V čem je swing mezi tanci jedinečný?
Je nespoutaný, není škrobený, působí ležérně a přitom je elegantní. A je přímo založený na interakci mezi muzikantem a tanečníkem, případně zpěvákem.
Jak si to máme představit?
Takovou nejtypičtější interakcí je, když se klukům z kapely líbí na parketu nějaká slečna. To jim vždycky jakýmsi jedinečným způsobem dodá chuť do hraní a v tu chvíli mám za zády ještě vášnivější kapelu než obvykle... (směje se) Ta skladba má najednou odlišné intervaly i dynamiku. No a tím se tahle energie vrací zpátky na parket, protože ti, co na tu muziku tančí, ucítí změnu, to, že tam něco elektrizuje... Vzájemně se tak ovlivňuje dynamika tance a hudby. Není to pak kapela, zpěvák a tanečníci, ale je to jeden organismus, jeden zážitek.
Zažili jsme v Malostranské besedě tvůj koncert s tančírnou, kde vedle sebe tančily všechny generace, ale co víc, úplní začátečníci vedle profesionálů, což bylo úžasný sledovat. Je tohle u swingu u nás už normální?
Swing je v tomhle naprosto unikátní. Stejně jako je Nový Prostor unikátní mezi tištěnými časopisy. Lidi na začátku jenom potřebují dodat odvahu, aby se zbavili pocitu, že je někdo bude hodnotit, což je věc, kterou podle mě mají Češi danou výchovou a školstvím. Když se pak překonají vnitřní bariéry, stane se ten zázrak, co jsi viděl. Já se pak na lidi strašně ráda dívám, jak třeba vybruslí z toho, že do někoho narazí, jak zareagují na nějakou písničku, taky tipuju, jestli jsou ti lidi pár nebo by třeba chtěli být... Všechny tyhle příběhy v tom tanci jsou. Je to řeč těla. Často se taky lidově říká, že podle toho, jak se ti s někým tančí, poznáš, jaký je v posteli.
Fungují u nás i živelné tančírny, že někdo vybere venku ve veřejném prostoru nějaký plácek a pozve tam lidi?
To víš že jo. Pravidelně se to děje třeba na Letné u metronomu, tančí se i v Národní technické knihovně, vevnitř i venku na tom náměstíčku. Děje se to i různě po kavárnách, jakmile tam mají nějaký příjemný plácek, už se tančí. Vzpomínám si taky na jednu partu lidí, která chodila každý týden v šest ráno tančit na Karlův most. Zatancovali si za svítání Lindy Hop a pak šli do práce, vysmátí a nabití. Ale v podstatě, kdybychom teď sešli dolů na Jungmaňák, pustili hudbu z telefonu a začali tančit, tak se k nám za chvíli lidi přidají a máme tančírnu.
Vzpomínám na jednu partu, která v šest ráno chodila tančit na Karlův most. Zatančili si Lindy Hop a šli do práce...
Swing určitě nevznikl ze dne na den. Co všechno ho v průběhu dějin formovalo?
Hlavně to, že Amerika byla kolonie. Z různých evropských i afrických zemí se tam vozili vězni, takže jim se tam propojuje třeba britská kultura, irské tance, samozřejmě Afrika a její kultura, do toho Indie a vliv celé východní polokoule, jak cestovatelé loděmi obeplouvali svět.
Kdy ses ty přichomýtla ke swingu?
To bylo ve třetím ročníku na konzervatoři Jaroslava Ježka, kde učil Zdeněk Pilecký step a ten mě pozval do své taneční skupiny. Tam jsem začala tancovat, jezdila s nimi různě po světě na workshopy, a tak jsem se dostala ke swingu. To bylo před deseti lety.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
