NP č.530 > PříběhKrásná geometrieLibor Hruška

Ikonické geometrické kompozice Zdeňka Sýkory mizejí z veřejného prostoru. Jeho žena Lenka neúnavně bojuje za jejich záchranu.

Den, kdy se poprvé zatoulala k větracím komínům Letenského tunelu, si výtvarnice a historička umění Lenka Sýkorová pamatuje dodnes. S partou umělců se přes Letnou vracela z plesu a vertikální černobílá mozaika se před ní vynořila z mlhy. „V první chvíli jsem vůbec nechápala, co by to mohlo být, vypadalo to jako obrovská černobílá věž. Neměla jsem tušení, že taková realizace existuje, a navíc že jejím autorem je náš profesor. Zasáhlo mě to a vždycky si na ten okamžik vzpomenu," vypráví rodačka z Plzně Sýkorová. Psal se rok 1978, o pět let později se za svého učitele výtvarné výchovy z Filozofické fakulty vdala.


Oním pedagogem byl malíř Zdeněk Sýkora (1920–2011), který u nás v šedesátých letech jako první začal při tvorbě využívat počítač. Jeho plátna se dnes na aukcích prodávají za miliony, černobílé geometrické mozaiky a další díla ve veřejném prostoru ale paradoxně chátrají nebo z něj zcela mizí. Právě boji za jejich rehabilitaci Sýkorová po smrti svého manžela věnuje většinu energie. Ikonické letenské komíny jsou v bezpečí, už v roce 2003 byly prohlášeny za kulturní památku, horší je ale situace ve městech na severu, odkud měl Sýkora v šedesátých a sedmdesátých letech nejvíc zakázek. Jeho ženu mrzí hlavně necitlivá rekonstrukce koupaliště litvínovského Koldomu, při níž byly Sýkorovy geometrické obrazce na budově šaten přetřeny na bílo. „Byl to jeden z úžasných příkladů, jak může vypadat naprosté souznění architektury s výtvarným dílem, a také typický příklad stavby z konce padesátých let, ve které ještě doznívaly funkcionalistické principy. Šatny teď úplně zmizí a na jejich místě vyroste nový bazén. Pokusy integrovat Sýkorovy panely do této nové architektury však ztroskotaly. Ukazuje se, že některé věci jsou nepřenosné a nelze je mechanicky spojovat s architekturou, pro kterou nebyly určeny," říká Sýkorová.


Téměř každá ze Sýkorových realizací ve veřejném prostoru má svůj smutný příběh – sgrafito v lounském hotelu Union pohřbil sádrokarton, černobílý chodník v Litvínově chátrá, geometrická opona lounského divadla skončila při rekonstrukci ve sběrných surovinách a mozaiková stěna v Praze v Jindřišské je dnes v rámci asijské nudlárny rozříznutá vedví patrem. „Očekávala bych úctu, vstřícnost a spolupráci, při ztrátě opony také omluvu a pokoru, setkávám se spíš s neinformovaností, tradiční českou závistí, neúctou, leckdy i ignorancí," mrzí Sýkorovou, která s městy i soukromníky jedná z pozice dědičky autorských práv. Alespoň do Loun, kde se Sýkora narodil a tvořil, se letos jeho dílo vrátí, byť v jiné formě. Černobílou kompozici ze ztracené protipožární opony přenesli architekt Josef Pleskot a Lenka Sýkorová do horizontální polohy, na plochu piazzetty před divadlem. Říká se, že příklady táhnou. Uvidíme.


autor / Libor Hruška VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Architektura 489 / Libor Hruška > NP č.511 > Startér V číslici 489 jsou zašifrovány dva klíčové roky československé historie – 1948 a 1989. Projekt, který před dvěma lety rozjeli Pavlína Krásná a Pavel Hrubý, se právě na toto období zaměřuje – mapuje stavby vybudované za socialismu a snaží se je zbavit nálepky nejošklivější české architektury. číst dále Velký dům – velký sen / Libor Hruška > NP č.491 > Téma čísla Na začátku bývá malý dům a velký sen, na konci velký dům a často i velký problém. Sociální antropolog Radan Haluzík objíždí svět a zkoumá megalomanské vily „bohatých chudých“ – zbohatlých vesničanů, kteří se stavbou vil snaží zbavit stigmatu nízkého sociálního statusu. Paradoxně tím vytvářejí nová ghetta, z nichž už není úniku. číst dále Jak se kde prodává / Libor Hruška > NP č.492 > Život prodejce Kde se prodejcům Nový Prostor prodává dobře a kde to jde hůř? Jak to v NP funguje s prodejními místy? Kdo rozhoduje o tom, kde budou prodejci prodávat? číst dále Kolonizace. Jak ji vidí botanik. / Libor Hruška > NP č.495 > Téma čísla Urbanisté a krajinní architekti dnes zhusta řeší, jak nově využít kolejiště zrušeného nákladového nádraží, opuštěnou těžební jámu nebo areál bývalé fabriky. Spontánní proměna přitom už dávno začala, vlastně hned ve chvíli, kdy místo ztratilo svou původní funkci. Které rostliny jsou nejschopnějšími kolonizátory brownfieldů, jsme probrali s Janem Albertem Šturmou, botanikem, jenž se specializuje právě na tak trochu jinou městskou přírodu. Přírodu, kterou „skoro nikdo nemá rád“. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů