Předseda protektorátní vlády a zároveň odbojář Alois Eliáš si pozval v září 1941 přední kolaborantské novináře a čtyřem z nich nechal podat otrávené chlebíčky. Na následky otravy zemřel šéfredaktor Českého slova Karel Lažnovský, další novináři prodělali těžkou otravu. Aloise Eliáše popravili nacisté 19. června 1942.
Vražda rasistického a kolaborantského novináře byla jistě extrémním činem, odpovídajícím podmínkám okupace. Patřila k odboji. Pokud má ale Eliášův čin nadčasový význam, pak v tom, že drastickým způsobem připomněl, že slova mají význam a jejich autoři odpovědnost, že štvaní proti skupinám lidí není jen „vyjádřením názoru“, ale také formou násilí. Připomínejme si to i dnes a posílejme pomyslné „Eliášovy chlebíčky“ ne jednotlivým novinářům, ale jednotlivým slovům a obrazům, s nimiž pracují.
Naše nominace:
-
Slovo „nepřizpůsobiví“. Funguje jako slovní šifra umožňující neříkat „Romové“. Zároveň dovoluje jednoznačně spojit Romy s problémy a vlastně je už od začátku definovat jako problém.
-
Neznámá romská strana, kterou měl vytunelovat její pokladník. Ačkoli nikdy neexistovala, dokázala přeskočit z bulvárních a rasistických Parlamentních listů až na iDnes. S ověřováním se nikdo nenamáhal.
-
Všechny dobře informované zdroje, které nechtěly být jmenovány, a daly tak článkům Jindřicha Gintera z Práva o většině Romů, kteří nechtějí pracovat, a o bohatých romských rodinách, které údajně zneužívají sociální dávky, onu nezaměnitelnou kvalitu ve stylu „jedna paní povídala“.
-
Hlavní článek na iDnes, v němž matka chlapce v Břeclavi, zraněného po napadení Romy, říkala v den neonacistické demonstrace, že i Dělnická strana má právo vystoupit proti tomu, co se jejímu synovi stalo. Až poté, co zpráva o brutálním napadení chlapce obletěla republiku a vyvolala několik demonstrací, se chlapec přiznal, že si napadení vymyslel, protože si zranění způsobil sám v opilosti a bál se to přiznat své přísné mamince.
5. Fotografie neznámého čínského delikventa, namontovaná do rasistického článku
Prostějovského deníku o údajně rostoucím počtu romských útoků. Vypadalo to tak
přesvědčivě! Ať už je nebezpečí černé nebo žluté, hlavně když je barevné… Deník na
kritiku reagoval článkem, v němž odsoudil „rádoby pseudohumanisty“.
