Penicilin
První antibiotikum na světě, které zabránilo milionům úmrtí na infekce a nemoci, vzniklo náhodou díky nepořádku na pracovišti. Alexander Fleming, londýnský bakteriolog, se v roce 1928 vrátil z dovolené a zjistil, že na jedné z Petriho misek v jeho laboratoři roste plíseň – výsledek nechtěné kontaminace. Při bližším zkoumání zjistil, že okolí plísně je bez bakterií. Fleming pojmenoval tuto plísňovou směs zabíjející bakterie penicilin, podle druhu houby Penicillium notatum, a v roce 1929 o svém objevu publikoval článek. Nebyl si však jistý, zda má jeho objev nějaké praktické využití, protože bylo obtížné jej purifikovat a stabilizovat. O deset let později si Flemingův článek přečetli chemici z Oxfordské univerzity a ujali se projektu přeměny penicilinu v léčivo. V roce 1940 byl poprvé vyzkoušen na pacientovi a v roce 1942 se začal široce používat. Dnes je penicilin nejpoužívanějším antibiotikem na světě.
Detektor kouře
Detektory kouře jsou dnes v budovách tak běžné, že je snadno přehlédnete. V domácnostech však snižují riziko úmrtí při požáru o více než polovinu. Za to můžeme poděkovat švýcarskému fyzikovi Walteru Jaegerovi. Ve 30. letech 20. století se snažil vynalézt senzor, který by dokázal detekovat jedovatý plyn. Místo toho jeho přístroj zaregistroval kouř z cigarety, a tak byl na světě objev, který vedl k vynálezu moderního detektoru kouře. Od 50. let se detektory kouře začaly instalovat v průmyslových prostorách, ale jejich vysoká cena bránila širokému použití v domácnostech. V 70. letech se pak díky technologickému pokroku cena výrazně snížila a dnes je detektory kouře vybaveno mnoho domů i bytů.
Zápalky
První zápalky se spoléhaly na chemické látky – například „Prométheova zápalka“ vynalezená v roce 1829 obsahovala skleněnou lahvičku s kyselinou sírovou zabalenou v papíru a zapalovala se rozdrcením skleněné lahvičky. Přibližně ve stejné době britský lékárník John Walker experimentoval s chemikáliemi, když omylem škrábl po krbu tyčinkou potaženou jistou směsí. Tyčinka vzplála a Walker v roce 1827 začal ve své lékárně prodávat „Congreves“, zápalky pojmenované na počest vynálezce určitého typu rakety. Walkerovy Congreves byly lepenkové tyčinky potažené směsí chlorečnanu draselného a sulfidu antimonitého, které se vznítily po otření o kousek smirkového papíru. Přestože se Walkerův vynález okamžitě stal populárním, rozhodl se jej nepatentovat. V důsledku toho ostatní okopírovali jeho návrh a začali prodávat své vlastní verze, čímž zastínili jeho roli jako vynálezce. Až dlouho po jeho smrti v roce 1859 byl uznán jako tvůrce první třecí zápalky.
Coca-Cola
Jeden z nejoblíbenějších nealkoholických nápojů na světě má také jednu z nejneobvyklejších historií. V roce 1866 se americký lékárník John Pemberton snažil vytvořit lék proti bolesti. Byl totiž těžce zraněn v občanské válce a vypěstoval si závislost na morfinu, kterou chtěl omezit vynalezením účinné alternativy bez opiátů. Jeho první výrobek, který nazval Pembertonova francouzská vinná koka, obsahoval několik ingrediencí, které v dnešním receptu nenajdete – kokainové víno, které kombinovalo alkohol s listy rostlin, a kolové ořechy, které obsahují kofein. Jeho víno se stalo oblíbeným, chtěl ale vyvinout i alternativu bez alkoholu. Víno nahradil cukrovým sirupem a při přípravě nápoj omylem smíchal se sycenou vodou. Po ochutnání se novou recepturu rozhodl uvést na trh a pojmenovat ji podle původních ingrediencí, Coca-Cola. Pembertonův zdravotní stav se bohužel zhoršil, stejně jako jeho závislost na morfiu, a pouhé dva roky po svém vynálezu zemřel v chudobě. V té době již prodal své akcie obchodnímu partnerovi Asovi Griggsovi Candlerovi, který z Coca-Coly vytvořil jednu z nejúspěšnějších společností na světě.
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
