NP č.527 > Prodejci NPZ La Scaly do lesoparku za OlomoucíJakub Yellen

Do regionů jezdíme za našimi prodejci rádi. Tentokrát jsme vyrazili do Olomouce, mini Prahy, jak ji nedávno označil prestižní cestovatelský průvodce Lonely Planet. Jak se v této skryté historické perle žije našim prodejcům? A co mají za sebou? Jako vždy jsme si přivezli vyprávění s hollywoodským nádechem.

Od společnosti Podané ruce, která v Olomouci Nový Prostor provozuje, máme informace, že na nás prodejci v ulicích čekají a že jsou téměř všichni ochotní si s námi povídat.


Dvanáct sourozenců
Na náměstí Hrdinů potkáváme prodejkyni Vieru, šarmantní dámu ve velkých tmavých brýlích, která se s námi bez okolků dává do srdečného hovoru. Viera žije v Olomouci už čtyřicet let. „Přišla jsem jako mladá holka za prací a už jsem tu zůstala," říká nám. Pochází ze Slovenska a je třetí nejstarší ze třinácti sourozenců. Když to řekne, valíme oči překvapením. Viera si toho všimne a prohlásí: „Ono to není žádné umění udělat tolik dětí, ale postarat se o ně, to je umění! A tatínek se o nás velice dobře staral. On byl tatínek dobrý člověk a já jsem pozitivní po něm." Viera měla díky tolika sourozencům ve svých patnácti letech na starosti třeba deset dětí a byla to pro ni, jak nám říká, ta nejlepší škola do života. „V osmnácti jsem doma řekla, že si půjdu vydělávat, aby naši měli o hladový krk míň, že se o sebe postarám sama. Nechtěli mě pustit, ale já stejně šla a odjela sem do Olomouce."


Najde Viera nový domov?
Viera v posledních letech pracovala jako uklízečka, jenže firma za ni neodváděla příspěvky, a tak se jí tahle doba pravděpodobně nezapočítá do důchodu. To jsou pro ni prý okamžiky, kdy přestává věřit, že má smysl hledat normální práci. Raději prodává NP, kde si všechno řídí a určuje sama, i když díky nižšímu příjmu musí žít na ubytovně. „Já si nestěžuju, že bydlím na ubytovně, protože mám střechu nad hlavou, ale je tam hodně mužů a to nedělá dobrotu. Oni pijou a dělají rámus. Na patře je nás pětadvacet a všechno máme společný. Toalety i koupelnu. Kuchyňka je taky malinká, takže nemám šanci uvařit si, když zrovna potřebuju," říká Viera a rozpovídá se o tom, jak by si přála malý byteček, kde by měla soukromí. Když se jí ptáme, jestli se nechce spojit s některým ze svých sourozenců, překvapí nás, když řekne, že vlastně jo. „Kdyby některý ze sourozenců třeba žil sám a chtěl by společnost, tak bych k němu šla ráda. Jenže my nejsme moc v kontaktu," říká Viera a nás napadá, že to bude dobrý konec jejího vyprávění. Tak jestli jste jeden z dvanácti Vieřiných sourozenců a chtěli byste jí pomoci, ozvěte se jí přes olomouckou společnost Podané ruce. Pravděpodobnost, že se to skutečně stane, je malá, ale Viera je pozitivní člověk a my věříme, že tím se její šance mnohonásobně zvyšují...

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.