vyplývajících z pracovně právních vztahů i u subdodavatelských firem a jejich pracovníků (tj. firem jako jsou Affumicata či Madera Servicio), rozváže KRNAP s vítězem veřejné zakázky smlouvu. Společnost Lesy ČR podobné opatření nepřijala. Podle červnové zprávy organizace Transparency International je opakované využívání subdodavatelských služeb fa Affumicata a spol. pro firmu Less & Forest ekonomicky výhodné, neboť jí zajišťuje klíčovou konkurenční výhodu při získávání veřejných zakázek.
