NP č.514 > KulturaMGMT: Jak se neztratit v chaosuBenjamin Slavík

Američtí MGMT patří k nejzajímavějším současným kapelám. Přestože jejich čtyři řadová alba vlastně nabízejí „pouze“ zábavný indierock, lze v jejich estetice nalézt identitární rozpad, který vystihuje životní zkušenost jejich publika.

Co to je za kapelu? Jakou hraje hudbu? V jakém žánru je vůbec zakotvena? Přestože v případě mnoha jiných interpretů není problém podobné informace poskytnout, tak v kontextu MGMT se jejich odhalení může jevit jako značně problematický úkol.

 

Hudební žánry jsou mocnou klasifikační entitou. Těm, kdo hudbu poslouchají, umožňují alespoň o trochu snadnější identifikaci v chaotickém oceánu současné hudební nabídky; třídí, zařazují a slouží coby značky potřebné navigace. Přestože MGMT žádnému žánru či stylu plně neodpovídají, bude nutné je s jedním spojit. Skrze sledování pohybu, ve kterém se od něj nejen odklání, ale zároveň se k němu vrací, pak bude možné nahlédnout prostor, ve kterém se MGMT nepředvídatelně pohybují.


Neúplná psychedelie

Klíčovým slovem, žánrem, k němuž mají MGMT nejblíže, je pak styl, který vlastně každý zná; je jím psychedelický rock či psychedelický pop či jeho neo- modifikace. Ti nejlepší psychedeličtí interpreti svým posluchačům v ideálním případě vždy nabízeli omamnou zvukovou extázi, možnost nechat se unést a pohltit zvukem; srozumitelná a strukturovaná píseň se v moři zvuku rozpouštěla, byla v něm rozprášena a rozptýlena, až se vlastně úplně vytratila. Není pak překvapivé, že pocity z poslechu takové hudby byly často příbuzné popisu stavů, které lze zažít po úspěšném najetí drog typu extáze či LSD. Mladší generace takovou estetiku spojuje se skupinou Tame Impala, o trochu starší pak s kapelou The Flaming Lips, zatímco jejich otcové uctívají třeba Pink Floyd. MGMT k psychedelickému modelu vždy měli blízko. Všechna jejich čtyři alba vykazují značnou fascinaci popisovaným zvukovým opojením. Jejich tracky bývají hlučné, sestávají z mnoha zvukových ploch, které se navzájem protínají. Ne vždy jsou však tyto vrstvy sladěny do ladné harmonie; často naopak bojují o moc, vůdčí pozici. Vokální linie jsou pouze jednou z dalších těchto zvukových ploch; k těm dalším se pak řadí kytary, elektronika, bicí, bubny a další zvuky, co se zrovna hodí. Tahle psychedelická estetika má ovšem hlubší charakter, než jakým by bylo vytváření pouhého moře nekontrolovaně plynoucího zvukového pole. Za psychedelickou tvorbou se vždy skrývalo něco antisystémového, něco radikálního, něco, čím daný umělec demonstroval distanci vůči establishmentu jasnosti a srozumitelnosti. Náznak takového „odporu" se pak ve skladbách MGMT hledá pouze velice těžko. Tato skupina se pouze ztotožňuje s povrchem psychedelické estetiky. 

Svou identitu jako by skládali
z mnoha narušených identit.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Benjamin Slavík VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Julian Casablancas a The Voidz - Esej o tom, jak si zachránit život / Benjamin Slavík > NP č.521 > Kultura Třetí album Virtue kapely The Voidz představuje jednu z nejzajímavějších desek letošního roku. To na jedné straně reprezentuje schopnost experimentovat s různými hudebními vlivy, ale na druhé se zároveň může stát symbolem toho, jak známý hudebník bojuje s vlastní minulostí. Toho, že se od ní nutně nemusí odříznout, pokud chce jít s čistým a svobodným výhledem dál. číst dále Ostré předměty: seriál, který na každém, kdo ho viděl, zanechal jizvy / Benjamin Slavík > NP č.526 > Kultura Seriál Ostré předměty patří k tomu nejzajímavějšímu, co jste zatím letos mohli vidět. Nejen kvůli neodolatelné depresačce Amy Adams v hlavní roli. O tom, zda ve skvělé krimi vyšetřuje vraždu dvou nezletilých děvčat, nebo svou vlastní, která se ne/stala v nedaleké minulosti, či snad něco úplně jiného, vám poví následující esej. číst dále Ženy v hororu / Benjamin Slavík > NP č.531 > Kultura Současná mainstreamová hororová produkce v posledním necelém roce nabírá poměrně zajímavý směr. Zda jej bude možné označit za širší trend, napoví až další vývoj; pozoruhodný potenciál však lze vydělit již nyní. číst dále Je Klusákův Daliborek ještě dokument? A nebo není? A není to vlastně úplně jedno? / Benjamin Slavík > NP č.501 > Kultura Benjamin Slavík a jeho úvaha o nepotřebnosti jistot a koncepcí slibujících jasné řešení. Jsou metody práce Víta Klusáka legitimním filmařským postupem? A co výsledek říká o Klusákovi, o jeho Daliborkovi a také o nás, divácích? číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů