Přání, aby pro nás všechny byl rok 2012 šťastný a úspěšný bylo celkem milé, ale nijak zvláštní, stejně jako dloubnutí do občanské společnosti či Evropské unie. Nepřekvapilo ani značně klišovité velebení rodinné soudržnosti a ctností myticky „dobrého“ či „opravdového“ člověka, který se nebojí hájit svůj názor proti všem.
Prezident chtěl občany tentokrát ovšem i uklidnit. Po drobné úvaze na téma domácí ekonomické situace řekl: „Žijeme v zemi, která je politicky i ekonomicky v základních parametrech stabilní.“ A aby konejšivý obraz ještě posílil, vedle bankrotujících zemí i bank na něž doplácí daňoví poplatníci jinde, tisíců hořících aut a stovek rozbitých výloh, připočetl k základním parametrům politicko ekonomické nestability nečekaným myšlenkovým skokem také problémy s množstvím přistěhovalců, kteří svým stylem života „narušují základní soudržnost země“(nezmínil konkrétně které, ale zřejmě kdekoliv jsou). Zde je třeba jeho slova zvážit, neboť je to v jeho veřejných vystoupeních myšlenka nová.
Zatímco bankrot celé České republiky či některé z bankovních institucí a následné újmy na straně majitelů automobilových vozidel a prosklených výloh je sice hodně pesimistický scénář vývoje, ale přeci jen scénář, obava z přistěhovalců, kteří by „naši“ základní soudržnost chtěli narušovat, je překvapující. I když daleko méně zneklidňující. Prezident ji do svého projevu zřejmě státotvorně zařadil právě proto. Všichni víme, že většina migrantů v ČR je díky léta fungujícímu systému tvořenému byrokracií, maf ií a všeobecnou korupcí natolik zaměstnána pouhým přežíváním, že na žádné velké narušování jim již nezbývá čas.
Pokud ovšem hlava státu nemá nějaké speciální informace. Možná chtěl Václav Klaus mezi řádky naznačit, že za současnou hospodářskou (a možná i politickou?) krizí stojí migranti. Pak by bylo ovšem na místě se ptát, čí je to vlastně prezident?
