Aristoteles se odpovědi tak trochu lišácky vyhnul a tvrdil, že jako první nepřišlo ani jedno, že jde o nekonečný koloběh, který na světě probíhal odjakživa. Plútarchos otázku vnímal jako metaforu nebo „závažný problém“, který souvisí s ještě závažnějším problémem zabývajícím se cykličností příčin a následků, tedy zda měl celý svět nějaký počátek a zda bude mít někdy konec.
Slepice nepředběhla jen vejce, ale i člověka
Zcela odlišný pohled na věc nalezneme v Genesis ve Starém zákoně, a to už na první stránce: „Bůh řekl: ‚Ať se vody zahemží množstvím živočichů a nad zemí pod nebeskou oblohou ať létají ptáci!‘ Bůh tedy stvořil velké mořské obludy a všemožné druhy čilých živočichů, jimiž se zahemžily vody, i všemožné druhy okřídlených ptáků. A Bůh viděl, že je to dobré. Požehnal jim a řekl: ‚Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích; také ptáci ať se rozmnožují na zemi.‘ Byl večer a bylo ráno, den pátý.“ Pokud tedy předpokládáme, že mezi ptáky stvořenými pátý den byla i slepice, musela nutně existovat dříve než její vejce. Moderní výklad Bible naopak zdůrazňuje pasáž o prvních ptácích jako tvorech „létajících nebeskou oblohou“. Z tohoto pohledu by se tedy slepice musela z nejstarších ptáků vyvinout až později a prvenství v závodě slepice a jejího vejce by si přisoudilo vejce.
Evoluce, proteiny a buňky z Havaje
Fascinace vaječným paradoxem zásadně pronikla i do sféry vědců a myslitelů. Už v osmnáctém století nadnesl osvícenský myslitel Denis Diderot myšlenku, že odpověď nebude tak jednoduchá, jak by se po přečtení Genesis nebo spisů křesťanských filozofů, jako byl Tomáš Akvinský, mohlo zdát. „Pokud vás zaráží otázka o prvenství vejce před slepicí nebo slepice před vejcem, je to proto, že předpokládáte, že zvířata byla původně tím, čím jsou nyní. Jaká pošetilost!“ píše Diderot ve své trilogii D’Alembertův sen. Tuto myšlenku zásadním způsobem rozvedl Charles Darwin ve svém spisu O původu druhů. Přestože otázku slepice a vejce přímo neadresoval, jeho evoluční teorie ukazuje na to, že první bylo jednoznačně vejce, které snesla první předkyně kura domácího dlouho předtím, než se vylíhla první „pravá“ slepice. V podobném duchu se nese vědecké zkoumání dodnes. Zoolog Jules Howard ve svém článku pro britský The Guardian většinový názor vědecké obce shrnuje: „Pokud vejce bereme jako něco s tvrdou skořápkou, co můžeme rozbít lžičkou, vejce přišlo dlouho před slepicí. Protože ptáci, kteří kladou vejce, mají dlouhou historii sahající mnoho milionů let do minulosti, zatímco slepice, podle studií DNA a archeologických důkazů, existují méně než 10 000 let.“ Studie Ženevské univerzity z roku 2024 dokonce ukazuje na to, že vejce, nebo alespoň předpoklad k jejich vzniku, jsou na světě mnohem déle než jakékoli zvíře v dnešním slova smyslu. Tým vedený Omayou Dudinem se zaměřil na zkoumání chromosphaera perkinsii, jednobuněčného organismu nalezeného v mořském sedimentu u pobřeží Havaje, jenž na zemi existoval už před více než miliardou let. Zjistil, že organismusobsahuje genetické mechanismy potřebné pro vývoj embrya, a že nástroje k „výrobě vajec“ tedy v přírodě existují nejméně tak dlouho jako chromosphaera perkinsii.
Ke genetickým mutacím vedoucím ke vzniku nového druhu dochází vždy při vzniku jedince, a ne během jeho života.
Jednoznačnou odpověď nenalezneme, ani pokud otázku zúžíme na: „Bylo první slepičí vejce, nebo slepice?“ Většina vědců se shodne na tom, že vejce. V jednu chvíli v historii se spářily dvě „skoroslepice“ a daly vzniknout oplozenému vejci. V něm díky zkřížení DNA otce a matky zmutoval genetický kód do podoby odpovídající dnešní slepici. Jinými slovy, ke genetickým mutacím vedoucím ke vzniku nového druhu dochází vždy při vzniku jedince, a ne během jeho života. Aby se z vejce mohla vylíhnout první slepice, muselo ono vejce být zcela a bez výhrad slepičí. S tímto pohledem však nesouhlasí vědci, kteří zdůrazňují existenci ovokleidinu-17, proteinu, který se vyskytuje pouze ve slepičích vaječnících a který je pro tvorbu vejce nezbytný. Navzdory množství studií a jejich závěrů by tak bylo bláhové otázku považovat za zodpovězenou. Do veřejného prostoru se dodnes s železnou pravidelností vrací titulky hlásající, že „konečně známe pravdu“. A dokud lidi cyklická povaha vaječného paradoxu nepřestane fascinovat, nepřestanou vznikat ani tyto titulky.
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
