NP č.613 > Téma číslaNa zkušenou v Číně aneb Všude dobře, doma nejlíptext: Aneta Hamerníková, foto: Aneta Hamerníková

Občas neuškodí pocítit absenci něčeho, co považujeme za samozřejmé. Kouzlo cestování spočívá v tom, že tyto samozřejmosti doceníme. Všichni jsme určitě zažili to nezvalovské „bylo to krásné a bylo toho dost“ a zvláště silný je tento dojem v místech, která používají jiný narativ a jinou ideologii, než ve které jsme vyrostli. Příkladem může být Čínská lidová republika.

Na varovné signály o odlišnosti mé cílové destinace narážím už při žádání o povolení vstupu do země. Ať vás do Číny vede jakýkoli důvod, prvním krokem k získání víza je vyplnění nepříjemně podrobného formuláře. Jaké máte nejvyšší dosažené vzdělání? V jakém oboru? Jaké jsou vaše pracovní zkušenosti za posledních pět let? Uveďte kontakt na vaše nadřízené. Jaká je adresa vašeho bydliště? Jak se jmenuje váš otec? Kdy se narodila vaše matka? Máte děti? Nachází se někdo z vašich příbuzných v Číně? Na čí náklady budete cestovat? Kdo je váš nouzový kontakt? Jaké země jste v posledních dvanácti měsících navštívila? Vstoupila jste někdy na území Číny nelegálně? Trpíte závažnou mentální chorobou nebo nakažlivou nemocí? Byla jste členem některé z polovojenských organizací, civilních ozbrojených jednotek, partyzánských sil nebo povstaleckých organizací? Disponujete nějakou specifickou dovedností v oblasti střelných zbraní, výbušnin, jaderných zařízení, biologických nebo chemických produktů? Teprve až po důkladné zpovědi dotazníkem můžu zažádat o termín schůzky v China Visa Centru, kam, samozřejmě, musím dorazit osobně, a to ze dvou důvodů – osobního pohovoru a poskytnutí otisků prstů.

 

 Na zkušenou v Číně

 

Nejsnáze lze získat vízum turistické. I k němu nicméně musím doložit denní itinerář cesty, potvrzení o zaplacení zpáteční letenky a ubytování, adresy hotelů, ve kterých plánuji přebývat, a způsob přepravy z jednoho místa do druhého. Požadavky na další podpůrné dokumenty se mohou lišit člověk od člověka podle toho, jak moc podezřele vypadáte. Já procházím bez větších zádrhelů, a to si mě přitom na letištích pravidelně vytahávají v rámci namátkových kontrol na pašování drog.

 

 Na zkušenou v Číně

 

Jakmile po přistání v cílové destinaci vypnu letový režim, můj kontakt se západním světem je definitivně odstřihnut. Instagram, Facebook, Messenger, WhatsApp, X, YouTube – stránku se nepodařilo načíst. A pozor! V nemilosti je i Google se všemi jeho službami, včetně Gmailu a Google Drive. Ani předplacená VPN nepomůže. Ozkoušeno. Prozíravě jsem však vsadila na starý dobrý papír a všechno důležité si vytiskla. Po dalším naskenování otisků prstů, pasu a čestném prohlášení, že nemusím do karantény, vyplňuji – pro změnu papírový – formulář požadující detailní informace o mém pobytu, včetně čísel letů, adres a podobně. Následuje znovu skenování otisků prstů, znovu skenování pasu, focení mého vzezření po čtyřiadvaceti hodinách na cestě, znovu dotazování na důvod mé cesty a dlouhé ťukání do počítače.

 

 Na zkušenou v Číně

 

A tak tu stojím na letišti s papírem v ruce, pár čínskými jüany na metro a nulovou znalostí čínštiny. Jedinou spojkou s domovem mi zůstal Skype, popřípadě seznamovský e-mail. Brouzdat na českém internetu tady jde, ale pokud o sobě víte, že jste cholerik, nedoporučovala bych to. Každá webová stránka musí nejprve projít kontrolou, což znamená, že se v průměru minutu až dvě načítá a není jisté, jestli se načte. Situace není lepší ani na předražených mobilních datech pro turisty. Na závadnost stránek se tu dohlíží snad ještě důkladněji než při připojení přes Wi-Fi. Místní cenzor má nicméně smysl pro humor, protože notifikace mi pořád přicházejí a deprimace z odpojení tak narůstá.

 

 Na zkušenou v Číně

 

V zájmu zachování mentálního zdraví nakonec podléhám a stahuji si sociální síť WeChat. Čas od času je prokrastinace zkrátka potřeba. Mimo skvělého obsahu k tupému scrollování nabízí WeChat také zajímavý vhled do místního narativu a fungování zdejší propagandy – ať už jde o videa okatě vychvalující cokoli čínského, záběry z vojenských přehlídek, anglicky mluvící, ale přitom implicitně protizápadní videa nebo třeba příspěvky komentující izraelsko-palestinský konflikt. Tolikrát nám na přednáškách profesoři vyprávěli o síle propagandy, tolikrát jsem si o ní četla v odborné literatuře, tolikrát jsem ji hledala v českém prostoru. Myslela jsem si, že jsem na tu zdejší připravena. S prvními výroky místních o rusko-ukrajinské válce nebo o Tchaj-wanu mi ale přesto přejíždí mráz po zádech. Žádný náznak sarkasmu nebo vedlejšího pomrkávání. „Nejsem sám. Je to většinový názor.“

 

 Na zkušenou v Číně

 

Dlouho jsem si zvykala také na všudypřítomnost kamer. Zatímco v Evropě si na obchody raději lepíme makety a upozornění, že je prostor monitorován, tady se stačí ohlédnout přes rameno nebo zvednout oči. Nepřeháním. Na semaforech, na pouličních lampách, na rozích domů, v metru, ve vlaku, v obchodech, v restauracích, v parku, ve výtazích, na chodbě bytového domu. A ne jedna. Na úřadech jich je na stropě víc než bodovek. Kde není kamera, tam je strážník nebo hlídač. Zatímco já vzpomínám na Orwella, místní si kamery vychvalují. Snížila se díky nim kriminalita. Bodejť by ne. Bojím se i přejít na červenou, abych neměla problémy. Na druhou stranu ale musím uznat, že na tom něco je. I přes nedostatek veřejného osvětlení se necítím po setmění nekomfortně. Velký bratr mě sice vidí, ale svým pohledem vlastně i chrání.

 

 Na zkušenou v Číně

 

Z dosavadního vyprávění je, myslím, zřejmé, že svoboda pohybu tady úplně nefrčí. Znovu se o tom přesvědčuji při cestování vlakem. Vyrážím s hodinovou rezervou, protože to můj nízký orientační smysl v novém prostředí vyžaduje. Během cesty ale zjišťuji, že budu ráda, když přijedu včas. Frontu na rentgen patnáctikilového batůžku stojím v metru hned dvakrát. Potřetí ho ze zad sundávám na nádraží. Projíždí rentgenem, já současně s ním procházím přes detekční rám. Oba pípáme. Zastavuje mě strážnice a začíná šacování, druhý strážník mezitím kuchá můj batůžek. Sebrali mi sprej na vlasy a můžu pokračovat k přepážce. Další skenování pasu, další focení mého zpoceného obličeje, další nedůvěřivé pohledy a další ťukání do počítače. Vlak mi jede za dvacet minut. Konečně se otevírají elektrická vrátka a já jako kůň na dostizích splašeně vybíhám vpřed! A15, A15, A15 – kde je proboha gate A15?! Běžím střemhlav, Číňan nečíňan, k hloučku tlačícímu se skrze jedny úzké dveře u check-in budky. Každý zde v ruce drží kartičku, kterou nedočkavě přikládá ke skeneru, aby ho dveře nepřivřely. Já ale žádnou takovou kartičku nemám. Vlak odjíždí za deset minut. Obíhám hlouček a hrnu se k paní, která na ten chaos pokojně dohlíží. Neumí anglicky. Ukazuji jí svůj pas a jízdenku. Pochopila. Bere mi pas a proces se opakuje: skenování, focení, ťukání. Jsem na nástupišti! Vlak přijíždí. Běžím podél něj za svým vagonem. U dveří stojí průvodčí a naposledy kontroluje pas a jízdenku. Zápis ze systému: Aneta Hamerníková v 10:41 prošla přes kontrolu, Aneta Hamerníková v 10:58 prošla přes check-in, Aneta Hamerníková v 11:03 nastoupila do vlaku do Nanchangu. „Vítejte v Číně,“ prohodí žoviálně spolucestující, když udýchaná a zpocená konečně dosednu na svoje místo.

 

Na zkušenou v Číně

 

 

 

Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.


autor / Aneta Hamerníková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Trest odchodem z věznice nekončí, na život venku vás tam dostatečně nepřipraví / Klára Svobodová > NP č.613 > Téma čísla Odchod z nápravného zařízení si mnozí mohou představit jako znovunabytí svobody. Lidé, kteří vychází z vězení, se však potýkají s problémy při hledání zaměstnání nebo při snaze se znovu začlenit do společnosti, popisují odborní poradci neziskové organizace Rubikon Jan Drtina a Alžběta Majerová. Ta pomáhá bývalým vězňům s resocializací. číst dále Dopisy, které otvírají mříže / Albert Málek > NP č.613 > Téma čísla Nesouhlas s vládou, sdílení kritického příspěvku na sociálních sítích nebo odsouzení poprav. Za uplatňování svobody slova jsou i dnes nespravedlivě vězněni lidé po celém světě. Více než 60 let stará cesta, jak je dostat na svobodu, naštěstí stále funguje. číst dále Exkluzivně: Ceny inzerce na rok 2024 za letošní ceny! / Redakce > NP č.613 > Blog Hledáte čtenáře, kterým záleží na společenské odpovědnosti? Naplánujte si inzerci v časopisu Nový Prostor ještě dnes a ušetřete více než 50 %! číst dále Zábava i zamyšlení nad morálními hodnotami: Nový Prostor uvádí unikátní Zábavník pro malé i velké / Nikola Machala > NP č.613 > Blog Nový Prostor vydává unikátní interaktivní speciál, který malým i velkým čtenářům pomůže zahnat nudu, menší zabaví poučnými úkoly a starší seznámí hravou formou s příčinami bezdomovectví. Publikace vznikla ve spolupráci s dětským časopisem Raketa. Ke koupi je u pouličních prodejců od 13. října do konce února příštího roku. číst dále

Nejčtenější články autora

Kdo se bojí (práce), nesmí do lesa / Aneta Hamerníková > NP č.621 > Téma čísla Zemědělci nejsou jediní, kteří mají na jaře plné ruce práce. V zápřahu jsou na začátku roku také lesníci. Jak moc high-maintenance les může být, jsem se přesvědčila během víkendu stráveného výsadbou lesní školky. číst dále Dneska jedu do Hobitína, příští víkend do zákopů.
Larp: divadlo bez diváků, divadlo pro herce / Aneta Hamerníková
> NP č.617 > Téma čísla Do fantasy světů se běžně dostáváme skrze nějaké médium. Ať už zvolíme knížku, videohru, film, nebo představivost, ve fiktivním světě se tak jako tak ocitá pouze naše mentální já, zatímco to fyzické stále sedí doma na gauči a vyrušuje potřebou jít na záchod nebo pocitem hladu. Co kdybych vám řekla, že v jednom případě můžete vzít všechna svoje já a do fantasy světa se vydat po svých? Řeč je o larpingu.
číst dále
Mami, já jsem tady / Aneta Hamerníková > NP č.606 > Téma čísla Milovat stejně – základní pravidlo rodičovství, nebo pouhý ideál? Mít svého favorita nemusí být nutně rodičovské selhání. Výrazné protežování jednoho z dětí a neochota naslouchat trápení méně oblíbeného mohou ale zanechat šrámy na celý život a na všech zúčastněných. číst dále Ahoj, jmenuju se Micka a jsem sociální parazit aneb o našich chlupatých dětech / Aneta Hamerníková > NP č.604 > Téma čísla Proč je kráva k jídlu a pes k lásce? S různými druhy zvířat máme různé vztahy, které se mění v závislosti na času a místě. Od některých se snažíme odlišit, jiná bereme jako komoditu, další nahrazují či doplňují naše sociální vztahy. Jaký je smysl mezidruhového citového pouta? Čím se domácí mazlíček odlišuje od dobytka nebo divoké zvěře? A proč je jeho chov potenciální evoluční problém? číst dále