Jaroslav (40 let), Děčín
Protiromskou akci jsem dneska zažil. Prý že Romové berou větší dávky, než jsou platy. Ale já tu mám papíry ze sociálky, žádný speciální dávky neberu. Nevím, jak na to přišli, že Romové dostávají víc peněz. Každej by si měl zjistit pravdu, jenže to nikdo nedělá.
O sebe se nebojím, ale mám strach o děti a rodinu. Romové jsou malý národ, bílých je víc. Politici jsou ticho. Přitom bílý taky berou dávky, taky kradou, ale když něco takovýho dělá Rom, hned nás všechny hází do jednoho pytle.
Zlepšit by se to mohlo, kdyby bylo víc práce. Jeden bílej kamarád nedávno taky přišel o práci. Teprve pak mi dal zapravdu, když sám poznal, jaký to je bejt na dávkách. Ať si nejdřív každý zkusí, jaký to je být bez práce a ještě ať na něj ostatní ukazujou, že bere dávky.
Tereza, 40 let, Děčín
Žiju tu celej život a mám tu moc kamarádů a kamarádek – a teď najednou někteří z nich stojí na náměstí proti nám. Do očí mi to přitom nikdy neřeknou. To je takový zvláštní.
Rasismus je na každým rohu, takový maličkosti, ale člověk to vycítí. Když jsem sháněla byt, nikdo mě nechtěl. Složila jsem třeba už zálohu, ale stejně mě pak nevzali. Když jsem s nimi mluvila přes telefon, byt měli, když jsem přišla, najednou to nešlo.
Myslela jsem, že v Praze to bude lepší, ale zjistila jsem, že Praha je taky hrozně rasistická. Slyšíte hrozně moc takových těch narážek, i na úřadech. Třeba jsem žádala o nějakou dávku a ta pracovnice mi říkala: No jasně, všichni cikáni, co přijdou do Prahy na tři měsíce, by chtěli dávky.
Děti se bojí, hlavně ty mladší. Bojím se, že až vyrostou, půjdou proti Čechům. A to není dobře, ale jak to těm dětem vysvětlím?
Jan Urik, 59 let, České Budějovice
Všichni říkají, jak se Romové na podpoře mají, jak mají veliké dávky. Někdo by jim měl vysvětlit, že nejsou žádné speciální dávky pro Romy. Já mám jako nezaměstnaný 3400 a nevím, jak z toho mám přežít.
Snažíme se pracovat, hledám, co se dá. Pracoval jsem pro jednoho vinaře, ale po těch pochodech mi řekl, že už mi práci nedá, že mě tu lidé nechtějí. Ti lidé skandují „cikáni do práce“, ale já kvůli nim o práci přišel.
Jednou, v polovině devadesátých let, jsem pro někoho dělal stavební práce v Železné Rudě. Popovídali jsme, šli jsme spát, že zítra bude dost práce od rána. Najednou ve tři hodiny bum, v pokoji pět chlapů s šátky přes obličej, v rohu ten majitel, bledej strachy. Kde máš pracovní smlouvu? křičí na mě, pak ji roztrhnou a křičí: Už se tady neukazuj. Tu noc jsem utíkal až do Klatov.
Občas mám špatnou zkušenost s městskými policajty. Jednou se na mě jeden osopil: vypadni, ty černá hubo. Říkám mu: Zaprvé si netykáme a zadruhé chci vidět vaše číslo. A on mi řekl – Klidně si ho napiš, ale počítej s tím, že jak si ho napíšeš, budeš mít na krku napadení… Ale jsou i slušní policajti.
Julius, 43 let, Ostrava:
Já jsem mírumilovný člověk, ale na Romy každej nadává, a leckdy tak musíte snášet i urážky, které jdou doslova za hranici vaší důstojnosti. Teď už také bydlím na ubytovně, ale předtím jsem byl osm let na ulici. Rom a ještě k tomu bezdomovec, každý si na vás rád plivne. A nikoho nezajímá, co vás trápí a co se mohlo stát, že jste se ocitli v takové situaci.
Štefan Tomáš, 20 let, terénní pracovník sdružení Květina, Duchcov
Po pochodech si nedovolím se s přítelkyní někam vydat. Nemám nervy ani náladu na to, co vidíme tady i v televizi. Přitom v Duchcově byl docela klid. Ale pak se začala pouliční bitka spojovat s tím, co se stalo v Budějovicích na sídlišti nebo dříve ve Varnsdorfu. Najednou se to navalilo. Lidi si řekli: Jo, teď na ně půjdeme. Nejhorší je, že na protiromské pochody tu chodí třeba i kluci, se kterými hraju fotbal. Nadáváš na Romy, nejsi s nimi spokojený, ale sám se s nimi bavíš? Tak to máš něco špatně nastaveno. A vedení města se toho chytá, jako by nám nejraději zakázalo vycházet na ulici. Proto vyzýváme Romy, aby chodili na zastupitelstvo a sledovali to. Bylo by nejlepší, kdybychom měli taky romské zastupitele.
Romský otec od rodiny, České Budějovice
Už třetí víkend po sobě tady pořádají demonstrace, ale my chceme žít v míru. Tady ve vchodu v přízemí bydlí člověk, který už dvakrát střílel z okna ze vzduchovky po dětech, žije tu s námi. Já nevím, těším se, až zase začne fotbal a hokej, možná to potom přestane. Oni to berou jako národní sport.
