ČSSD v tom není sama. ODS má Řápkovou, rovněž zemanovci se vybarvili nenávistnou kampaní proti závislým na drogách „v zájmu našich dětí“. Právě u sociální demokracie ale kopání do sociálně slabých zarazí nejvíce. Proč se strana, která tolik mluvila o solidaritě, najednou snaží přiživit na jejím ničení?
Samozřejmě můžeme odpovědět, že to nejsou opravdoví sociální demokraté, že se jedná o prospěchářské politiky, kteří se snaží podbízet. Že se nechali zvábit sirénami politického marketingu a nyní dělají politiku podle volebních průzkumů. Takové vysvětlení ale mnoho nevysvětluje. Každý politik musí z profese předstírat. Paroubek také nebyl plebejcem a dokázal jej přitom skvěle zahrát – hrál ovšem sociálnědemokratického plebejce, ne xenofoba. Ano, reagoval na poptávku voličů, ale také ji spoluvytvářel. Co se to s ní dnes stalo?
Sociální demokracie mohla dlouho těžit z představy, že západní Evropa představuje zónu ekonomického růstu, zvětšujícího se bohatství a zvyšujících se platů. „Zdroje jsou“, zbývá je správně rozdělit. Je tu ale krize, čas úzkosti a obav. Mnohem snazší než hledat optimistickou a přitom sociálně spravedlivou vizi pro takovou dobu je přidat se k ukazování prstem na ty, kteří nám náš blahobyt údajně projedli. Plivnout si spolu s většinou je pohodlnější než se ocitnout v menšině. Nepřizpůsobiví živlové a nepoučitelní radikálové, kteří se sešli roku 1878 v břevnovské restauraci U kaštanu, aby tam založili sociálně demokratickou stranu, ovšem věděli, že opravdoví sociální demokraté musejí někdy čelit předsudkům a zastávat nepopulární názory. Kolik to ví jejich následovníků?
