Na začátku srpna jsme to konečně rozsekli: navštívíme pražskou ZOO. A když už to má být výlet, tak se vším všudy. Takže žádná tramvaj, autobus nebo metro. Vezmeme to pěkně lodí po Vltavě. „To je nápad! Já nikdy lodí nejel, snad mají záchranné vesty. Ale já bych vás z té vody teda všechny klidně vylovil,“ slibuje prodejce Marek, a tím je definitivně rozhodnuto.
Den před konáním výletu připravují sociální pracovnice pro každého svačinu na cestu. Novoprostorácká svačina v překladu znamená zapečený toast se šunkou a sýrem a tatranka. Kvůli předpovědi počasí přibalujeme pro každého prodejce také pláštěnku.
Konečně je tady ten den! S výletníky se potkáváme na Palackého náměstí, rozdáváme svačiny a
pláštěnky, a přesouváme se k lodi, kterou doplujeme až k zoologické zahradě v Tróji. Jet lodí má jednu velkou výhodu – schováváme se před tím největším deštěm.
Prodejci jsou od začátku plavby nadšení, pro většinu z nich je to vůbec první projížďka v životě: „Takový fotky z lodi, co budu mít, to bude kamarádka čumět,“ říká si pro sebe prodejce Václav, s mobilem přilepeným na okénku. Zatímco většina prodejců jí připravenou svačinu a sbírá síly na pochod zoologickou zahradou, prodejce Marek propadá mírné panice. Právě totiž vjíždíme do první plavební komory. „My klesáme, vždyť klesáme!“ Naštěstí mu jeho pohotoví spolucestující hned vysvětlují, jak to v takové plavební komoře funguje, a tak na palubě znovu zavládne klid.
Hodinu před polednem vylézáme z lodi. Přepočítáváme výletníky a vyrážíme přes lávku k zoologické zahradě. Počasí nám sice v tu chvíli nepřeje, ale radost z výletu nám to nekazí. Jako první se vydáváme do pavilonu indonéské džungle, kde přečkáváme poslední přeháňku dne, a pak už vyrážíme k ledním medvědům. U nich propuká radost, která je vysoce nakažlivá a nutí k úsměvu i náhodné kolemjdoucí.
„Vidět ledního medvěda jsem si přála jako dítě a nemůžu uvěřit tomu, že ho teď skoro v padesáti letech konečně vidím,“ povídá prodejkyně Eva a spěchá do nedalekého obchodu se suvenýry, aby si koupila alespoň drobnost na památku v podobě kapesního zrcátka s oblíbeným ledním medvědem.
Po dvou hodinách strávených v ZOO sice dobrá nálada neubývá, slábnou ale fyzické síly. A tak vyhlašujeme přestávku na oběd a limonádu. Společnost u oběda nám navíc dělají nedaleko stojící sloni: „Moje nejoblíbenější zvíře je stoprocentně slon! Od jednoho pána tady jsem se dozvěděl, že támhleta slonice se jmenuje Gulab a narodila se už v roce 1959. Vždyť to je neuvěřitelný,“ vypráví s nadšením prodejce Richard.
V zoologické zahradě nakonec strávíme i skoro celé odpoledne, a když konečně dorazíme k lachtanům, kteří jsou naší poslední zastávkou, je na našich výletnících vidět, jak jsou unavení. Unavení, ale šťastní. „Já snad zejtra ani nebudu moct chodit! Vždyť jsme ušli osm kilometrů, to už jsem spoustu let nenachodila, jak mám ty berle. Ale za zvířátkama jsem musela, to je jasný,“ shrnuje prodejkyně Zdeňka.
Může se zdát, že výlet do zoologické zahrady nemůže být pro něčí život tak zásadní. Ale pro naše prodejce byl ten den výjimečný. I dnes, tedy po více než dvou týdnech, prodejci v denním centru vášnivě diskutovali nad tím, jaké zvíře bylo nejlepší, jaká byla plavba lodí, jak chtěl prodejce Marka sníst pták a jak výborný byl ten smažený sýr k obědu.
Všem zákaznicím a zákazníkům moc děkujeme za to, že jsme díky vám mohli strávit nádherný den s našimi prodejci.
Podpořte nás, abychom mohli dál pomáhat. Třeba prostřednictvím platformy Darujme. Děkujeme!
