Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) dnes znečištění vzduchu postihuje 99 % světové populace a způsobuje přibližně 6,4 milionu předčasných úmrtí ročně, přičemž největší zátěž nesou země s nízkými a středními příjmy, zejména v jihovýchodní Asii a západním Pacifiku. Akademická disciplína – politická ekologie vzduchu a dýchání – se zaměřuje na to, jak jsou dopady znečištění ovzduší nerovnoměrně rozloženy napříč různými sociálními skupinami, jako jsou etnické menšiny, nízkopříjmové komunity nebo osoby s postižením. Cílem politické ekologie vzduchu je odhalovat, jak politické, ekonomické a sociální faktory ovlivňují kvalitu ovzduší a jak jsou určité skupiny vystaveny vyšším rizikům znečištění, které je často důsledkem historických a strukturálních nerovností pramenících primárně z dob kolonialismu. Částice vzduchu dopadají různě na různá těla a jejich distribuce odráží nejen chemické složení ovzduší, ale i mocenské a společenské vztahy. Přestože jsou dopady znečištění vzduchu zjevné a hmatatelné, jejich politická a sociální dimenze zůstává často neviditelná.
Přežívání
„V momentě, kdy přistanete v Dillí, víte, že můžete mít tolik čističek vzduchu, kolik chcete. Nic s tím neudělají, protože nemůžete utěsnit svůj dům. Je zima. Smog je na svém vrcholu. Jak vidíte, většina z nás kašle. Je tu hodně smogu,“ vypráví čtyřiatřicetiletý odborník na snižování rizika katastrof (DRR) Pranav Sethi, zatímco prochází parkem naplněným smogem mezi lavičkami. Posmutněle popisuje, že během zimy je to tak, že se veškerý vzduch hromadí nad severními pláněmi a obyvatelstvo hlavního města Indie Dillí se ocitá přímo uprostřed toho nejhoršího: „Takže my jsme ti, kdo v závěru trpí. Nedá se dýchat, máte obtíže s řízením auta,“ vysvětluje Pranav v krátkém dokumentu s názvem Climate Isn't Equal (Klimatická nerovnost), který vznikl v rámci projektu Disability Justice Projectna jaře letošního roku. Pro Pranava Sethiho je každodenní život spíše bojem o přežití než skutečným životem. Tento pocit ještě umocňuje pomalý, ale neúprosný dopad klimatických změn, kterého si on jako člověk žijící s kombinovanou diagnózou autismu a ADHD všímá mnohem víc. Mnozí si to však podle Pranava neuvědomují nebo nejsou schopni jednat, protože jsou zahlceni bezprostředními problémy, jako je jídlo a přístřeší. „To by se nikdy nemělo považovat za normální,“ říká Sethi. „Lidé začali přijímat extrémní znečištění a katastrofy jako další součást života, ale před 20 nebo 25 lety tomu tak nebylo.“ Indie dnes patří k místům, kde se dýchá nejhůř na planetě. Zvlášť Dillí – město, které se každé ráno probouzí do smogu tak hustého, že přes něj často není ani vidět – bývá označováno za epicentrum světového znečištění. Podobně je na tom i Hajdarábád nebo Kalkata. Stovky milionů lidí tu s každým nádechem vdechují směs výfukových plynů, prachu, popílku z továren a kouře z pálení plastů z všudypřítomných fabrik. Devět z deseti nejznečištěnějších měst světa podle WHO leží právě v Indii. Zatímco čínský smog často plní titulky, Dillí má v průměru téměř dvojnásobné hodnoty jemných prachových částic PM2,5 než Peking – a více než dvanáctinásobek toho, co doporučuje WHO. Politické autority situaci tiše přihlíží, zatímco miliony lidí se nemohou doplna nadechnout.
Na celostátní úrovni je znečištění vzduchu v Indii druhou nejčastější příčinou nemocí a úmrtí, hned po podvýživě.
Dýchání v Dillí není jen nepříjemné, nese s sebou velmi konkrétní zdravotní rizika. Rozsáhlá studie Richarda Burnetta a jeho týmu, publikovaná v prestižním vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences v roce 2018, zmiňuje, že děti školního věku tu trpí dvakrát častěji vážnými onemocněními dolních cest dýchacích, jako je zápal plic, než jejich vrstevníci v méně znečištěných oblastech. Mají také o 65 % vyšší výskyt trvale oslabené funkce plic, která může později vést k chronickým onemocněním. Na celostátní úrovni je znečištění vzduchu v Indii druhou nejčastější příčinou nemocí a úmrtí, hned po podvýživě. Indové mají podle dat nejhorší funkci plic na světě a zároveň nejvyšší úmrtnost na respirační onemocnění. A zatímco ve většině světa bývá hlavní příčinou chronické obstrukční plicní nemoci kouření, v Indii platí jiná logika: šedesát procent lidí s diagnózami respiračních onemocnění nikdy nekouřilo. Úmorné znečištění ovzduší tak masově vytváří nová onemocnění a „postižení“ – a zároveň dál zhoršuje stav těch, kteří už jsou oslabení, znevýhodnění a často bez dostatečného přístupu k adekvátní zdravotní péči. Slova Pranava zní ještě mnohem urgentněji, když si uvědomíme, proč je vyprávění příběhů o environmentální (ne)spravedlnosti perspektivou lidí žijících se znevýhodněním tolik zásadní. Tyhle příběhy nám totiž na mnoha úrovních odhalují, kdo nese největší zátěž, pokud přijde řeč na život v průmyslových oblastech a dopad klimatických změn. „Většina neurodiverzních lidí spíše přežívá, než žije, a já to cítím úplně stejně,“ líčí Pranav a vysvětluje, že z důvodu velkých teplotních výkyvů a těžkostí s dýcháním se velmi rychle a jednoduše senzoricky přehltí. On i mnoho dalších z řad aktivistů*ek za práva lidí s „postižením“ po celém světě volají po trvale udržitelných politikách, které budou zahrnovat všechny. Bez výjimky.
Osvoboď svůj hlas. A dech
Ve čtvrti Curtis Bay města Baltimore, které se nachází ve státě Maryland ve Spojených státech, se podél hlavní přístupové silnice Shell Road táhnou nákladní vlaky plné černého uhlí. Jejich povrch pokrývá šedý prach, který se vznáší do vzduchu a zamlžuje obzor. Z blízkých spaloven stoupá kouř a billboardy varují před předávkováním opioidy – paradoxem je, že podle oficiálních statistik města Baltimore místní obyvatelé umírají mnohem častěji na respirační a plicní onemocnění způsobená průmyslovým znečištěním než na drogy. Cesta ke střední škole Benjamina Franklina vede přes postindustriální území Patapsco Road, kde stojí zchátralé domy s odlupující se barvou a rozházenými hračkami na trávnících. Curtis Bay Recreation Center, kde se děti scházejí na mimoškolní aktivity, je pokryto uhelným prachem, zatímco přímo naproti se rozkládá největší uhelné molo na východním pobřeží USA. Mezi molem a centrem se nachází dětské hřiště poseté starými injekčními stříkačkami. Přesto zde lidé stále žijí – uprostřed devastace tvořené uhelnou infrastrukturou a toxickým vzduchem. Jižní Baltimore má nechvalnou pověst. Jednak je to dané tím, že se jedná o skutečně drasticky industrializovanou oblast protkanou železničními tratěmi, silnicemi a chemickými továrnami, a jednak tím, že jde o místo, kde žijí převážně chudí lidé z dělnické třídy a lidé jiné barvy pleti než bílé. Existence těchto sociálních skupin v takových místech není náhodná, ale je výsledkem historických, ekonomických a rasově podmíněných strukturálních nerovností (environmentální rasismus), které omezují jejich možnost volby bydlení a vystavují je vyšším environmentálním rizikům.
Baltimorská iniciativa Free Your Voice ilustruje, že aktivní odpor a komunitní solidarita mohou proměnit neviditelné ve viditelnou politickou otázku.
Výše popsaná scenérie je vypůjčená z knihy Fighting to Breathe: Race, Toxicity, and the Rise of Youth Activism in Baltimore (Boj o dech: rasa, toxicita a vzestup aktivismu mládeže v Baltimoru) od Nicole Fabricant, která detailně popisuje environmentální nespravedlnost v Curtis Bay a aktivismus místních dětí, které se rozhodly bojovat za čistší vzduch pro své komunity. „Lidé si myslí, že Curtis Bay je nebezpečné místo. Není. Jen jsme obklopeni nebezpečnými věcmi,“ říká sedmnáctiletá Taysia Thompson v reportáži z roku 2023 pro National Public Radio. Taysia je členkou iniciativy studentských aktivistů a aktivistek s názvem Free Your Voice (Osvoboď svůj hlas), která vznikla v roce 2011, když skupina studentstva střední školy Benjamina Franklina zjistila, že by se v jejich sousedství měla – za finanční podpory jejich školy – postavit největší spalovna odpadu na východním pobřeží USA. Projekt společnosti Energy Answersměl spalovat až čtyři tisíce tun odpadu denně, což by vedlo k výraznému zhoršení kvality ovzduší v již tak silně znečištěné oblasti. Studenti a studentky, včetně tehdy šestnáctileté Destiny Watford, se rozhodli jednat a založili organizaci Free Your Voice jako součást lidskoprávní organizace United Workers. Jejich kampaň zahrnovala výzkum, petice, veřejné protesty a lobbing u školních a vládních úřadů. Díky jejich úsilí se v roce 2015 rozhodla školní rada zrušit smlouvu s Energy Answers a v roce 2016 Marylandské ministerstvo životního prostředí zrušilo povolení pro výstavbu spalovny. I dnes je iniciativa aktivní, dosahuje dalších vítězství a pomalu získává politickou moc.
Každodenní boj obyvatel Curtis Bay a životy lidí v nejznečištěnějších městech Indie ukazují, že dýchání není samozřejmostí, ale politickým a sociálním aktem. Znečištění vzduchu nerovnoměrně zasahuje ty nejzranitelnější: chudé komunity, etnické menšiny, osoby se znevýhodněním atd. Baltimorská iniciativa Free Your Voice ilustruje, že aktivní odpor a komunitní solidarita mohou proměnit neviditelné ve viditelnou politickou otázku, stejně jako každodenní utrpení obyvatel Dillí odhaluje globální nerovnosti v přístupu ke zdravému životnímu prostředí. Právo dýchat se tak stává nejen základní biologickou potřebou, ale i metaforou pro uznání lidské hodnoty a spravedlnosti.
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
