Jev sám, ať už na úrovni lidských duší, nebo světa jako celku, pochopitelně Jung neviděl jako první – upozorňoval na něj už Hérakleitos Efeský. Tendence lidské psychiky i světa kolem nás přiklonit se právě k opačné polaritě, než kterou jsme po dlouhou dobu intenzivně podporovali, bije do očí. Zklamání typu : „Tolik jsem ji miloval, a ona..." či „Tak dobře jsme ho vychovávali a on..." jsou dána právě tímto fenoménem. Nejeden dobře vedený salonní psík se chtivě vrhá na nesalonní objekty na okraji chodníku, nejeden kazatel poctivosti a morální čistoty je nakonec polapen při defraudaci. Nejedná se ani tak o důkaz jejich obzvláštní zvrhlosti, jen bylo nějak na jejich přirozenost těch salonností či seriózností už moc.
Je trochu smutné si uvědomit, že budoucnost přinese nejspíše pravý opak toho, oč dnes se vším nasazením usilujeme, je jen otázka, v jakém časovém horizontu a zda se toho dočkáme, což ten případ být může i nemusí. Politikové poválečné generace pokládali sociální stát, demokracii a udržení míru za neochvějné pilíře své budoucí činnosti a dělali pro ně, co mohli. Nedojde však jednou k přepólování neméně rychlému, než bylo u nás za revoluce 1989? Mohla by se vševláda ekonomických ukazatelů a snah zase proměnit ve společnost, jíž by stavba nového templu či posvátné poutě připadaly důležitější než růst HDP? Mohla by se od Francouzské revoluce pokračující snaha o stejnocennost či stejnost všech obyvatel země překlopit v novou dědičnou stratifikaci a vznik nové šlechty? A pokud toto, byla by to šlechta vojenská? Mohlo by po veliké produkci a hromadění písemností nastat jejich ničení? Vyvine se vztah ke zvířatům v jejich přijetí za členy společnosti, nebo naopak v nové štvanice a lovy pro zábavu? A nebudou se pořádat i na některé kategorie bližních? Nikdo to neví a pravděpodobně by si to asi málokdo přál, ale dynamika světa je nevýzpytná. Moje nebožka babička říkávala na sdělení, že nového není nic: „To je ale dobře!"
