NP č.522 > KulturaNová šance pro kapelu Gang Gang Dance aneb chill letošního létaBenjamin Slavík

Co budou letos v létě poslouchat hipsteři, když se se sluchátky na uších vydají do přírody? Co se stane nejlepším chillem stejného období? Nepřišla právě nyní doba, kdy by se každý měl povinně zamilovat do americké kapely Gang Gang Dance?

V souvislosti s vydáním nahrávky Kazuashita, šestého alba americké skupiny Gang Gang Dance, by se dalo vyprávět několik vzájemně se poměrně lišících příběhů; ačkoli stále ne úplně protichůdných a vylučujících se. Ten první by mluvil o kapele, která vždy představovala tak trochu druhou výkonností a kvalitativní linii hudebního proudu tzv. nové americké psychedelie... Protože většina posluchačů, pokud měla zájem nechat se pohltit vírem živočišné taneční hudby, založené především na fyzických výkonech, spíše než na zvucích, jež byly generované softwarovými protézami, nejčastěji volila Animal Collective. Na Gang Gang Dance se tedy dostalo vlastně pouze málokdy. Také proto, že mezi lety 2005 a 2012, tedy v době, kdy tento hudební koncept vykazoval největší sílu, byla kreativita a nápaditost právě Animal Collective tak silná, že jí jen těžko někdo mohl konkurovat. Většinu soutěží o alba roku totiž vyhrávali právě oni nebo její členové se svými sólovými projekty. S tím, že na tento běh věcí nakonec ani nešlo nic moc namítat.


Konec vyčkávání ve stínu
Situaci lze ovšem nahlížet rovněž z opačné perspektivy; nebo přesněji řečeno prostě z jiného úhlu. Skutečnost, že Gang Gang Dance byli vždy tak trochu ve stínu Animal Collective, tedy nejen mezi kritiky, ale rovněž mezi posluchači až druzí v pořadí, lze rovněž interpretovat nikoli jako přirozený stav věcí a odraz reálné umělecké výkonnosti, nýbrž jako svého druhu křivdu či nespravedlnost. Předchozí nahrávky Gang Gang Dance jsou totiž svým způsobem nenápadné – jejich magie není z prvních poslechů tak působivá, svou větší sílu získává spíše s opakovanou aplikací –, ale zároveň v umělecké rovině představují strhující, a hlavně nikým nealternovatelné naplnění již zmíněného konceptu nové americké psychedelie. Tedy taneční hudby utvářené z vibrací rytmických, elektronických a vokálních stop; či jinak řečeno: šamanského hudebního obřadu náležícího západnímu digitálnímu věku.

Přestože Jde o lehkou desku, již by bylo možné tagovat jako #nezávaznýletníchill, stále vychází z pevného zázemí experimentální tvorby

Nové album Kazuashita pak tak trochu mění rozvrh dosavadní hry. Popsaný pohyb fyzické taneční hudby už u posluchačů nezávislých hudebních směrů nevyvolává tolik zájmu jako před několika lety; zároveň se stěžejní kapely stylu od nápaditosti propadly spíše do kruhu buď recyklace, nebo minimálně variování sebe sama, což neminulo ani žánrové celebrity Animal Collective. Neplatí to ale pro Gang Gang Dance.


Zadostiučinění
Jejich šestá nahrávka naopak představuje svého druhu hraniční artefakt, tedy album postavené hned na několik předělů. Přestože se jedná o lehkou desku, jež by bylo možné tagovat jako #nezávaznýletníchill, tak stále vychází z pevného zázemí experimentální tvorby. Je tak tedy dobře maskovaným popem vhodným pro hipsterského posluchače, který by jiný než dobře maskovaný pop nikdy neposlouchal? Nebo spíše ztělesňuje okamžik, ve kterém si kapela Gang Gang Dance může zpětně vzít to, co jí bylo dříve upřeno? Nebo je prostě nejlepším-nezávislým-albem-letošní-roku, které byste měli poslouchat při svých nekonečných tanečcích v přírodě spíše než během toulek městskou betonovou džunglí? Tentokrát máte výhodu, že všechny nabízející se varianty jsou vysoce atraktivní.


autor / Benjamin Slavík VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Pivoženky / Jana Hessová > NP č.522 > Téma čísla Hospoda je čistě mužský fenomén. Ale vztah žen k hospodám a pivu se proměnuje. „Ženy sice dodnes preferují cukrárny, kavárny a vinárny, ale pomalu se i tohle mění,“ říká sociolog Jiří Vinopal. číst dále Lidi už spolu v hospodě nemluvěj / Libor Hruška > NP č.522 > Téma čísla Libor Hruška (40) vyrazil za historikem Jiřím Rakem (71) na jeho letní byt v Lužických horách. V kytlické hospodě U Duhy probrali, zda jsou jejich oblíbené čtyřky ohroženým druhem a jestli by tu dřív turista z vnitrozemí mohl dostat přes ústa. číst dále Virtuální hospody / Darek Šmíd > NP č.522 > Téma čísla Počítačové hry jsou tu od toho, abychom je hráli. K jejich nejsilnějším bodům však paradoxně patří místa, do nichž si chodíme ve hře od hry odpočinout – virtuální restauranty, v nichž se nehraje. číst dále Že prý nepracuju a jen tu tak stojím / Michaela Fialová > NP č.522 > Prodejci NP Prodejce Petr Kuda před Františkánským klášterem v centru Plzně - Když nějaký ten pátek den co den prodáváte na tom samém prodejním místě, časem si kolem sebe vytvoříte síť vztahů a známostí, vytvoříte si svůj vlastní malý ekosystém. Prodej Nového Prostoru není jen možností, jak si v nouzi přivydělat peníze. Pro drtivou část prodejců jde o způsob, jak se vrátit do společnosti, navazovat a pěstovat mezilidské vztahy. Podívejte se s námi na skryté příběhy míst, kolem kterých třeba každý den chodíte. číst dále

Nejčtenější články autora

Ostré předměty: seriál, který na každém, kdo ho viděl, zanechal jizvy / Benjamin Slavík > NP č.526 > Kultura Seriál Ostré předměty patří k tomu nejzajímavějšímu, co jste zatím letos mohli vidět. Nejen kvůli neodolatelné depresačce Amy Adams v hlavní roli. O tom, zda ve skvělé krimi vyšetřuje vraždu dvou nezletilých děvčat, nebo svou vlastní, která se ne/stala v nedaleké minulosti, či snad něco úplně jiného, vám poví následující esej. číst dále Mindhunter Hledání neutrální pozice uvnitř chaosu / Benjamin Slavík > NP č.509 > Kultura První řada seriálu Mindhunter režiséra Davida Finchera patří ke kriticky nejlépe hodnoceným televizním dílům loňského roku. Následující text se pak pokusí odhalit, proč byste mu měli, třeba ještě zpětně, propadnout. Ačkoliv pouze na vlastní nebezpečí. číst dále Björk a její sebepoznání / Benjamin Slavík > NP č.510 > Kultura Tajemná Islanďanka Björk je už více než dvacet let jednou z nejzajímavějších, ale zároveň nejnáročněji uchopitelných umělkyň na hudební scéně. Její deváté album Utopia pak představuje její dost možná nejvíce spirituální nahrávku. číst dále Julian Casablancas a The Voidz - Esej o tom, jak si zachránit život / Benjamin Slavík > NP č.521 > Kultura Třetí album Virtue kapely The Voidz představuje jednu z nejzajímavějších desek letošního roku. To na jedné straně reprezentuje schopnost experimentovat s různými hudebními vlivy, ale na druhé se zároveň může stát symbolem toho, jak známý hudebník bojuje s vlastní minulostí. Toho, že se od ní nutně nemusí odříznout, pokud chce jít s čistým a svobodným výhledem dál. číst dále
celý archiv