„Člověk, který se odváží promarnit jedinou hodinu času, ještě neobjevil hodnotu života,“ řekl britský přírodovědec biologie Charles Darwin. Zdá se tedy, že stěžejní teoretik evoluční biologie může za své úspěchy vděčit mimo jiné právě efektivnímu nakládání s časem. Sám Darwin přitom výzkumem netrávil nekonečné týdny, dokonce ani dny. Podle dostupných informací pracoval biolog jen asi čtyři hodiny denně, a to během svého života zvládnul napsat okolo dvaceti knih. Jen o hodinu déle pak údajně pracoval britský romanopisec Charles Dickens, který navíc každodenní práci ředil pravidelnými procházkami. Právě ty byly stěžejní pro jeho tvorbu – mohl díky nim sledovat život v londýnských ulicích a poté ho vkládat do svých příběhů. Venkovní sběr inspirace, klíčový pro autorovu tvorbu, by přitom snadno mohl být považován za obyčejné plýtvání časem.
Jednadvacáté století pak na mnohé může působit jako století spěchu, ve kterém na nicnedělání jednoduše není čas a klíčový je především neustálý růst. „V české společnosti je tlak na produktivitu poměrně velký,“ potvrzuje psycholožka a lektorka Barbora Vavřichová. „Potkávám mladé lidi, kteří již mají tlak na výkon tak zvnitřněný, že ho na sebe kladou sami. Často se setkávám s dojmem, že si nemohou dovolit nedělat něco produktivního,“ dodává.
„Ve své komunitě mám tisíce žen, které často mluví o tom, že ví, že by měly odpočívat, ale nedokáží to. Mají už z dětství nasazené to, že je potřeba pořád něco dělat. Paradoxně si odpočinek dopřejí jenom proto, aby byly zase výkonnější. Jdou spát, protože ví, že když nebudou vyspané, tak nebudou super matky nebo super manažerky,“ potvrzuje psycholožka a projektová manažerka Zuzana Ježková. To, co se na první pohled přitom může zdát jako obyčejné lelkování, je navíc pro tělo často nutnou aktivitou. „Pokud ležím na gauči a nic nedělám, ale při tom nemyslím a nechám hlavu běžet na prázdno, tak jde o odpočinek. A to není zbytečná věc,“ vysvětluje psycholožka.
Vytvářet hodnotu
Češi podle statistického úřadu Evropské unie pracují v průměru necelých čtyřicet hodin týdně, což je o trošku více než průměr ostatních evropských zemích. Volného času mají pak podle výzkumů okolo 6 hodin denně. A právě odpočinek, ať už pasivní, či aktivní, je pro naši spokojenost klíčový. „Lidé mají občas pocit, že při odpočívání nevytváří žádnou hodnotu. Tyto činnosti nám ale pomáhají dostat organismus do rovnováhy. Tělo nutně musí střídat časy aktivace a časy útlumu, aby mohl dobře prospívat,“ popisuje Vavřichová. Naopak pokud toto útlumové období chybí, může to být pro lidské zdraví nebezpečné. „Jsme pak neustále v aktivizované fázi, což je dlouhodobě neudržitelné z biologického i psychického hlediska. Tělo na to pak reaguje potížemi, ať už fyzickými, nebo duševními,“ konstatuje psycholožka.
To, co se na první pohled přitom může zdát jako obyčejné lelkování, je navíc pro tělo často nutnou aktivitou.
Zdánlivě zbytečné činnosti, jako je snění, ležení, zahradničení, sledování televize nebo čtení magazínů přitom mohou také pomoci k větší produktivitě. Například společnost Google ve svých počátcích popularizovala praxi, díky které 20 % času mohli zaměstnanci využít na vedlejší osobní projekty, které nesouvisí s jejich hlavní činností. Firma uvádí, že díky tomu došlo k vytvoření dnes běžných služeb, jako je Gmail. A to jen díky možnosti chvíli nepracovat. „Náš mozek se během odpočinkových aktivit dostává do základního módu, ve kterém jsou zpracovávány informace. Dochází k aktivaci pravé hemisféry, což vede k propojování asociací. Výzkumníci také často tvrdí, že na největší objevy přišli právě v okamžiku, když si dali pauzu,“ říká Ježková. Pro osoby, které například pracují kreativně a neustále přemýšlí, je tedy volba problém dočasně opustit paradoxně produktivním rozhodnutím.
Na vrcholu žebříčků
Podnikatel a inženýr Elon Musk o sobě tvrdí, že pracuje 80 až 100 hodin týdně. Možná i to je klíčem k úspěchu zakladatele kosmické společnosti SpaceX a jednoho z nejvlivnějších lidí světa. Podnikatel Bernard Arnault, který je podle časopisu Forbes v čele žebříčku nejbohatších lidí, pak podle své dcery „pracuje 24 hodin denně“. Jak si tedy ve světě, ve kterém se úspěch měří počtem probdělých nocí nebo splněných novoročních předsevzetí, dovolit odpočívat?
Podle psycholožky Vavřichové jsou výčitky z nicnedělání jedním z témat, které lidi přivádí na terapii. „Někdo spí pět hodin denně a je vzorem uspěchaného života. Existuje ale spousta odborníků a knih, které se zabývají opakem – jak zpomalit, více si všímat sebe i světa okolo, jak vše vyvažovat,“ vyjmenovává expertka.
Výčitek se podle odbornic lze zbavit například pomocí krátkých cvičení všímavosti nebo orientací na konkrétní okamžiky dne. „Když se orientujeme na výkon, tak jsme orientovaní na to, kolik úkolů si v průběhu dne odškrtneme. Když si uděláme čas na odpočinek, tak si neodpočineme, neustále myslíme jenom na úkoly,“ vysvětluje Ježková. „Doporučuji se více vracet do přítomného okamžiku pomocí cvičení, které zabere třeba minutu či dvě, při kterém se soustředíte na svůj dech. Zdá se, že to vůbec nesouvisí, ale klientky mi pak píší, že zažily stejnou věc jako před týdnem, ale najednou si ji užily,“ dodává.
Jak odpočívat „správně“?
Stejně jako k většině ostatního i k odpočívání je třeba přistupovat s mírou. Někdo si kvůli povaze svého povolání či rodinné situaci jednoduše nemůže dovolit dlouhé hodiny „nic nedělat“, někdo jiný by naopak nejraději odpočíval celý den. Podle odbornice je ovšem důležité především odpočívací činnosti nedělit na lepší a horší. V některých chvílích je totiž úplně stejně hodnotné jak přečíst si knihu, tak jen ležet u seriálu. „V momentě, kdy začneme hodnotit odpočinkové aktivity, tak se snadno chytneme do pasti, ve které už spousta lidí je. Pak na sebe budeme mít nároky, abychom ještě pilně a produktivně odpočívali, což je docela oxymóron,“ míní Vavřichová.
„Pokud budu za lepší odpočinkovou aktivitu považovat meditaci nebo procházku a pak budu ve svém volnu ležet doma a koukat na televizi, tak budu mít výčitky z toho, že jsem správně neodpočívala. Tím se dostáváme do smyčky – i když mám volný čas, který trávím odpočinkem, tak se cítím špatně,“ upřesňuje psycholožka s tím, že je důležité, aby odpočinkové aktivity byly různorodé a především reagovaly na aktuální potřeby našeho těla.
Nicnedělání může být vedlejším produktem toho, že se na nás jednoduše valí příliš mnoho povinností najednou.
Vnímání některých aktivit jako lepších je podle ní podmíněno hlavně společenským vývojem a komunitou, kterou se obklopujeme. „Děti na začátku života nerozlišují činnosti na hodnotnější nebo méně hodnotné, rozlišují je spíše na něco, co mají a nemají rádi. Vnímání se mění až postupem času,“ popisuje Vavřichová.
Odpočinek, nebo prokrastinace?
Nicnedělání ale může být také vedlejším produktem toho, že se na nás jednoduše valí příliš mnoho povinností najednou. Pak už se nejedná o pozitivní dobíjení energie nebo odpočinek, ale obyčejnou a nám všem známou prokrastinaci. „Může to být i důsledek rozhodovací paralýzy. Pokud si nedokážu vybrat mezi důležitými velkými věcmi, které mám udělat, tak mozek udělá takovou zkratku. Vybere si třetí bezvýznamnou možnost, jako je třeba scrollování na internetu,“ dodává Ježková. Dalším důvodem, proč lidé bezcílně plýtvají časem, může být také zvyklost, nebo dokonce závislost na obdobných aktivitách. Podle Ježkové je pak klíčové, jaký pocit z vykonávané činnosti máme. „Jde o to, abych nechala mozek vypnutý a cítila se dobře. To je sice neměřitelné, ale když se u činnosti cítím šťastně, tak je to v pořádku,“ podotýká odbornice.
Právě osobní element zůstává ve vnímání času nejzásadnější. Každý člověk funguje jinak – tam, kde jednoho nabíjí neustálý hon za výkonem, se jiný nemusí stydět za to, že každý den potřebuje na chvíli zavřít oči a snít. Nebo jednoduše nepřemýšlet vůbec. „Pokud pro mě to, že se dívám z okna, není plýtvání časem, tak svůj život neproplýtvám. Pokud v životě děláme to, co chceme, a děláme to všímavě, tak ho také neproplýtváme,“ uzavírá psycholožka Vavřichová.
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete online či poštou přímo do své schránky!
