NP č.619 > RozhovorSpolek Zachraň srnče před sekačkou: Díky dronům je záchrana mláďat mnohem efektivnějšíAnna Sochorová

Věděli jste, že pod žacími stroji během senosečí zahyne v Česku ročně až 60 000 srnčat a dalších čerstvě narozených mláďat divoké zvěře a ptactva? Proti tomuto palčivému, ale veřejnosti téměř neznámému problému bojuje spolek Zachraň srnče před sekačkou. O jejich činnosti si s námi povídala předsedkyně spolku Irena Křesáková.

Jaký byl prvotní podnět pro vznik vašeho spolku?

K činnosti zachraňovat srnčata bylo podnětem zjištění skutečnosti, že se to vůbec děje. A protože preventivní opatření jsou málokde účinná, mnohdy třeba vůbec žádná, chtěli jsme s tím minimálně ve svém okolí něco udělat. Ke vzniku spolku úředně nás podnítila možnost založit veřejnou sbírku na dron s termovizí. Finančně jsme si ho dovolit nemohli, vše jsme do té doby 7 let hradili jen ze svých vlastních prostředků. A když jsme viděli tu účinnost u kolegů z jiné skupinky, moc jsme si ho pro záchranu srnčat přáli. A dron se nám získat podařilo, za což jsme velice vděční.

 

Jak konkrétně lze zachránit srnčata před smrtí pod žacími stroji?

Především musí spolupracovat zemědělci s příslušnými mysliveckými spolky a třeba i dobrovolníky, jako jsme my, a oznámit, kdy a kde se bude síct. Myslivci by měli nejdříve provést preventivní opatření k ochraně zvěře, jako jsou často jen pachová zradidla, která se rozmisťují na plochy v době před senosečemi a která by měla odradit srny tam klást srnčata. Bohužel z našich zkušeností lze najít čerstvě narozená srnčata i na takto opatřené ploše. 

 

Další opatření může být večerní procházení se psy, aby se plocha určená k sečení následující den narušila přítomností a pachy predátorů. To je asi nejčastější praxe myslivců. Ale ani tento způsob není stoprocentní, zvěř už je totiž zvyklá na narušování klidu člověkem i psy. Často zůstává na místě nebo se tam vrátí a stejně ji žací lišta usmrtí. Když jsme ještě neměli dron s termovizí, tak jsme pole procházeli s dalšími dobrovolníky večer, ale i ráno těsně před příjezdem traktoru, abychom nalezená srnčata dávali stranou do bezpečí. Ta se musí přenášet v rukavicích a v trsech trávy a ideálně dát do kartonové krabice s otvory na dýchání. Musíte počkat, až traktor odjede, a pak je znovu vypustit na nejbližší možné bezpečné místo.

 

Existují nějaké další metody kromě ohledání prostoru člověkem?

V současné době je zatím nejúčinnější vyhledávání srnčat a dalších mláďat pomocí dronu s termokamerou. Pokud se začne hledat velmi brzy ráno, kdy jsou rozdílné teploty mezi chladnou zemí a živým zvířetem, je možné všechna bezpečně najít živá.

 

Dále se objevují na trhu v zemědělské technice i senzory na žacích lištách, které při výskytu živého organismu dokonce zastaví traktor. Řidič traktoru pak musí zvíře dát stranou, aby mohl v sečení pokračovat. Toto používají zemědělci především v zahraničí, ale u nás jich prý už pár také je. Pokud není k dispozici technika, tak nám se v minulosti velmi osvědčili cvičení psi, kteří umí vyhledat svým čichem zvěř, ale nedotknou se jí. To je velmi důležité, aby takový pes uměl zachovat klid a zvířete se vůbec nedotkl. Šikovní jsou na to například maďarští ohaři nebo setři. 

Nacházíme nejen srnčata, kolouchy a daňčata, ale i zajíčata nebo polní ptactvo včetně jejich snůšek vajec.

Jaká další mláďata kromě srnčat se na polích většinou nachází?

Nacházíme nejen srnčata, kolouchy a daňčata, ale i zajíčata nebo polní ptactvo včetně jejich snůšek vajec. Všechny tyto tvory jsme schopni monitorovat a ochránit před velmi krutou smrtí nebo zmrzačením pod žacími lištami traktoru.

 

Kolik se vám již od začátku fungování podařilo zachránit mláďat?

Od začátku naší dobrovolnické činnosti, tedy za osm let, přes 300 mláďat. Jen za loňský rok, který byl pro nás velmi zásadní díky získání dronu s termovizí, jsme zachránili kolem 140 snůšek vajec polního ptactva v celkem malé oblasti.

 

Jak časově náročné je zachraňování mláďat?

Senoseče probíhají od května do konce června. Pokud je teplo, tráva i pícniny rychle rostou, a zemědělci tak mohou sklízet denně. Pokud je deštivo, zemědělské činnosti se posouvají, ale při vylepšení počasí to zase dohánějí a seče se od rána do pozdního odpoledne stovky hektarů, a to je pak náročné pro všechny. Dá se říci, že se jedná zhruba o šest týdnů velmi časově náročného období, protože denně jsme nejen na polích a loukách, ale také u mláďat, která dáváme stranou do krabic. Čekáme na konec sečení, pak vypouštíme a odpoledne zase svoláváme akce a připravujeme se na další den, kdy vstáváme i ve tři hodiny ráno. Práce s dronem je nejen účinnější, ale je to i úspora času a námahy oproti hledání procházením několika desítek hektarů. Bez dronu jsme procházeli vždy všechny plochy navíc dvakrát. Večer i druhý den ráno těsně před sečením.

 

Funguje tato iniciativa po celém Česku, či jen na vybraných polích?

Každým rokem přibývají další skupinky dobrovolníků, kteří jsou k dispozici jako pomocníci myslivcům v prevenci a často usilují o dron s termovizí, někteří ho už mají. Velmi dobře funguje skupina v jižních Čechách Stop sečení srnčat. Tam zachraňují mláďat podstatně více a na větších plochách než my zde u Kladna. Na našich stránkách najdete mapku, kde jsou vyznačeny skupinky našich kolegů, o kterých víme. Tam je dobře vidět, kde by bylo potřeba založit nové skupiny dobrovolníků. Momentálně je jich stále málo, ale letos jich zase o několik přibude a za to jsem nesmírně ráda. Máme vytvořený manuál s našimi zkušenostmi a praktickými radami, který velmi rádi poskytneme každému, kdo by měl chuť se ve svém okolí angažovat v ochraně mláďat a třeba také založit skupinku.

I kdyby bylo mládě sebevíc roztomilé a svádělo by to třeba děti si ho pohladit, tak prosím – nikdy ne! 

Řeší se tento problém nějak na politické úrovni, nebo je zcela ponechán na činnosti dobrovolníků?

Ze strany státu jsou uděleny zákonem dané zmíněné povinnosti jak zemědělcům, tak myslivcům, aby nedocházelo ke zbytečným ztrátám na životech zvěře. Ovšem jak jsou tyto povinnosti plněny nebo s jakou účinností jsou prováděna opatření, to už nikdo nekontroluje a je to více méně na svědomí a vůli obou zúčastněných stran. Dále je možnost od státu občas čerpat dotace na získání dronů. Ne však v plné výši, takže není moc zemědělců, kteří by je využívali. Pro myslivecké spolky tyto dotace nejsou a ti zase na dražší techniku nedosáhnou finančně. Navíc jsou to lidé, kteří vedle myslivosti také chodí do zaměstnání, takže i časově je pro ně někdy nemožné se účinně prevenci usmrcování mláďat věnovat.

 

Spolupracují s vámi majitelé polí? Co mohou dělat oni, aby zamezili zbytečným smrtím mláďat?

Ano, spolupracují a musím říct, že každým rokem je spolupráce intenzivnější, a to i co do nových kontaktů, protože si můžeme s dronem obsáhnout více ploch, přičemž na pole téměř nevkročíme, pouze pro nalezená mláďata. Zemědělci nám volají a oznamují plochy, kde a kdy budou sečení provádět. To samé volají i příslušnému mysliveckému spolku – to je ta jejich povinnost ze zákona. My se s myslivci zase domluvíme na naší přítomnosti a výsledky jim pak dáváme vědět, případně se připojíme k akci, kterou svolají oni.

 

Zemědělcům bych doporučila, aby se nebáli spolupráce s dobrovolníky a skupinkami, jako jsme my, protože pokud sklízí traviny na seno, je i pro ně velmi dobře, když jsou čisté, bez mrtvých ostatků zvířat, kdy v teple hrozí kontaminace botulotoxinem, který je až smrtelně nebezpečný pro dobytek. V další řadě je to i dobrý pocit, že svými stroji žádné zvíře zbytečně neusmrtí. Není to pěkný zážitek ani pro otrlé chlapy.

 

Jak postupovat, pokud najde mládě běžný kolemjdoucí?

Pokud najde někdo mládě, jak samo leží stočené a nikde v okolí není matka, tak to rozhodně neznamená, že je opuštěné a potřebuje zachránit! Srny kladou srnče do vysoké trávy a ono se nijak neprojevuje ani pohybem, ani hlasem, dokonce ani pachem, aby bylo chráněno před predátory. Srna k němu dochází jen párkrát za den na kojení. To samé platí u malých zajíčků. I kdyby bylo mládě sebevíc roztomilé a svádělo by to třeba děti si ho pohladit, tak prosím – nikdy ne! Pachem člověka by mládě ohrozily natolik, že by ho matka mohla opustit a ono by nepřežilo. To je sice známá věc, ale rodiče to musí své děti učit. Každý rok se zbytečně dostávají mláďata do záchranných stanic, kde není záruka na přežití, a hlavně je škoda, že tak člověk vůbec zasahuje do přírody.

 

Jiná věc je, pokud někdo ví o mláděti, které je na poli či louce, kde se bude provádět sečení, nebo dokonce už probíhá. To je určitě namístě rychle jednat a mláděti pomoci odstraněním ho z té plochy, ale za pomoci rukavic nebo trsů trávy, aby nedošlo k bezprostřednímu kontaktu. Pak u mláděte ideálně počkat a po sečení ho dát na nejbližší možné místo nálezu, ale do porostu, ne na posečenou plochu, to by se totiž cítilo ohrožené, protože nad sebou musí mít tzv. krytí proti dravcům. Pokud je čas, je namístě informovat o nálezu mláděte jak traktoristu, tak myslivce.

 

A poslední, ale důležitá otázka: jak mohou vašemu spolku a mláďatům obecně pomoci čtenáři Nového Prostoru?

Pokud by čtenáře zajímalo více informací, mohou se podívat na naše stránky www.zachransrnce.cz nebo nám napsat. Kdyby se někdo rozhodl pomáhat ve svém okolí, tak zakládáme celorepublikovou databázi skupin dobrovolníků a také pilotů dronů, kteří jsou nyní velmi potřební a do budoucna v sezóně žádaní. Náš spolek má transparentní účet, kdyby někdo chtěl přispět finančně, tak k dronům dokupujeme další příslušenství, díky kterému zase o něco svou činnost zdokonalujeme.

 

 

 

Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.


Anna Sochorová autor / Anna Sochorová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Pomoc lidem bez domova… zpoza šicího stroje / Anna Sochorová > NP č.630 > Téma čísla Pomáhat bližním lze různě – třeba i jehlou a nití. Své o tom ví i v americkém městě Portland, kde lidi bez domova, dobrovolníky a celkově městskou komunitu už 20 let každou čtvrteční noc propojuje humanitární program Night Strike (Noční zásah). číst dále Ani po úraze nemusí člověk přestat snít / Anna Sochorová > NP č.631 > Rozhovor Najít si znovu cestu ke sportu může být po vážném úraze náročné. Díky neziskové organizaci Cesta za snem to ale jde jednodušeji. Cesta za snem vytváří sportovní projekty, do kterých se může zapojit kdokoliv – ať už má zdravotní znevýhodnění, nebo ne. Kromě zážitku z pohybu tak i propojuje sportovce a otevírá brány parasportu široké veřejnosti. číst dále V azylech se z hospodářských zvířat stávají domácí mazlíčci, říká veganský aktivista / Anna Sochorová > NP č.595 > Téma čísla Lukáš Vincour je aktivista za osvobození zvířat, vegan a otec. S manželkou Michaelou založili neziskovou organizaci Zvířata nejíme, spolek aktivně bojující za osvobození hospodářských zvířat a zvyšující osvětu o chovech v české společnosti. O nich také natočili dokument Svědectví. číst dále Dětské štěstí / Anna Sochorová > NP č.597 > Téma čísla Co si představujete pod pojmem štěstí? Pevné zdraví, dobrou práci, spokojenou rodinu? A shoduje se vaše dnešní představa s tou, kterou mělo vaše dětské já? Abychom vám osvěžili paměť, zeptali jsme se dětí od 8 do 17 let, co pro ně znamená být šťastný. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů