Jak to jde, Petře?
Moc dobře. Tohle je moc dobrý místo. (Stojíme u okachličkovaného hotelu Grand v centru Pardubic.) Na tomhle prodejním místě jsem rok.
Pán, co tady prodával přede mnou, to tu dobře rozjel a já jsem to tu po něm převzal. Jirka Král, určitě ho znáte, prodává teď v Praze ve Štěpánské. Mám tu pravidelné zákazníky, jsou tu kolem mě skvělý lidi, bude mi líto, až odejdu. Některý vztahy se čtenáři a kupujícími jsou hodně přátelský. Hodně tu s lidma i pokecám, čtenáři chtějí vědět, jak jsem se dostal do týhle situace...
... a jak jste se tedy dostal do týhle situace?
Tak jo, vezmu to od začátku... Já jsem původem Slovák a byl jsem voják z povolání. Byl jsem převelen do Pardubic, oženil jsem se tu a dostal jsem byt. S první manželkou jsem měl dvě dcery, pak jsem se rozvedl a oženil se podruhé a vzal si Slovenku. Jak se tehdy republika rozdělila, ona chtěla jít na Slovensko, já chtěl zůstat tady. A tak jsem tu a přijal jsem český občanství. O byt jsem přišel tak, že jsem ho nechal první manželce kvůli dětem. Ale ona se na to vykašlala a neplatila tam nájem, takže když jsem se toho bytu zase po čase domáhal, řekli mi na bytovým družstvu, že už není můj.
Proč jste vlastně skončil v armádě?
Do civilu jsem šel ze zdravotních důvodů. Tehdy jsem ale udělal velkou chybu. Nabízeli mi, abych v armádě zůstal a šel do kanceláře, ale to já nechtěl. A tak jsem odešel.
Jakou jste měl hodnost, když jste odcházel?
Byl jsem poručík, u ženistů. Stavěli jsme mosty, odminovávali minová pole. Skončil jsem v armádě, začal podnikat, nedařilo se mi, spousta lidí mi dlužila, přišel jsem o byt, přišly dluhy a bylo to. Jeden čas jsem byl i na ulici, vandroval jsem po celý republice, bral všemožný práce, v Brně jsem dělal ve večerce, ale tý se nedařilo, v hospodě, ale tu zavřeli. A nakonec vždycky skončil tady v Pardubicích.
Prodej NP je teď váš hlavní příjem?
Je to přivýdělek. Jako hlavní práci dělám sekuriťáka v Rossmanovi. Abyste mohl dělat sekuriťáka, musíte mít kurz a certifikát, kterej vám vydají policajti. Jako bývalej voják jsem neměl problém to udělat. Ten certifikát stojí 2700 korun, mně to zaplatil pracovní úřad. Měl jsem certifikát, ale nikde mě nechtěli. Tak jsem šel po hlavní třídě a chodil od obchodu k obchodu, jestli by mě nechtěli. A v Rossmanu mě vzali. Tam je to fajn, jsme dobrá parta, rozumíme si. Chtěl bych tam vydržet do důchodu. Mám smlouvu, akorát problém je ten, že oni vás chtějí třeba jen sto hodin měsíčně. Takže jsem zkusil i Novej Prostor.
Kolik časopisů prodáte?
Původně jsem si objednával padesát časopisů na dva týdny, přes prázdniny jsem to zmenšil na čtyřicet a teď zase beru padesát. A těším se na Vánoce, o Vánocích to je nejlepší.
Kde bydlíte?
Mám dlouhodobý pronájem na jedné ubytovně. Je to taková garsonka. Takže dobrý. Platím 4200 měsíčně.
To je slušný, v Praze naši prodejci platí i osm tisíc za samostatný pokoj.
Tady se dá sehnat pokoj i za 140 korun na noc. Ale jste tam tři na tom pokoji.
Vypadá to, že se vám podařilo dostat se z ulice do relativně stabilizovanýho stavu...
Ještě musím splatit dluhy. Z dob svýho podnikání mám hrozný dluhy. Ale snažím se na tom dělat, konsolidovat to, splácet. Nechci se na to vykašlat. Jsou takový, co by v mojí situaci vzali krabičák a sedli si na náměstí a... prostě to vzdali.
Máte nějaký sen? Kromě toho splatit dluhy...
Mám dvě dcery, starší 31 a mladší 30, můj sen je, aby měly děti a já měl vnoučata. Jedna bydlí v Olomouci a druhá je v Liberci. Vídáme se tak, že přijede moje sestra, nasedne se do auta a jedeme za nima. Ještě mám na Slovensku syna Patrika, hraje v metalový kapele. Chci se dát dohromady i kvůli nim. Ale bude mi líto, až tu s prodejem přestanu. Mám tu skvělý zákazníky, přátele. Ale nedá se nic dělat. Dávám tomu tak rok. Tohle nechci dělat celý život.
