NP č.522 > HerbáriumProskurník lékařskýJana Vlková

Althaea officinalis - Léčivka k ocucání. Květy má k elegantní dekoraci a kořen k léčení či hříšnému mlsání.

Proskurník je trvalka s dlouhým vřetenovitým kořenem. Rostlina může být vysoká až 180 cm. Bílé pětičetné květy jsou podobné ibišku, s nímž je rostlina příbuzná. Rostlina porostlá plstnatými chlupy k nám přišla pravděpodobně ze Středomoří. U nás se druh vyskytuje vzácně a je ohrožený. Má rád dostatečně vlhká a teplá stanoviště a vcelku ochotně prospívá v zahradách.

 

Co s ním v kuchyni
Proskurník je znám jako léčivka, avšak k léčebným účelům se používá kořen, o němž je řeč dále. Na kulinární dekorace se hodí jenom květy. Nemají vlastní výraznou chuť, zato výraznou „šťavnatou“ strukturu. Tu si dokážou udržet i v takovém počasí, jaké panuje letos. Korunní plátky, které mají tvar srdíčka, je třeba před použitím vytrhat z chlupatého lůžka. Stejně se dají používat květy i dalších příbuzných: všechny topolovky zvané slézové růže (Alcea) a také slézy (Malva), slézovce (Lavatera) i slézovky (Malope) a samozřejmě ty zmíněné ibišky.

 

Co se o něm povídá
Slizovité látky, které jsou ve slézovitých obsažené, zklidňují sliznice. Z kořenů proskurníku slazených medem se dělaly již od antiky léky proti nejrůznějším katarům dýchacích i močových cest. Na začátku 19. století se léčiva chopili cukrovinkáři, kteří med nahradili cukrem a směs trochu našlehali, aby získali větší objem. Byla to dřina vyžadující zvláštní know-how. A tak vznikly první „maršmelouny“. Bylo to v Paříži. Za pár desetiletí se receptura obohatila ještě o vaječné bílky, želatinu a škrob. Aroma dodala růžová voda. Proces mohl být snadno mechanizován. Dnes je obliba cukrovinky zřejmá, ale málokdo si asi dovede představit, že o ně škemral v jednom ze svých dopisů i markýz de Sade. V roce 1779 psal své ženě z vězení ve Vincennes, aby mu nějaké „pâte de guimauve“ poslala.


autor / Jana Vlková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Pivoženky / Jana Hessová > NP č.522 > Téma čísla Hospoda je čistě mužský fenomén. Ale vztah žen k hospodám a pivu se proměnuje. „Ženy sice dodnes preferují cukrárny, kavárny a vinárny, ale pomalu se i tohle mění,“ říká sociolog Jiří Vinopal. číst dále Lidi už spolu v hospodě nemluvěj / Libor Hruška > NP č.522 > Téma čísla Libor Hruška (40) vyrazil za historikem Jiřím Rakem (71) na jeho letní byt v Lužických horách. V kytlické hospodě U Duhy probrali, zda jsou jejich oblíbené čtyřky ohroženým druhem a jestli by tu dřív turista z vnitrozemí mohl dostat přes ústa. číst dále Virtuální hospody / Darek Šmíd > NP č.522 > Téma čísla Počítačové hry jsou tu od toho, abychom je hráli. K jejich nejsilnějším bodům však paradoxně patří místa, do nichž si chodíme ve hře od hry odpočinout – virtuální restauranty, v nichž se nehraje. číst dále Že prý nepracuju a jen tu tak stojím / Michaela Fialová > NP č.522 > Prodejci NP Prodejce Petr Kuda před Františkánským klášterem v centru Plzně - Když nějaký ten pátek den co den prodáváte na tom samém prodejním místě, časem si kolem sebe vytvoříte síť vztahů a známostí, vytvoříte si svůj vlastní malý ekosystém. Prodej Nového Prostoru není jen možností, jak si v nouzi přivydělat peníze. Pro drtivou část prodejců jde o způsob, jak se vrátit do společnosti, navazovat a pěstovat mezilidské vztahy. Podívejte se s námi na skryté příběhy míst, kolem kterých třeba každý den chodíte. číst dále
celý archiv