Německý sociolog Ulrich Beck používá termín „organizovaná nezodpovědnost“, aby vystihnul situace, kdy politici a úředníci nedokáží pomoci lidem, kteří jsou ohroženi nějakým vážným nebezpečím. Vše přitom funguje víceméně podle platných norem a předpisů, nikdo za nic nemůže, všichni plní své povinnosti, jen nebezpečí nikdo odvrátit nedokáže.
Řada pasáží, ve kterých Ulrich Beck velice výmluvně tuto situaci popisuje, působí dojmem, jako by je napsal u nás v Ostravě. Právě Ostrava a okolí patří mezi suverénně nejvíce znečištěné oblasti v celé Evropě. Její ovzduší dokáže hrát všemi barvami a člověk, který se v ní bez varování ocitne, může mít dojem, že zavítal do perfektně zásobené drogerie.
NAŠI SOUSEDÉ ARZEN A BENZOPYREN
Dobře je znám jeden z hlavních původců tohoto náročného chemického experimentu. Je jím nadnárodní firma ArcelorMittal vlastněná jedním z nejbohatších mužů planety. Když v roce 2003 privatizovala rozsáhlý areál hutí, vzala na sebe firma závazek investovat do ekologizace své výroby během deseti let celkem 8 miliard korun. Vzhledem ke každoročním tučným ziskům vysoce prosperující firmy se nejedná o částku nijak přemrštěnou.
Výsledek ekologizace si mohli obyvatelé Ostravy a okolí vychutnat naposledy letos v zimě, kdy v důsledku inverze dýchali všemožné chemikálie jen nepatrně zředěné kyslíkem po dobu nějakých čtyřiceti dnů. Situace byla natolik alarmující a normy škodlivin tolikanásobně překročeny, že se dokonce vláda rozhodla na důkaz své solidarity s těžce zkoušeným regionem uskutečnit jedno své zasedání přímo v Ostravě.
Dnes už není po skvělé vládě odborníků vidu ani slechu. Jen ten polétavý prach, arzen a benzopyren v Ostravě zůstaly. Zvláště ve dvou obvodech nejvíce přilehlých k halám závodu, v Radvanicích a Bartovicích, je situace po všech stránkách neudržitelná. Pro ty, kteří už z hodin chemie a biologie zapomněli: částice drobného polétavého prachu, jejichž denní limit je v Ostravě zcela běžně překračován, ohrožují především děti, starší lidi a astmatiky. Na drobné prachové částice se váží karcinogenní látky, takže zdaleka nehrozí jen zhoršení zdravotního stavu astmatiků. Arzen, další bohatě se vyskytující prvek v okolí hutí, zvyšuje riziko vzniku rakoviny plic, ale také nádorů jater a ledvin. Benzopyren má toxické, mutagenní a rakovinotvorné následky, jeho nadměrnému výskytu je přičítáno právě tak snížení plodnosti mužů jako nevratná poškození plodů.
VDECHUJTE S NADHLEDEM
Tato pestrá chemická směs emitovaná ve dne v noci úspěšným vývozcem oceli vyvolává v politických kruzích reakci, kterou lze označit právě termínem organizovaná nezodpovědnost. Politika a správa na městské a krajské úrovni dělá, co může. Místní politici a úředníci trpělivě vysvětlují občanům, že možných příčin toho, proč vdechují látky, které jim poškozují zdraví a někdy je přímo zabíjejí, může být celá řada. Nekouří přece jen ArcelorMittal. Kouří se také z komínů domků, jejichž majitelé si přitápějí čímkoliv. Kouří se z výfuků aut nákladních i osobních, které nám přece přivážejí prosperitu a pohodlí. Je tedy třeba dívat se na věc s nadhledem a nehledat jednoho jediného viníka. Ostatně místní politici mohou činit jen to, co jim dovolují normy, předpisy a zákony přijímané ve vzdálené Praze.
Vysocí politici a úředníci ve vzdálené Praze vidí vše pochopitelně s ještě větším nadhledem. Upozorňují, že spousta špinavého vzduchu k nám proudí z blízkého Polska, a nepochybně mají pravdu. Proto bude třeba vést přátelské rozhovory, které se, jak je mezi přáteli zvykem, nesmějí nijak odbýt a uspěchat. Bude třeba přijmout nové ozdravné zákony, pokud nám to ovšem dovolí přísná evropská legislativa, která toho o zoufalém znečištění Ostravy příliš neví, protože sem vinou hustého smogu z Bruselu nedohlédne.
Místní i celostátní politici se v jednom shodují. Aby se nepřijalo opatření nevhodné, příliš nákladné a prosperitu podvazující, bude nutno začít situaci pečlivě monitorovat. Situace je sice pečlivě monitorována už řadu let s výsledky přímo alarmujícími, monitoringu však není nikdy dost. Až budou hotovy výstupy z monitorování, zapracují se do vstupů materiálů pro decizní orgány. Ani ten nejukašlanější astmatik by přece nepostupoval jinak.
KDO NEMŮŽE ODEJÍT
Za důrazem na monitorování, tedy na oddalování řešení, jsou ovšem skryty hlubší souvislosti. Politika a správa musí pečlivě vážit mezi svými prioritami. Nevratné poškozování zdraví vlastních obyvatel je jistě nepříjemná patálie, kterou si nikdo ani v nejmenším nepřeje. Tvrdší postup vůči znečišťovali by však mohl ohrozit prosperitu všech včetně astmatiků, a to by byla teprve katastrofa. Nadnárodní firma může navíc kdykoliv odejít, získá-li dojem, že vůči ní nejsou místní dostatečně vstřícní. Obyvatelé Radvanic a Bartovic však zaručeně nikam neodejdou. Kdo by v chemické zóně od nich koupil jejich domky? Kdo by jim dal peníze, aby se mohli vystěhovat mimo laboratoř?
Je pravda, že stovky a tisíce občanů Ostravy a okolí podpisují protestní petice. A je známo, že v demokracii nic politiky nermoutí více než protestní petice. Zároveň však zodpovědní činitelé v Praze i v Ostravě vědí, že proti poměrům se mohou bouřit jen věční kverulanti. Dnešní situace je přece nesrovnatelná s tím, co zde bylo před dvaceti lety. Je pravda, že dýcháme naprosto stejný prach, arzen, benzopyren a další svinstvo jako tehdy. Nezměnila-li se příliš atmosféra fyzikální, změnila ovšem se obrovsky ta politická. Zmíněné karcinogeny už nedýcháme v nesvobodě a nevdechujeme je kvůli tomu, aby byla opět splněna další pětiletka. Dýcháme je naprosto svobodně a uvědoměle, neboť v nich dokážeme neomylně rozeznat neopakovatelnou vůni blížící se prosperity. Astmatici, děti a starci prominou, ale bouřit se proti prosperitě, to by snad mohl jen naprostý blázen. To snad chceme, aby prosperita od nás odešla do Kazachstánu, Libérie, anebo Jižní Afriky, kde její příchod garantuje stejná firma ArcelorMittal?
Právě je léto, momentálně žádné inverze nehrozí. Proto vláda nemusí jet projevovat svoji zodpovědnost, vstřícnost a soucit až do Ostravy. Další dobrá zpráva: ministrem životního prostředí se stal ostravský politik. Na billboardech, které od jarní předvolební kampaně ještě nestačili uklidit, se skví jeho nezištné krédo: Chci pomoci lidem, se kterými zde žiju. Stačí ještě nějakou dobu zbytečně zhluboka nedýchat a věci se určitě pohnou k lepšímu. A pokud ne, budeme nepochybně uklidněni prohlášením zodpovědných a těch nejzodpovědnějších. S úsměvem nám vysvětlí, proč to ani tentokrát přes veškerou vynaloženou snahu a při veškeré jejich obětavosti prostě zase nešlo zařídit.
Autor je sociolog, působí na Ostravské univerzitě.
