V chilské poušti Atacama, poblíž města Alto Hospicio, vzniklo největší odkladiště textilu na světě. Skládka se rozkládá na ploše přibližně 600 hektarů a obsahuje odhadem 50 milionů tun textilu. Oblečení pochází z celého světa, především z Evropy a Severní Ameriky. V Atacamě nekončí jen vyřazený textil z domácností, putují tam i netknuté kusy oblečení od světoznámých značek (mnohdy ještě s visačkami). Pohled na děti probírající se hromadami ošuntělého a tlejícího oblečení je skutečně alarmující.
Na světě se každý rok vyrobí zhruba přes 100 miliard kusů oblečení. Celosvětově se textil daří zrecyklovat jen asi z 12 % a pouhé 1 % obnošeného šatstva je přitom použito k výrobě oblečení, mnohem běžnější je tzv. downcyklace, tj. použití ve výrobcích nižší kvality, například výplních či izolačním materiálu. Dá se tedy předpokládat, že lidstvo vyhodí ročně horu oblečení vážící až 90 milionů tun.
V ČR máme k dispozici odhady na základě studií a rozborů složení komunálního odpadu. Množství textilního odpadu se u nás pohybuje mezi 120 000–200 000 tunami ročně. V přepočtu to znamená 4–6 % směsného komunálního odpadu.
Výroba oblečení přitom vyžaduje obrovské množství surovin, energie a vody. Textilní průmysl patří k největším znečišťovatelům vody na světě, a navíc se v něm často využívají chemikálie škodlivé pro životní prostředí. Ekonomický dopad plýtvání textilními materiály je rovněž značný. Lidé, kteří pravidelně nakupují nové oblečení a odhazují to staré, podporují model tzv. fast fashion, což je rychlý a levný způsob výroby oblečení na úkor kvality.
Celosvětově se textil daří zrecyklovat jen asi z 12 % a pouhé 1 % obnošeného šatstva je přitom použito k výrobě oblečení.
Dobrou zprávou je, že zájem o třídění textilu roste. Opětovným využitím a recyklací oděvů se zabývá například třídicí centrum Moda Re na předměstí Barcelony. Ročně zpracovává 20 000 tun textilu, což ale představuje pouhé 1 % z celkového množství textilního odpadu v Evropě. Centrum disponuje moderní technologií, která umožňuje třídit textil podle typu materiálu a vlákna. Do roku 2025 plánuje svou kapacitu zdvojnásobit na 40 000 tun. Ošacení v dobrém stavu je darováno charitativním organizacím nebo prodáno v second handech, oblečení, které je poškozené nebo opotřebované, se recykluje na vlákna, která se mohou použít k výrobě nového oblečení, izolace nebo dalších produktů.
I přes vznikající start-upy zaměřené na zavedení inovativních postupů pro třídění a recyklaci oblečení bohužel stále jeho většina skončí na skládkách, a to z větší části mimo Evropu. Recyklace textilu totiž není vůbec jednoduchá. Dnešní oblečení je velice často vyrobeno ze směsných materiálů – přírodních i umělých, je kombinací různých vláken, struktur a nezřídka doplněno kovovými nebo plastovými ozdobami. I tričko ze 100% bavlny může mít na sobě nápis nebo být sešito nití z polyesteru; džíny mohou obsahovat vedle bavlny i elastan a samozřejmě knoflíky, zipy a další kovové ozdoby, polyesterové nitě nebo chemické barvy. Tyto příměsi zásadně ztěžují třídění textilu podle typu materiálu a vlákna. Třídění se proto v drtivé většině provádí ručně, což je pomalý proces, který vyžaduje vyškolené pracovníky s velkým smyslem pro barvy a odstíny. Vytříděné barvy se skladují, dokud se nevrátí do módy. Z vytříděného odpadu se pak vyrábí nová vlákna, která jsou označována jako „recyklovaná vlna“. Jsou vysoce kvalitní, ale mohou obsahovat příměs polyesteru (například 15 %), materiálu používaného pro zpevnění vláken.
A co pomůže dál? Začněme u sebe a přehodnoťme své nákupní návyky. Snažme se nakupovat méně, ale kvalitnější oblečení, které vydrží déle nebo je vyrobeno z recyklovaných materiálů. Opravujme textilní výrobky, pokud se poškodí, a nezapomínejme, že skvělý způsob, jak dát oblečení nový život, je darovat jej potřebným lidem.
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete online či poštou přímo do své schránky!
