Přestože bylo meziválečné Československo podle statistik jedním z nejrozvinutějších států na světě, život běžných obyvatel měl k bohatství poněkud daleko. Na jedné straně stáli velmi bohatí občané, druhou část společnosti pak tvořili velmi chudí, zatímco střední třída u nás téměř neexistovala. Životní úroveň obyvatel Prahy se navíc zásadním způsobem lišila od života na Slovensku či v Podkarpatské Rusi.
V hlavní roli kabarety a nevěstince
Jedním z center nočního života československých měst bývaly kabarety a šantány. Tyto podniky poskytovaly lidem vyžití v podobě uměleckých či divadelních vystoupení, často za doprovodu swingu či jazzu. Nejznámějším podnikem tohoto druhu v Praze byl kabaret Červená sedma, jehož řadami prošlo mnoho českých umělců počátku 20. století. Důležitou roli v rámci tehdejší kulturní scény hrál také kabaret v paláci Lucerna na Václavském náměstí, který přivítal první návštěvníky již v roce 1910. Některé z kabaretů však měly i další funkci, která byla určená především mužské části populace. Jejich prostory byly obvykle rozděleny do dvou částí – v přední se tančilo a popíjelo, zatímco zadní část sloužila milostným radovánkám zákazníků. Mezi návštěvníky těchto podniků patřily kromě bohatýrů také různé známé osobnosti tehdejší doby. Jednalo se třeba o hudebního skladatele Gustava Mahlera, jehož oblíbeným podnikem byl nevěstinec U Černého páva. Při svých návštěvách tam údajně dokonce i komponoval. Návštěvami „vykřičených domů“ však byl znám i spisovatel Jan Neruda, novinář Egon Kisch nebo básník Fráňa Šrámek.
Večery v drogovém opojení
Díky dobovým filmům, jako jsou snímky Eva tropí hlouposti či Kristián, jsou jedním ze symbolů meziválečného života v Česku ikonické večírky. Hojně na nich tehdy tekl proudem alkohol, jehož obliba napříč společností byla důsledkem hrůz první světové války. Kromě alkoholu se v jejich průběhu ve velkém konzumovaly různé druhy návykových látek. Všudypřítomným jevem bylo kouření, které měla v oblibě prakticky celá populace. Lidé tehdy měli o jeho škodlivosti jen minimální pojetí a do jisté míry se jednalo o jakousi módní záležitost. Večerní zábava meziválečné elity však byla spojena ještě s jedním zásadním prvkem, kterým byly drogy. Zatímco dnes se jedná o poměrně tabuizovanou záležitost, za první republiky bylo jejich užívání naprosto běžné. V prvních letech po vzniku samostatného československého státu se ve vyšší společnosti ve velkém konzumovalo především opium. Výjimkou však nebyly ani čichací drogy či morfium. V pozdějších letech se ale situace zásadně změnila s příchodem kokainu. Tuto drogu „bohatých“ ve své době nabízel prakticky každý dražší podnik. Pro její objednání stačilo pouze vydat požadovaný signál směrem k číšníkovi, který zákazníkům pytlík bílého prášku vydal výměnou za tučný poplatek. Obecně je známo, že mezi uživatele kokainu patřily i tehdejší celebrity. Výjimkou nebyl ani Hugo Haas, jenž byl na kokainu podle jeho milenky Adiny Mandlové údajně tak závislý, že v případě jeho nedostatku si zbytkový „materiál“ míchal s omítkou. Postupem času se droga stávala populární i mimo nejvyšší vrstvy. Bílý prášek tak pro jeho povzbuzující účinky užívali například dělníci, studenti, lékaři či úředníci. Droga byla v Československu rozšířená i přesto, že u nás existovala legislativa zakazující obchod s drogami a jejich užívání. Ta však dlouhou dobu platila spíše na papíře. Utrum zdejší drogové kultuře a s ní spojenému divokému životu přišel s koncem druhé světové války. V roce 1955 byl totiž uveden v platnost speciální zákon, který konzumaci omamných látek včetně kokainu začal kriminalizovat.
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
