NP č.619 > Téma číslaHladovějící medvědice i švábi s mláďaty pod křídly: NEJ rodiče ze zvířecí říšetext: Alžběta Ruschková, foto: Flickr, Wikimedia

Pro některé živočichy rodičovské povinnosti končí narozením mláďat nebo nakladením vajec. I mezi zvířaty ale najdeme mnohé druhy, které se o své drahé dětičky vzorně starají – budují jim příbytky, shání potravu, chrání je před predátory a předávají jim znalosti i dovednosti potřebné pro přežití. Jaké jsou ty nejlepší a naopak nejhorší mámy a tátové zvířecí říše?

Mateřská láska až za hrob

Lidské maminky nejsou ani zdaleka jediné, co pro svá mláďata den co den obětují své pohodlí a snaží se z nich vychovat soběstačné jedince. Hezkým příkladem mohou být třeba naši blízcí příbuzní orangutani. Zatímco samotářští samci se do výchovy potomků téměř nezapojují, orangutaní mámy jsou jedny z nejstarostlivějších na světě. Mládě má s matkou velmi silné pouto, v prvních letech života je na ní plně závislé a spí s ní v jednom hnízdě. Samice, která za život odchová většinou maximálně čtyři mláďata, každé z nich kojí po dobu téměř čtyř let a pečuje o ně až do jejich šesti až sedmi let. Ani pak se ale pouto zcela nepřeruší. Vědci vypozorovali, že mnohá osamostatněná orangutaní mláďata své maminky i v dalších letech pravidelně navštěvují.

 

Ještě větší sebeobětování můžeme pozorovat u matek ledních medvědů. Samice se na svou mateřskou roli musí předem velmi pečlivě připravit a pořádně se nakrmit. S čerstvě narozenými mláďaty totiž bude od podzimu do jara trávit veškerý svůj čas ve vyhrabané noře a nebude přijímat žádnou potravu, a to po dobu až osmi měsíců. Ponoří se do stavu podobného hibernaci, ale s tím rozdílem, že nespí nepřetržitě a její tělesná teplota neklesne. V tomto polospánku přivede na svět jedno až tři bezmocná mláďata, která následně kojí, a celou dobu přitom žije pouze z předem vytvořených tukových zásob. Mléko ledních medvědů je navíc jedno z nejtučnějších v celé zvířecí říši. Samice proto předem musí přibrat na téměř dvojnásobek své původní váhy.

 

 lední medvědice s mládětem

 

Bez potravy a vody zůstává při péči o vajíčka a mláďata i třeba krajta jihoafrická. Během několika týdnů tak ztratí až 40 % své váhy a trvá velmi dlouho, než se dostane zpět do původní kondice.

 

Sebezničujícím způsobem o svá mláďata pečují samice většiny druhů chobotnic. O nakladená vajíčka se pečlivě starají a hlídají je, a to v některých případech i po dobu několika let. Nejen že je chrání před predátory, ale dokonce k nim přihání vodní proudy, aby jim zajistily dostatek kyslíku. Aby se od nich nemusely vzdalovat, některé chobotnice dokonce během péče o vajíčka pozřou vlastní chapadla. Když se pak malé chobotničky vylíhnou, vyčerpané samice často umírají.

 

Do úplného extrému pak svou mateřskou péči dotáhly některé druhy hmyzu, štírů nebo pavouků. Maminky se totiž od svých drahých dětiček nechají samou láskou doslova sežrat. Tento jev se nazývá matrifagie (česky matkožravost). Způsoby, kterými mláďata svou matku pozřou, se u jednotlivých druhů liší – od rychlého otrávení a následné konzumace jejího mrtvého těla po jeho pomalé vysávání.

Dojemná péče

Mezi zvířaty najdeme ale i mnoho dalších rodičů, kteří se o své mladé starají opravdu svědomitě. A některé příklady nás mohou i celkem překvapit.

 

Vyhlášená svou láskyplnou péčí jsou stáda sloních samic a mláďat, která se obvykle přemisťují v kruhu a nejmladší členy schovávají dobře chráněné uvnitř. A pokud některé slůně osiří, zbytek stáda je adoptuje.

Skvělými rodiči jsou ale i mnozí příslušníci hmyzí říše. 

Až překvapivě vzorně se o mláďata stará ale třeba i samice aligátora severoamerického. Tento na první pohled nepříliš přívětivě vyhlížející plaz se svými potomky zůstává až po dobu tří let. Zajímavý je také způsob, kterým je přepravuje z hnízda k vodě, kde se učí lovit ryby a další drobné živočichy: aby je cestou ochránila před predátory, přenáší je aligátoří máma ve vlastní tlamě. A i přesto, že se u toho malí aligátorci neustále mrskají, je svými ostrými zuby neporaní.

 

Skvělými rodiči jsou ale i mnozí příslušníci hmyzí říše. Jejich rodičovská péče může mít mnoho podob – od vytváření úkrytů a shánění zásob přes krmení a hlídání drobotiny až po bedlivý dohled nad jejím vývojem. Mezi nejlepšími hmyzími rodiči můžeme jmenovat třeba šváby, jejichž některé druhy nosí svá mláďata na těle pod křídly a krmí je obsahem svého trávicího traktu či speciálně vytvořenými tekutinami. Příkladně se o mláďata starají i škvoři obecní nebo některé ploštice. Třeba takové kněžovky mateřské vodí své malé ploštičky na břízu a další dobroty, u velkých vodních ploštic se pak do péče zapojují i tatínci, kteří nosí vajíčka připevněná na zádech a dohlíží tak na jejich řádný vývoj.

Ten nejlepší táta!

Tátové se do „výchovy“ ostatně zapojují u mnoha rozličných druhů zvířat. Snůšky vajíček na zadních nohou nosí třeba i samečci ropušky starostlivé, rodičovskou péči si pak mezi sebou dělí také samci a samice většiny druhů ptáků.

 

 "těhotný" mořský koník

 

Někteří zvířecí tatínkové ale v tomto ohledu nad ostatními vynikají. Opravdu výjimečně starostlivými otci jsou třeba tučňáci císařští. Samice po snesení vajec hnízdo z důvodu hledání potravy na dva měsíce opouští, a veškerá starost tak přechází právě na samce. Ten se musí postarat o to, aby byla vejce vždy pěkně chráněná před mrazivým počasím, jinak by vyvíjející se mládě zemřelo. Vejce proto po celou dobu zahřívá v záhybu kůže mezi nohama. Během plnění svého poslání značně vyhladoví, po vylíhnutí malého tučňáka je to tedy zase on, kdo odchází za potravou.

 

Ještě větší roli v životě mláďat pak hrají tatínkové mořských koníků. Ti si totiž své potomky přímo „porodí“. Samice snese vajíčka do vaku na samcově břiše, kde je on posléze oplodní. Tam se dál nerušeně vyvíjí, dokud se z nich po asi 45 dnech nevylíhnou malí koníčci. Ty následně samec z vaku vypudí ven. A údajně při tom zažívá i kontrakce podobné těm porodním!

Nejhorší rodiče na světě

Ne každý je ale stvořen pro to být milující matkou či otcem. Existují i zvířata, kterým oddaná rodičovská péče nic neříká. Dobře známým příkladem je kukačka, která svá vejce klade do cizích hnízd, a starost o potomky tak přenechává nedobrovolným adoptivním rodičům.

 

Novopečené králičí maminky zas se svými mláďaty tráví každý den pouze pár minut – ve snaze eliminovat riziko, že úkryt objeví predátoři, se do něj vrací jen jednou denně na dobu nezbytně nutnou pro jejich nakojení. Vzornou péčí neoplývají třeba ani pandy velké. Ačkoliv samice často přivede na svět dvě mláďata, brzy začne upřednostňovat to silnější z nich a slabšího potomka zapudí. Na její obranu je nutno podotknout, že to není tak úplně její chyba: bambus totiž není příliš výživný, a vyprodukovat dostatek mléka pro obě mláďata tak prakticky není v jejích silách.

Mnoho zvířecích rodičů svá mláďata dokonce přímo zabije.  

Chování některých zvířat ve vztahu k mláďatům nás z našeho lidského pohledu možná poněkud zarazí. Třeba takové matky tuleňů kuželozubých jsou sice svým dětem v prvních zhruba dvou týdnech života – tedy po dobu kojení – velmi oddané, a dokonce také vůbec nejedí. Jakmile krmení ale skončí, jsou připravené se znovu pářit a mládě nadobro opouští. To je ponecháno svému osudu a musí se o sebe postarat. Hlad je brzy donutí vydat se do moře, často ale ještě není plně samostatné, neumí lovit, a tak nezřídka ztrácí i čtvrtinu své původní hmotnosti. Není proto divu, že velké procento tuleních mláďat nepřežije první měsíce svého života.

 

Mnoho zvířecích rodičů pak svá mláďata dokonce přímo zabije. Často hrozbu představuje právě jejich otec. Někdy vlastní mláďata ohrožuje na životě ale i přímo jejich matka, která je v kritických situacích opustí, nebo dokonce sní. Například když má samice některých druhů hlodavců po porodu nedostatek potravy, vrh raději sežere, aby získala cenné živiny pro další zabřeznutí. Jiné samice zabíjejí mláďata, která se narodí nějakým způsobem poškozená.

 

 mládě tuleně kuželozubého

 

Zajímavou strategii mají podle výzkumů straky. V závislosti na množství dostupné potravy ponechávají v hnízdě jen mladé samečky (kteří toho zkonzumují více) nebo mladé samičky (méně náročné na potravu) a jedince druhého pohlaví zabijí.

 

Titul matky roku by nezískal ani klokánek quokka. Zatímco většina matek za svá mláďata bojuje, pokud se samice tohoto vačnatce cítí v ohrožení, může mládě z vaku vypudit a ponechat je na zemi v naději, že tím odláká pozornost nepřítele a bude moci utéct. A za zmínku stojí určitě i taktika samiček tamarína vousatého. Pokud tato drápkatá opička totiž usoudí, že ji i jejich děti samec zanedbává a upřednostňuje jiné samice, mláďata zabije a sežere. Tím získá zpět energii a živiny, které do nich vložila, pro samce se opět stane atraktivnější a může se s ním brzy znovu spářit.

 

 

 

Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.


Alžběta Ruschková autor / Alžběta Ruschková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Od tradičních aboridžinských kultur se můžeme naučit spoustu věcí / Alžběta Ruschková > NP č.627 > Rozhovor Rodina, jídlo, pospolitost. To jsou základní kameny jinak velmi rozmanitých aboridžinských kultur, o kterých jsme si povídaly s antropoložkou a lingvistkou Terezou Hlaváčkovou. A jelikož se známe už z dob vysokoškolských studií, v rozhovoru si tykáme. číst dále „Málem jsem skončila zase na ulici.“ Zpožďování dávek dostává ohrožené skupiny do potíží / Alžběta Ruschková > NP č.604 > Socky Na některé sociální dávky jejich příjemci čekají i několik měsíců. Zpožďování státní finanční podpory ale může mít pro ty, kteří jsou na ní existenčně závislí, drtivé dopady. Problém, o kterém se v poslední době diskutuje čím dál častěji, avšak zatím bez viditelného výsledku, se bezprostředně týká i klientů Nového Prostoru. Mnozí z nich tak žijí každý měsíc ve strachu, že přijdou o těžce získané bydlení. číst dále Nejpotřebnější často nepobírají sociální dávky. Nevědí, na co mají nárok. / Alžběta Ruschková > NP č.600 > Socky Více než polovina lidí v sociální tísni netuší, na jaké dávky mají nárok. To vyplývá z nedávného průzkumu, který redakce časopisu Nový Prostor provedla mezi svými klienty. Obtížná orientace ve složitém a mnohdy nepřehledném systému státní sociální pomoci je jedním z nejběžnějších problémů, se kterým se lidé bez majetku či bez domova potýkají. číst dále Žinylka je mou srdeční záležitostí. Chci z ní udělat jedinečný módní doplněk, říká tkadlec / Alžběta Ruschková > NP č.602 > Téma čísla Vzpomínáte si na elegantní šály z vlasové tkaniny s výraznými řádky, tolik populární v dobách našich prababiček? Žinylka byla především za první republiky velmi oblíbenou textilní technologií. Dnes už se její výrobě v celé zemi, a dost možná i Evropě, věnuje jen jediný muž – Josef Fidler. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů