Praha je největším českým městem, které se svojí rozlohou i populací může srovnávat s těmi nejvýznamnějšími evropskými metropolemi. S její velikostí se pojí řada výzev, přičemž jednou z těch hlavních je oblast dopravy. Česká metropole má podle různých mezinárodních žebříčků jeden z nejkvalitnějších systémů veřejné dopravy na světě. To potvrzují i oficiální data hlavního města, podle nichž se téměř polovina obyvatel po svém městě nejčastěji pohybuje právě prostřednictvím metra, tramvaje či autobusu. Vedle nich existuje také nemalá skupina Pražanů, kteří pro své cesty do práce či školy nejčastěji volí pěší chůzi. O tom, s jakými překážkami se musí chodci v hlavním městě potýkat, jsme si v rozhovoru povídali s Kristýnou Lhotskou, architektkou působící v pražském Institutu plánování a rozvoje (IPR).
Jak je na tom Praha v porovnání s evropským standardem či průměrem, co se týká přístupnosti města pro chodce?
To záleží na tom, co považujeme za evropský standard, ale obecně si myslím, že Praha je z hlediska pěší přístupnosti na úrovni srovnatelných evropských měst. Každé město se potýká s trošku jinou výzvou, pro Prahu je zásadní zejména to, co na ní považujeme za nejkrásnější – historické centrum a jeho památková ochrana. Úzké uličky, nepravidelná kamenná dlažba, vysoké obrubníky, to jsou prvky, které pěší pohyb po Praze ztěžují zejména pro osoby s nějakým omezením.
Co může lidi v Praze od chození pěšky po městě nejvíce odradit?
Situace, kdy si člověk připadá zranitelně, nevítaně nebo zmateně. Důležité je, aby veřejný prostor byl bezpečný a aby byl přístupný všem skupinám obyvatel. Nejhorší je, když se jako chodec ocitnete v situaci, kdy máte strach nebo nevíte kudy a kam. Snažíme se takovým situacím předcházet a vyvážit různé způsoby dopravy. Upravujeme prostředí tak, aby v něm každý nalezl své místo. Z hlediska pohybu pěších to znamená vytvářet příjemné, logicky trasované pěší trasy bez bariér a orientační systém, který vás k těmto cestám dovede.
S pěším pohybem v městských ulicích se často skloňuje koncept tzv. 15minutového města. Příkladem města, které tuto definici splňuje, je třeba španělská Barcelona, jejíž architekti se snaží transformovat městské čtvrti do menších komunit a přetvářet ulice na pěší zóny, kde mají hlavní slovo lidé, nikoli auta. Klíčovým prvkem této proměny jsou tzv. superbloky (superilles), tedy skupiny několika městských bloků, ve kterých je omezen vjezd automobilů a prioritou se stává pěší a cyklistická doprava, veřejné prostory a zeleň. Vznikají tak místa pro setkávání sousedů, hry dětí nebo kavárenský život, čímž se výrazně zlepšuje kvalita života ve městě. Cílem je vytvořit městské prostředí, kde lidé mohou pohodlně žít, pracovat i odpočívat bez nutnosti každodenního dojíždění autem. Tento model slouží jako inspirace pro další města po celém světě, která hledají udržitelnější a přívětivější podobu městského prostoru.
Kolik lidí v Praze má základní služby v docházkové vzdálenosti?
Tato data sledujeme a zveřejňujeme v Územně analytických podkladech. Například v docházkové vzdálenosti základní školy, kterou stanovujeme na 800 metrů, žije 74 % dětí. Polikliniku má v docházkové vzdálenosti 1500 metrů 72 % obyvatel. Samozřejmě tato čísla stoupají s hustotou zástavby, proto se snažíme směřovat rozvoj do nevyužitých ploch v rámci města, nikoliv do okrajových částí.
Jaký mají kvalitní infrastruktura a blízkost služeb vliv na kvalitu života ve městě?
Zcela zásadní, pokud tím myslíme kvalitní infrastrukturu v nejširším smyslu. Jedná se o koncept patnáctiminutového města, tedy města, ve kterém se ke všemu, co potřebujete, dostanete do patnácti minut. Tento koncept vnímá veřejná prostranství jako sdílený interiér města, klade důraz na jejich kvalitu nejen v návrhu, ale i při údržbě.
Jak Praha přistupuje k odstraňování překážek pro chodce?
Z dlouhodobého hlediska vidím výrazný pokrok, ačkoliv jednotlivé kroky jsou ve velmi detailním měřítku. Dochází k úpravám křižovatek, které se dříve navrhovaly především z hlediska automobilové dopravy. Vyhodnotili jsme všechny podchody, které v Praze máme, a snažíme se je nahradit úrovňovými přechody nebo upravit tak, aby byly bezbariérové a bezpečné. Rušíme přebytečná bílo-červená zábradlí, přidáváme přechody. Implementujeme jednotný informační systém, který by měl usnadnit orientaci chodců po městě.
V nejnovějším vydání časopisu se dozvíte mimo jiné i to, jak se žije chodcům v Brně. Předplaťte si Nový Prostor a jednotlivá čísla vám budou chodit elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
