Jaké jsou techniky a základní pravidla tradičního zdobení?
Máme pět základních technik: voskový reliéf, vosková batika, lepení slámou, jezerní sítina a vyškrabování. Když vidíte třeba děrovaná nebo odrátovaná vajíčka, tak už jde o novověké techniky. Ty tradiční využívají jen to, co bylo k dispozici v přírodě. Základním pravidlem je, že vajíčko po vyfouknutí musíte z hygienických důvodů vypláchnout a nechat uschnout, aby se skořápka zatáhla. Následuje barvení – barvy, které se tradičně využívaly, jsou samostatnou kapitolou. Nejčastěji se používala červená jako symbol krve a života. A pak přichází na řadu vlastní zdobení. U všech technik platí, že si musíte nejprve rozmyslet, jak budete pracovat s prostorem, aby bylo všechno pravidelné. To vyžaduje určitý cvik, někdo si to dokonce rozměřuje metrem. Já si třeba dělám značky pastelkou na sklo. Nejjednodušší z těch variant je pro laika voskový reliéf. Já si vosk dělám sama, ale lze použít i běžně koupený. Ten se rozpouští na lžíci nad kahanem a pak mám pomůcky, kterými se nanáší na vajíčko. Může jít třeba o tužky se zapíchanými špendlíkovými hlavičkami různých velikostí. Zdobí se tak, že co namočení, to jedna čárka. Pak mám ještě i další pomůcky, kterými vosk obtiskávám, což je zase staročeská technika.
Vaší nejoceňovanější technikou je ale lepení slámou, za kterou jste získala etnografy udělovaný nejvyšší titul Mistryně lidové umělecké tvorby kraslic…
To byl můj první titul, který jsem získala v roce 2010. A v loňském roce jsem jej získala ještě za voskový reliéf a jezerní sítinu. Ta sítina je pro mě nejtěžší. Je to taková tráva připomínající velkou pažitku, která roste v trsech v mokřinách, u rybníků. Vy ji musíte na podzim nasbírat a následně vnitřek té trávy vymáčknout. Ale musíte vystihnout její zralost a zpracovat ji co nejrychleji, jinak vyschne a láme se. A pak se polepuje na vajíčko v kombinaci s červenou sametkou. Sláma je zas náročná časově – v létě se musíte věnovat sběru, odstranit klasy a kolínka, nesmí být vlhká. Používá se ječná sláma, která je zlatavá, a ovesná, která má slonovinovou barvu. Já sbírám různé zralosti slámy, protože v průběhu se ta barva mění, a pak se k tvoření z ní vracím po celý rok. Musím si ji nastříhat a rozžehlit přes nůžky na hobliny – podobně jako když kroutíte mašle u květin. Musíte umět tu slámu opravdu rovně a pravidelně nastříhat, abyste vytvořili požadovaný vzor. Mám na to různé typy nůžek, včetně třeba chirurgických. Samotné lepení jednoho slepičího vajíčka pak trvá i osm hodin, pštrosího tak čtrnáct dní. A jelikož dělám i různé workshopy pro veřejnost, tak aktuálně jsem se začala věnovat ještě i voskové batice. Typicky je složitá v tom, že musíte mít vzor předem dobře rozmyšlený. Na bílé vajíčko pak nanesete kousek vzoru včelím voskem a následně jej ponoříte do žluté barvy. Postupně voskujete další a další části vzoru a máčíte do čím dál tmavších barev. Nakonec vosk nad plamenem stáhnete a vznikne batikovaný vícebarevný vzor. Já ale dělám běžněji tzv. chodské straky, což je takový speciální jednobarevný druh batiky. Poslední tradiční technikou je vyškrabování, ke kterému se používají různá rydla a vzor se vyškrabuje přímo do povrchu nabarveného vajíčka. Tam se zase musí dávat pozor, aby vejce neprasklo.
• Ačkoliv barvení vajec znali už starověcí Egypťané a Peršané, mimořádného rozkvětu a složitosti technik dosáhlo zdobení kraslic především ve slovanských zemích, kde se vyvinula řada specifických ornamentálních stylů a postupů.
• Nejstarší nález barvených vaječných skořápek na našem území pochází z 11. století a byl objeven v jihomoravských Velkých Hostěrádkách. Tradice je u nás tedy prokazatelně stará přes tisíc let.
• Původně se darovala vejce plná (vařená nebo syrová), která symbolizovala život, plodnost a úrodu. Podle lidových zvyklostí měla zdobená vejce také ochrannou a magickou funkci – ukládala se například do rohů polí pro dobrou úrodu nebo do chlévů pro zdraví dobytka.
• Vyfouknutá vejce se začala ve větší míře používat až na přelomu 19. a 20. století, kdy se kraslice začaly vyrábět také jako dekorativní předměty a suvenýry. Podle některých výkladů k jejich rozšíření přispěla i první světová válka, kdy platil přísný zákaz vývozu potravin.
• Tradici zdobených vajíček výrazně zviditelnila také Národopisná výstava českoslovanská v Praze roku 1895. Ta probudila vlnu zájmu o mizející venkovské lidové umění a pomohla proměnit kraslice v národní symbol.
A co vzory? Na ty jsou také pravidla, nebo si je sama vymýšlíte?
Já zdobím svá vajíčka bohatě, jako šperk. Kromě typických hvězdiček a geometrických vzorů vytvářím i třeba různé rostlinné motivy. Nemám v tom moc konkurenci. Ale takovým základem jsou jednoduché hvězdy, které jsou symbolem štěstí. Typické je to třeba na vajíčkách z Hané, kde se lepí slaměné hvězdy na černý podklad. Ve vzorech i v barevnosti se hodně projevují regionální odlišnosti, každá oblast či rodina má třeba i své vzory. Obzvlášť na Moravě, kde se tomu stále ještě věnuje hodně lidí.
Je běžné, že se jeden člověk věnuje na takhle vysoké úrovni více technikám naráz, nebo je to takový váš unikát?
Většinou se lidé věnují jedné či dvěma technikám, já jsem v tomhle trochu speciál. Navíc k tomu ještě pracuji a mám rodinu, snažím se to tedy nějak dělit a pracuji hodně po večerech. Člověk to taky nemůže dělat každý den, musí na to být správné rozpoložení. Takže jakmile skončí Velikonoce, začínám se hned chystat na další.
Kraslice Lenky Volkové jsou letos k vidění například v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, v Muzeu v Uhříněvsi nebo v Polabském národopisném muzeu Přerov nad Labem.
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
