Dlouho se zdálo, že se nic zvláštního neděje. Josh, jeho sousedé a tisíce dalších lidí napříč Spojenými státy obdrželi zajímavou nabídku od těžařské firmy. Pronajměte nám svou půdu na pět let k jednorázovému plynovému vrtu. Odměna v tisícovkách dolarů byla pro mnohé dostatečně atraktivní na to, aby na nezvyklou výzvu kývli. Tehdy však ještě netušili, že jim těch pár tisícovek přinese znehodnocenou půdu, otrávenou vodu, ekzémy, úhyn zvířat a vypadané vlasy.
Kluk s kamerou
Josh Fox, původním povoláním dokumentarista, byl jedním z mála těch, kdo s rozhodnutím vpustit těžařskou firmu na svoji půdu počkal. To z něj zanedlouho udělalo symbol boje proti bezohlednému průmyslu. Nepředbíhejme však. Josh totiž nejprve naslouchal nářkům svých sousedů, později přidal svoji kameru a nakonec se rozjel křížem krážem přes Spojené státy, aby dokumentoval příběhy lidí, kterým těžba plynu navždy ovlivnila život. V Texasu, Pensylvánii, na Floridě i v New Yorku Josh naslouchal příběhům, které se podobaly jeden druhému: „Nejprve nám začaly smrdět kohoutky, voda zhnědla, koně přišli o srst a hubli. Museli jsme začít nakupovat vodu – v té naší se už ani nemůžeme umýt. A těžařská firma na naše dotazy neodpovídá.“
Testy provedené na postižené půdě potvrdily vysoký obsah chemických látek a plynů ve vodě. Na Youtube se začala objevovat videa lidí, kteří úspěšně zapalují vodu tekoucí z kohoutků a ze sprch. „Neblázni, nezapaluj to, může to vybuchnout!“ říká Josh ve svém filmu Gasland (Země plynu) k jednomu ze zdrcených farmářů, které navštívil. „Ale, vždyť už o nic nejde… ať si to tu klidně vyletí do povětří, vždyť tu stejně nemůžeme bez vody dál žít,“ odpovídá farmář v jednom z mrazivých okamžiků filmu. Problém otrávené vody přitom nezasahuje pouze obyvatele, kteří na své pozemky firmy pustili, ale i sousedy žijící na míle daleko, kteří o těžbě neměli ani potuchy. Plyn a chemické látky totiž nekontrolovatelně unikají do prostředí.
O c o vlastně jde?
Zemní plyn má pověst zdroje šetrného k životnímu prostředí. Problém však není v samotném zemním plynu, ale v metodách, které umožňují jeho uvolňování a získávání. Dostat se ke kapsám skalních útvarů hluboko pod povrchem země, které v sobě ukrývají plyn, znamená jednoduše tyto kapsy rozbít a skály porušit. Používá se k tomu technika tzv. hydraulického štěpení, což znamená vstřikovat do skály pod obrovským tlakem miliony litrů vody a písku spolu s více než devíti sty různých toxických chemikálií. Tím se skála doslova rozbíjí, a tak se uvolňuje uvězněný plyn. Tato metoda se provádí hluboko pod zemí a schopnost kontrolovat, kudy plyn a toxické látky unikají zpět, je značně omezená. Po celých Spojených státech bylo v souvislosti s touto metodou získávání plynu zdokumentováno více než tisíc případů kontaminace podzemních vod. Navíc složení směsi a konkrétní užívané chemikálie jsou před odbornou i laickou veřejností utajovány. V Americe se tomu říká ochrana know how.
Kromě kontaminace podzemní vody však extrakce plynu vytváří také obrovské množství vysoce toxických a dokonce i radioaktivních odpadních vod, které se často nechávají odpařit do vzduchu, nebo jsou jednoduše odplaveny do řek a potoků. Vrtá se však dál. Proč? Agentura ochrany životního prostředí v USA paradoxně prohlásila proces za bezpečný, přestože kontaminace vody byla zaznamenána na více než tisíci místech, kde se vrtání provádí. Plynové společnosti, které jsou osvobozeny od federálních zákonů na ochranu vodních zdrojů, mohou skrývat složení použitých chemických látek jako obchodní tajemství, takže určit příčinu kontaminace je nesmírně obtížné. Tolerance vůči praktikám těžebních firem se však v USA pomalu snižuje. V reakci na stížnosti obyvatel některé úřady provádějí hlubší studie tohoto způsobu vrtání a například stát New York už nechal práce zastavit. Zákonodárci se snaží získat nad plynovým průmyslem větší dohled. Těžařské f irmy se ale svých aktivit nevzdávají a naopak vynakládají miliony dolarů na lobbování a ukončení započatých soudních pří. Obyčejní Američané však, zdá se, mají jasno. Nové vrty ve své zemi nechtějí. Vznikají tak situace, kdy těžební firmy majitele pozemků nutí k podpisům smluv vydíráním, lživými kampaněmi a špinavými technikami.
Happy end po bulharsku?
Rozhořčení mých amerických přátel z devastace životního prostředí mi navždy utkvělo v paměti. Snad právě proto mě nedávná zpráva o americké těžařské firmě usilující o povolení ke stejné těžbě tzv. břidlicového plynu (plyn je uložen v břidlicovém podloží) na Trutnovsku téměř shodila ze židle. A ejhle, zjišťuji, že s podobnými plány se potýkaly i Francie, Německo, Bulharsko, Rakousko, Rumunsko a Polsko, kde průzkumné vrty probíhají, anebo již byly provedeny. Občanská sdružení a bojovníci proti štěpení v Česku očekávají, že verdikt ministra životního prostředí brzy určí, zda se průzkumy uskuteční i tady. Na jejich straně stojí silný argument. Vybrané lokality – Trutnovsko, Náchodsko a Broumovsko – skrývají zásobárny podzemních vod. Rozbíjení těchto podzemních struktur by bylo šílenstvím. Jenže šílenství a touha po penězích se automaticky nevylučují, spíše naopak.
Pokud se však podíváme do zahraničí, zjistíme, že tenhle článek i příběh, o kterém pojednává, může mít i šťastný konec. Francie zakázala hydraulické štěpení v roce 2011 a současnou Mekku odporu proti štěpení v EU představuje Bulharsko. Odpor Bulharů vznikal pomalu a nenápadně – pouhou skupinou na Facebooku s názvem: Jsme proti bulharskému Černobylu. Komunita se rychle rozrostla na čtyřicet tisíc členů, kteří svůj tlak na vládu završili sérií tisícihlavých demonstrací, které vedly Bulharsko k prohlášení, že americké firmě Chevron nebude povoleno kontroverzní techniku v zemi používat. Plány na fracking (jak je technika hydraulického štěpení nazývána) tak s definitivní platností v Bulharsku zanikly. Vedle triumfu ve Francii a Bulharsku však došlo ještě k jedné zásadní události: Film Joshe Foxe Gasland byl nominován na Oskara, což mu nejen přineslo nebývalou slávu, ale dostalo těžbu plynu a její nebezpečnost do povědomí široké veřejnosti. Nezbývá než podotknout, že tyto události byly vzpruhou i pro ty, kteří se ve svých zemích, ať už v Evropě nebo v Americe, snaží plynové těžbě zabránit.
O šťastném konci se ještě zdaleka mluvit nedá. Například občanská sdružení v České republice se potýkají s nedostatkem členů a skupina Ne těžbě břidlicového plynu na Trutnovsku, Broumovsku a Náchodsku nachází na Facebooku podporu jen velmi pomalu. Přesto existuje slušná šance, že u nás z kohoutků žlutavá plynová voda nakonec nepoteče a že zdevastovanou krajinu, kontaminované podzemní vody, nemocná zvířata a lidi neuvidíme. Odkud tolik optimismu? Osvěta filmu Gasland a občanské aktivity bezpochyby celé věci pomohly. Češi a ostatní Evropané už vědí to, co v USA v začátcích těžby nevěděli. Nezbývá než doufat, že až bude firma Basgas Energia Czech zase v médiích tvrdit, že znečištění spodních vod při frackingu je naprosto vyloučeno, odpověď přijde ve francouzském či bulharském stylu.
Autorka je spolupracovnicí redakce.
