Touhle otázkou se zabývali už naši předci. Dnes je to možná komické, ale kdysi lidé skutečně dlouhou dobu tápali, kam ptáci pravidelně mizí a proč jejich počty během roku tak fluktuují. Aristoteles vyslovil teorii, že se vlaštovky přes zimu ukrývají v bahně jezer a močálů. Dnes už máme jejich cesty docela zmapované a víme, že tvá mysteriózně bohatá teta není jedinou, kdo každou zimu odlétá na Mallorcu. Ze všech druhů ptáků na světě pravidelně migruje každý pátý.
Proč vlastně ptáci migrují?
Zima je krušná. Ubývá stupňů na teploměru i potravy. Hmyz, semena i bobule mizí, a tak by spousta druhů hladověla. Proto se ptáci vydávají do teplejších krajin, kde je potravy dostatek. Nabízí se otázka – proč tam prostě nezůstanou? Odpověď je jednoduchá: v létě jsou pro ně naopak naše oblasti ideální. Dlouhé dny a mírné klima poskytují podmínky k vyvedení mláďat a konkurence je menší než v tropech, kde zůstává většina ptáků celoročně. Z českých hnízdišť míří ptáci nejčastěji na jih do Středomoří a severní Afriky, někteří ale putují až do oblasti rovníku, nebo dokonce do jižní Afriky. Například čápi bílí zimují často ve východní a jižní Africe, zatímco rorýsi se vydávají až do oblasti Konga. Většina druhů odlétá během září a října, kdy začíná ubývat hmyzu a semen, a zpátky se k nám vrací na jaře – první navrátilce, jako jsou skřivani nebo čápi, lze zahlédnout už v březnu, nejpozdější druhy podleČeské společnosti ornitologické dorážejí v průběhu května.
Jak ptáci poznají, kdy je nejlepší odletět?
Že je čas odletět pryč, mají ptáci zakódované geneticky. Mají v mozku speciální buňky citlivé na světlo, kterými sledují délku dne. Když se dny zkracují a tma je dřív a dřív, v ptácích se spustí instinkt, který jim velí prásknout do bot. Podobné buňky mají v mozku i lidé: regulují nám cirkadiánní rytmus. Díky nim se nám se zapadajícím sluncem začíná chtít spát a s jeho východem jsme naopak vzhůru. U ptáků zkracující se den spouští hormonální změny. Zvyšuje jim chuť k jídlu, aby nabrali více tuku a svalů. Mnoha druhům se mění velikost jejich vnitřních orgánů: zvětšuje se jim srdce a naopak se zmenšují žaludek, játra a střeva. U některých ptáků se po nabrání dostatečné hmoty spustí trávicí hormon ghrelin, který v nich vyvolá určitou neposednost a ponouká je k tomu, aby někam odletěli. Konkrétní kroky tohoto procesu se ale liší druh od druhu.
Jsou však místa na Zemi, kde se délka dne během roku tolik nemění, a ptáci stejně poznají, že je čas odletět. Existují důkazy pro teorii, že v sobě ptáci mají zabudované biologické hodiny, které jim neposednost dokážou spustit nezávisle na světle. Například evoluční ekoložka Barbara Tomotani a kolektiv zUiT The Arctic University of Norway (Arktická univerzita Norska) v roce 2023 v laboratoři drželi sýkorky v podmínkách konstantní tmy a sledovali jejich aktivity na bidýlku. Zjistili, že bez ohledu na světlo se jejich aktivita držela stejného rytmu.
Kudy?
Také směr migrace mají ptáci do jisté míry v genech. I kukačka, kterou vychovali náhradní rodiče, instinktivně ví, jakým směrem se vydat. Během života se v tom ale dále zlepšují – experimenty švédské zooložky Susanne Åkesson provedené v roce 2005 na strnadcích bělokorunkatých v Severní Americe ukázaly, že když dospělého jedince při migraci přesunete, tak se dokáže přeorientovat a změnit trasu, aby dorazil, kam má. Mláďata oproti tomu slepě následovala předprogramovaný směr cesty bez ohledu na přesun. To značí, že ptáci dokážou určit svou lokaci a navigovat se tak, aby dosáhli své cílové destinace. Používají při tom podobu krajiny (vodní ptáci často letí podél pobřeží), magnetické pole Země, pozici Slunce, rozestavění hvězd, zvuk, barometrický tlak i čich. Ptáci také nemigrují jen vzduchem. Většina tučňáků migruje ve vodě plaváním a v některých případech i chůzí. Tetřívek douglaskový z čeledi bažantovitých „po svých“ každoročně překonává několik stovek výškových metrů – léto tráví v horách a v zimě stoupá ještě výš, až na hranici lesa, kde už v zimě nebývá moc predátorů. V některých případech tetřívci migrují i jen několik set metrů, což jim vysloužilo zápis v Guinessově knize rekordů coby vykonavatelům „nejkratší ptačí migrace“. Naopak migračním rekordmanem je rákosník zpěvný. Na hnízdišti tráví pouze dva až tři měsíce, po celý zbytek roku je na cestě. Jeho finální destinací jsou zimoviště v jižní Africe. Z této oblasti pochází i nejvzdálenější nález našeho pěvce: rákosník s kroužkem z července 2004 byl nalezen mrtvý v prosinci téhož roku na pláži v ústí řeky Uvongo nedaleko Durbanu v Jihoafrické republice, tedy celých 8 900 kilometrů daleko.
Kdo zůstává doma?
Ačkoliv je v zimě v přírodě větší ticho, většina našich ptáků na Vánoce zůstává doma. Pryč neodlétají, ani když venku začíná přituhovat. Nejčastějšími ptáky, které můžete potkat na krmítku i v zimě, jsou sýkora koňadra, vrabec polní a vrabec domácí. Přibývá také druhů, které se dřív stěhovaly, ale v posledních letech kvůli měnícímu se klimatu přezimovávají v Česku. Řeč je o rehkovi domácím, pěnici černohlavé, holubu hřivnáči nebo konipasu bílém či horském. Kromě již obvyklých čápů bílých už můžete v zimě potkat i čápa černého. Další skupinou ptáků, kteří u nás přezimují, jsou migranti ze severu. Možná vás to překvapí, ale z Česka ptáci na zimu nejen prchají. Mnohé severské druhy se k nám naopak přilétají ohřát. Můžete tak potkat například pěnkavy jikavce, čečetky či havrany polní.
Většina ptáků migruje v noci, protože se díky tomu vyhnou predátorům a let při nižších teplotách je méně dehydratuje. Optimalizované jsou i další aspekty jejich dlouhého letu. Některá hejna větších druhů ptáků, jako jsou pelikáni, jestřábi, husy nebo labutě, létají ve známé formaci ve tvaru V. V tomto „véčku“ přední pták rozbíjí odpor vzduchu a jedinci letící po stranách díky tomu ušetří 20–30 % energie oproti samostatnému letu. Na přední pozici se potom ptáci často střídají. Některé druhy dokonce dokážou synchronizovat mávání křídel tak, aby co nejlépe vytěžily vztlakových proudů, a naopak se efektivně vyhnuly sestupným proudům, které způsobují máváním křídly ptáci před nimi.
Ptačí hodinka
Informace o ptácích v Česku a jejich migračních aktivitách máme i díky akci s názvem Ptačí hodinka. Probíhá pod hlavičkou České společnosti ornitologické a jde o každoroční sčítání ptáků (nejen) na krmítkách. Ačkoli se jedná o vědecký výzkum, zúčastnit se může úplně každý bez předchozích zkušeností. Jak sběr probíhá? Kdykoliv mezi dny 9.–11. ledna 2026 věnujte jednu hodinu sledování jednoho místa, kde se ptáci slétávají – například dobře zásobeného krmítka. Sledujte počet druhů, které se na dané místo slétnou, a u každého druhu si zaznamenejte nejvyšší počet, který jste na krmítku zahlédli v jednu chvíli najednou. Výsledky svého pozorování potom zapište do formuláře, který naleznete na stránkách ptacihodinka.birdlife.cz.
Ptačí migrace je fascinujícím úkazem kreativity zvířecích druhů. I když nám zimní ticho může připadat poněkud melancholické, ve skutečnosti je jen odrazem obrovského cestovatelského dobrodružství, na které se ptáci každoročně vydávají. A zatímco čekáme na jejich návrat, můžeme podpořit druhy, které u nás zůstávají. Třeba když jim v zimě doplníme semínka do krmítka.
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
