Ne každý má to štěstí prožívat vánoční pohodu v teple domova a se svými blízkými, pochutnat si na bramborovém salátu nebo si rozbalit dárky nadepsané svým jménem. Podle dat Českého statistického úřadu žije v České republice asi milion lidí pod hranicí chudoby, zhruba 161 000 z nich (včetně 62 000 dětí) se navíc aktuálně ocitá v bytové nouzi. Právě pro lidi žijící v materiální tísni a nevyhovujících podmínkách jsou Vánoce často obdobím plným stresu a psychické nepohody, které jen prohlubuje jejich sociální vyloučení. Tuto smutnou realitu odráží i minianketa, kterou jsme vedli mezi klienty Nového Prostoru a lidmi, co navštěvují potravinovou banku organizovanou vždy jednou týdně v pražském denním centru časopisu.
SVĚTLANA:
„Na Vánoce budu doma sama, jen já a moje rybičky. Čekám na operaci žlučníku, nemůžu pořádně nic jíst a pít, nikam nechodím. Už jsem si zvykla být sama, protože jsem pořád nemocná. Vánoce mě rozesmutňují, protože všichni někam chodí za přáteli a rodinou a já jen sedím doma, kamarády nemám a cítím se špatně. Jak nemáte peníze a jste nemocní, tak nemáte ani přátele…“
ANDREJ:
„Já budu s rodinou. Na Vánoce se ale netěším, už aby bylo po nich. Nenávidím veškeré svátky, dnes je to všechno jen o penězích. Když je nemáte, tak je to těžké. Radši o tom vůbec nechci mluvit…“
EMÍLIA:
„Na Štědrý den budu u dcery s vnoučaty. Vánoce mě hodně dojímají, protože jsem věřící, budeme uctívat pána Ježíše Krista. Stresy kolem Vánoc jsou ale velké, hodně mě stresují nákupy, které je potřeba udělat.“
MARTIN:
„Na Štědrý den jsem se domluvil s kamarádem. Už aby to celé ale skončilo. Vánoce nemám rád, je to všechno jen o penězích, radost z nich se mi vytratila…“
ONDRA:
„Budu sám, kouřit cigarety, opírat se o linku a doufat, že seženu nějaký peníze…“
MAREK:
„Já budu doma na Kladně s přítelkyní. Vánoce mám celkem rád, těším se na klid a na pohádky. Jinak ale nemám žádnou rodinu ani jiné blízké, které bych mohl navštěvovat. Byl jsem ale na večírku, který Nový Prostor organizoval pro prodejce, a bylo to moc hezký. Chtěl bych hlavně popřát hezké Vánoce našim sociálním pracovnicím!“
ZDENĚK:
„Jedu do Kopřivnice k rodině, nebyl jsem tam deset let. Jsem na to zvědavý, nevím, jak dlouho tam vydržím… Většinou na Vánoce bývám sám, bývá to pro mě takové všední, nijak zvlášť to neprožívám, neslavím je… Letos mě trochu stresuje, jak to tam bude vypadat, protože nikdo nemá prachy, nebude na dárky… Ale tak jde o to, že se uvidíme s rodinou po bratrovi. Bratr zemřel, ale setkám se se synovci a neteřemi. Dárky nekupuju, mně nikdo taky nic nekoupí. Synovec říkal, že k nim domů ani Ježíšek nechodí…“
JAROMÍR:
„Budu sám, protože jsem vdovec. Vánoce nemám rád, z celé té atmosféry se cítím špatně – děti jsou pryč, jsem úplně sám, pro jídlo musím do potravinové banky, nemám důvod se na něco těšit.“
KATKA:
„Na Štědrý večer nic dělat nebudu. V poledne půjdu na Naději (nezisková organizace pomáhající lidem v sociální nouzi, pozn. red.), tam nám dají nějaké jídlo, ale žádné jiné plány nemám. Vánoce nemám ráda, zemřel mi syn, nemám už chuť slavit. Večer se půjdu aspoň projít na Václavák a na Staromák, ať jsem mezi lidmi.“
MICHAL:
„Na Štědrý večer jsem po několika letech pozván k rodičům, maminka si přála, abych přijel. Slíbil jsem, že udělám radost neteři a synovci, takže se večer převleču za zlaté prasátko. Jako dítě jsem měl Vánoce vždycky rád, drželi jsme různé zvyky, tak na to se těším. Četl jsem si v aktuálním čísle NP, jak přispět k tomu, aby Vánoce proběhly dobře. První rada byla zdržet se náročných témat, která mohou být výbušná. Mám obavu, že na ně ale stejně dojde, snažím se tedy si připravit různé únikové varianty.
Myslím si, že hodně lidí se na Vánoce těší, ale mnoha dalším to přináší i psychické problémy, protože všude vidí výzdoby a reklamy a přitom oni na dárky třeba ani nemají… Já jsem se rozhodl, že pořídím jako dárek lití olova, protože tradice jsou pro mě na Vánocích to nejdůležitější. Každý rok třeba rozkrajuji jablko.
Letos jsem si víc užil i večírek s ostatními prodejci. Vloni jsem se až moc rozněžnil u zpívání koled, celé to na mě nějak dolehlo a následně u mě došlo k menšímu psychickému zhroucení. Letos si to celé užívám více.“
SLÁVEK:
„Na Štědrý večer i o svátkách budu sám na ubytovně, nikam se nechystám, protože bohužel není za kým. Pro mě jsou Vánoce šílené období, protože jsem před dvěma lety přišel o maminku, takže bych byl rád, aby už zase byly pryč a byl zase normální pracovní leden… Vánoce jsou určitě krásný svátky, ale když je člověk úplně sám, tak to zas až tak hezký není… Nejhezčí pro mě byl vánoční večírek tady v Novém Prostoru, to bylo skvělý. Bylo nás tu hodně, moc se to povedlo, popovídali jsme si s kolegy, které mám rád, takže na člověka nakonec dýchne i ta vánoční atmosféra.“
Právě organizace vánočního večírku je jedním ze způsobů, kterými naši sociální pracovníci podporují klienty Nového Prostoru v obtížných životních situacích. Bez vás to ale nejde. Podpořte nás prosím peněžním darem a pomozte Novému Prostoru financovat poskytování sociální práce, díky které se naši klienti mohou znovu začlenit do běžného života.
