Právě v hlavním městě stoupá obliba zvláštního včelařského odvětví, kterým je střešní včelařství. Úly můžeme v současné době najít třeba na střechách pražských muzeí, divadel, úřadů i dalších významných institucí. Předním českým propagátorem střešního včelařství je Augustin Uváčik, který se bzučivému hmyzu věnuje již od dětství. Mezi odbornou komunitou je znám také jaké autor unikátního včelařského pozdravu. V rozhovoru pro Nový Prostor vypráví, odkud tento trend do Česka dorazil, kam vyrobený med putuje či jaké nástrahy čekají na začínající včelaře.
Jak vznikl nápad umístit včely na pražské střechy?
Umístění včelích úlů na střechách není žádnou novinkou. Nedávno jsem se snažil dohledat, kdy se ten fenomén u nás poprvé objevil, a dozvěděl jsem se, že úplně poprvé se úly umisťovaly do vikýřů starých činžovních domů již před první světovou válkou. Bylo to třeba v Praze na Letné, obvykle na místech, kde včely nikomu nevadily. Světová válka a s ní spojené problémy, jako třeba odchod včelařů na frontu, to však bohužel přerušily. Znovu se včely na střechách začaly objevovat až kolem roku 2010.
V celém Česku máme asi 150 střešních včelařů, přibližně třetina z nich působí v Praze.
Jedná se o českou specialitu?
Střešní včelaření nepochází z České republiky, ale z vyspělých západních zemí, jako jsou Spojené státy. Tam se začaly úly umisťovat na střechy kvůli tomu, že se lidé včel často bojí, na střechách mají včely klid a mnohdy dobré podmínky. Ve velkoměstech jako New York nebo Chicago je to úplně běžná věc. Populární to je ale také například ve Švýcarsku. V Ženevě je okolo 420 včelařů a až 70 procent z nich včelaří na střechách.
Stojíme spolu na střeše hotelu Hilton v sousedství Masarykova nádraží. Kolem nás vidíme jen samé domy a ulice. Mají tu vůbec včely kam létat?
V Praze máme spoustu parků a zeleně. Důležité je ty úly vždy umístit poblíž zdrojů potravy, jako jsou stromy či keře, aby včely měly na dosah nektar a pyl. V blízkosti musí být také nějaký zdroj vody, ke kterému včely mohou každý den létat. To je v Praze třeba Vltava, ve velkoměstech ale skvěle poslouží také stojatá dešťová voda, která se drží na rovných střechách.
Na jakých dalších budovách můžeme včely potkat?
V Praze najdeme včely třeba na Pražském hradě, kde se nachází krásný dřevěný Masarykův včelín. O včely se tam stará sama prezidentská kancelář, mají vlastního včelaře. Dále je najdeme například na Národním divadle, Národním zemědělském muzeu či na Letišti Václava Havla. Nacházejí se i na bankovních domech, obchodních centrech či obytných domech s dobrým přístupem a vhodnými podmínkami.
Chovají pražští včelaři nějaké specifické plemeno, které se svými vlastnostmi lépe hodí do městského prostředí?
Ano. Ve městě je potřeba chovat takové včely, které nejsou příliš agresivní a příliš se nerojí. Například já chovám plemeno Singer pocházející z Rakouska. Tam ho chová rodina žijící v horách. Tím, že ta včela je zvyklá žít tisíce metrů nad mořem, tak v naší nízké nadmořské výšce se obvykle chová mnohem klidněji.
Máte ke svým včelám určitý specifický vztah, jaký lidé mívají třeba k domácím mazlíčkům?
Loni byl v Česku velmi úhynový rok, uhynulo 38 až 42 procent včelstev, což způsobilo celkovou škodu asi za dvě miliardy korun. Letos se ta situace bude zřejmě v mnohých oblastech bohužel opakovat. My včelaři jsme však schopni pro své svěřence udělat maximum, jsou to takové naše druhé děti, a proto je pro nás každá taková situace velmi bolestivá. V období komunismu bylo nutné při výskytu nákazy zničit veškerá včelstva v okruhu několika kilometrů. Pro samotné včelaře to byl velmi emotivní zážitek, někteří z nich se z toho psychicky dostávali ještě velmi dlouho. Vztahu včel a lidí se věnoval například Sigmund Freud. Ten ve svých pracích uvádí, že včely mohou pomoci při stabilizaci psychického toku člověka. Já si například se svými včelami velice často povídám.
V posledních letech se o včelaření na střechách často mluví, stal se z toho velký trend. Kolik lidí se u nás tomuto koníčku věnuje?
V celém Česku máme asi 150 střešních včelařů, přibližně třetina z nich působí v Praze. Celkově máme v hlavním městě zhruba 700 včelařů, kteří se starají asi o pět tisíc včelstev. Důležité je také dodat, že Česko má jeden z největších počtů včelařů na světě.
A co mladí lidé?
S mladými mám skvělou zkušenost. V Praze včelařím například v areálu jedné základní školy, na jejímž dvorku jsou umístěny úly. Pokaždé, když ke včelám přijdu, tak jsou tamní děti nesmírně hrdé na to, že mají ve škole včely. Včelaření je aktuálně poměrně in, hodně mladých lidí je v tomto oboru vyučeno. Zajímavé je, že do oboru přicházejí ve velkém ženy.
Včelařit může prakticky kdokoli.
Pokud bych se já rozhodl ve svém pražském bytě začít včelařit, co bych pro to musel udělat?
Začínající včelaři musí nejprve počítat s hodně investicemi. Vybavení a včelstvo vyjdou na několik tisíc korun. Je třeba mít také na paměti, že nelze chovat pouze jedno včelstvo, musíte jich mít alespoň tři nebo pět. Potřebujete mít také nějaké základní včelařské vzdělání, neboť včely v úlu nejsou schopny samy přežít ve volné přírodě, bez lidské pomoci se neobejdou. Stojí za tím nové včelí nemoci, které tu ještě před několika desítkami let nebyly. Nakonec je nutné nahlásit své včelařské stanoviště, dodržovat veterinární předpisy a podávat pravidelná hlášení včelstev. Včelařit však může prakticky kdokoli a není k tomu potřeba žádné povolení.
Existují nějaká konkrétní pravidla pro umístění úlů?
Včely musí být vždy umístěny na jižní strany pozemku, kde svítí hodně sluníčka. Je třeba také myslet nejen na vlastní pohodlí, ale i na své sousedy a další lidi, kterým by mohly létající včely vadit, a dodržet všechny zákony a pravidla pro chov včel. Včelař musí hlásit včely do centrální evidence každý rok a přesně dodržovat veterinární povinnosti, aby se nešířily zvlášť nebezpečné nákazy. Znal jsem jednoho člověka, který si v domě umístil včely místo oken. To však pochopitelně ideální řešení není…
Kam med od pražských včel dodáváte?
Med má svoji identitu a vždy zůstává klientovi, pro kterého se o včely staráme. To znamená, že třeba tady v hotelu Hilton Old Town míří sklizený med přímo do kuchyně k hostům. V rámci snídaní tu má každý host k dispozici plást medu, z níž si může odebrat do čaje. Když je tu ubytována nějaká významná osobnost, tak ji v případě zájmu můžeme vzít na střechu ke včelám. Dříve jsem se takto setkal například s generálním tajemníkem OSN nebo s několika prezidenty. Já osobně jinak pracuji s velmi zajímavými klienty, dodávám med třeba i do české prezidentské kanceláře.
Nezkrácený rozhovor naleznete přímo v časopisu. Ten si můžete také předplatit a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
